
Živelný odchod od uhlí by v Česku vytvořil kritický dominový efekt, který by měl vliv na energetickou bezpečnost země, na průmysl i na domácnosti. V rozhovoru pro Echo24 to řekl energetický expert Jan Vondráš z analytické společnosti Invicta Bohemica.
Uhlí hraje podle Vondráše v české energetice a teplárenství stále naprosto zásadní roli. „Ještě nemáme detailní kompletní data za rok 2023, nicméně v roce 2022 byla výroba elektřiny z hnědého uhlí 41 procent. Vedle toho zhruba 43 procent dodávky tepla z tepláren a výtopen pochází z uhlí. Do toho máme významný segment největších závodních energetik, jako je např. Unipetrol, který bere milion tun, Lovochemie, Synthesie, ŠKO-ENERGO a další, které uhlí masivně používají na výrobu své elektřiny a technologického tepla. Případně některé z nich teplo také dodávají vně svých závodů, třeba z Lovochemie do Lovosic. Podobně je to u menších výtopen, které jsou v oblasti menších měst a také menších závodních energetik. V neposlední řadě máme segment domácností, kde jde o tříděné uhlí, které pochází z dolu ČSA a z Bíliny, nicméně ČSA teď bude končit k 15. červenci, byť má ještě šest a půl milionů tun uhlí v územně-ekologických limitech. Čili asi 1,3 milionu tun tříděného uhlí se používá hlavně na vesnicích, kde není žádná alternativa. Pokud by došlo k dominovému efektu rozpadu těžby, tak budeme mít obrovský problém s domácnostmi,“ popsal šíři potenciálního průšvihu Vondráš.
Ten upozornil, že v posledních letech proběhla energetická krize, což ukázalo na obrovský problém Evropy s nedostatkem plynu.
„Nemůžeme si nic namlouvat, navzdory mainstreamovému tvrzení, že na světě je plynu spoustu. To je pravda, ale také máte obrovské množství hráčů a velký nárůst poptávky po LNG v Číně, Pákistánu, Brazílii a tak dále… Veřejnost se tak podle posledních průzkumů názorově k uhlí vrací, protože riziko té závislosti na vnějších zdrojích je obrovité. Zároveň si společnost začíná uvědomovat, že Green Deal představuje velké riziko, které může způsobit kolosální problémy. Já jsem také pro určitou míru dekarbonizace, ale jen tam, kde jsme schopni zajistit bezpečnou alternativu, kterou nám obnovitelné zdroje nedávají. Protože ze své podstaty jsou to zdroje občasné. Samozřejmě všechny zelené lobbistické organizace tvrdí, že se má uhlí okamžitě odstavit. V Německu došlo k tomu, že tamní Bundesnetzagentur v lednu zakázala odstavit 31 černouhelných zdrojů do roku 2031. Proč? Protože Němci jsou si vědomi, že ani další masivní investice do OZE ten problém zatím nevyřeší,“ vysvětlil Vondráš.
Připomněl, že se ohledně plynu objevil další problém, který se týká metanu. Brusel přijal legislativu, na jejímž základě se začne měřit, reportovat a sankcionovat metan, což bude mít velké dopady, protože metan je krátkodobě osmdesátinásobně – a dlouhodobě více jak dvacetinásobně horší než oxid uhličitý. A při těžbě zemního plynu, při transportu starými tankery, při zkapalňování a zase zpětném zplyňování dochází k velkým únikům.
„Nakonec se může ukázat, že plyn bude emisně horší, než je uhlí. V tuto chvíli si většina realistických hráčů uvědomuje, že odchod od uhlí teď není možný. Nemáme totiž kam odejít. Stačí se podívat na výrobu z OZE, kde není možnost sezonní akumulace a v zimních měsících absolutně není a nebude šance, že by dokázaly pokrýt spotřebu. Plyn navíc nemá vyřešenou otázku kapacitních mechanismů a rizika s nepředvídatelnými cenami komodity plynu, cenami regulovaných složek i cenami skladování jsou zároveň obrovské,“ uvedl Vondráš, podle nějž je třeba také upozornit, že se neustále mluví v mediích o tom, že již nebude ekonomicky nevycházet výroba elektřiny z uhlí. Ale že nevychází téměř pořád ani ze zemního plynu, o tom se mlčí. „Clean spark spread (marže plynové elektrárny) totiž vycházel kladný jen v roce 2022 a to ještě jen mírně…,“ uvedl Vondráš.
Podle něj se k problému vláda a sněmovna musí postavit čelem. „Poláci a Němci, kteří v našem okolí nejvíce využívají uhlí, od něj neodchází. Němci to vyřešili kapacitními mechanismy a navíc zakázali těch 31 zdrojů minimálně na dalších sedm let odstavit, Poláci mají takzvaný contract for difference do roku 2040. Naši politici a MPO ČR ale tvrdí, že už se to nedá udělat, že už jsme tu dobu prošvihli. Ta opatření se udělat musí, a jestli to bude přes contract for difference, kapacitní platby, nebo speciální opatřeními mimořádné tržní situace nebo se to nazve jinak, je na nich. Ale nejhorší by bylo nechat celý problém plavat, respektive dávat pak v zoufalství kapacitní platby dolům, to už mi přijde úplně mimo realitu. Každopádně pokud to nevyřešíme, tak budeme v obrovském maléru a přes zimu elektřinu zkrátka nedovezeme. A už vůbec ne teplo jak pro vytápění, tak pro technologie v průmyslu,“ varuje odborník