Doba čtení:6 m, 24 s
Když stát zvedne poplatky za vydobyté nerosty, způsobí v první řadě zdražení stavebních prací a individuálního vytápění uhlím, které využívají zhusta slabší příjmové skupiny. S doběhnutím současných kontraktů se pak zvedne cena i pro odběratele v energetice a teplárenství. Paradoxně to také víc zatíží státní rozpočet.
„V konečném důsledku by se výrazně zdražily práce, které jsou hrazeny také ze státního rozpočtu, proto by skutečný efekt zvýšení úhrad byl minimálně nulový. Podíl spotřeby surovin pro státem financované projekty představuje jen v oblasti písku a kameniva zhruba 50 procent celkové produkce,“ upozorňuje v rozhovoru pro iUHLI.cz šéf Těžební unie Pavel Fiala.
Těžaři doufají, že se jim podaří vládě vysvětlit, že výraznější zvýšení oplatků z vydobytých nerostů v konečném součtu státu nepřinese prakticky nic.
Po několika letech opět přišla vláda se záměrem zvýšit poplatky z vydobytých nerostů. Máte představu, kolik by tím stát získal do rozpočtu?
Odvody za vydobytý nerost netvoří zásadní příjem státního rozpočtu, navíc se dle Horního zákona stát dělí o příjmy s dotčenými obcemi. V roce 2021, a novější čísla zatím nejsou, tvořily celkově příjmy z tohoto titulu necelou miliardu korun. Dnes jsou sazby za odvody za vydobytý nerost v některých případech srovnatelné s okolními zeměmi, avšak existují nerosty, ve kterých jsou odvody i výrazně vyšší než v okolních zemích (mimo jiné u hnědého uhlí, ze kterého se v Německu či Maďarsku tento poplatek neplatí, pozn.red.). Proto z důvodu zachování konkurenceschopnosti České republiky není racionální odvody za vydobytý nerost nějak razantně zvyšovat. Odhad přínosu pro stát ze zvýšení odvodů je v řádu jednotek stamilionů. Ve vazbě na deficit státního rozpočtu, který jen za první dva měsíce roku 2023 dosáhl 120 miliard korun, je částka získaná zvýšením odvodů fakticky zanedbatelná. Vláda by měla svoje úsilí konsolidovat státní finance napřít jinam, než obligátně na obor těžby. ČR není země, která by měla velké zdroje nerostů a žádný velký nárůst těžby nerostů se nepředpokládá.
S ohledem na dlouhodobě plánovaný útlum těžby uhlí bude i přes zamýšlené zvýšení odvodů za vydobytý nerost zcela nevýznamnou položkou, která neřeší disproporce ve státním rozpočtu.
Těžaři mají strach ze zhoubných dopadů na jejich hospodaření. V čem spočívají jejich hlavní obavy?
Hlavní obavy spočívají v tom, že náklady, energie, pohonné hmoty, mzdy stále rostou. Těžaři mají dlouhodobé smlouvy a nemohou uplatnit nárůst nákladů tak rychle do cen, jako to dělají například řetězce v potravinářství. Každý další, i třeba malý, hřebík do rakve může být ten poslední. Když se důl, nebo lom jednou zavře, tak už zpravidla nelze těžbu obnovit a je to nevratný proces.
Je možné, že by kvůli zvýšení poplatků těžaři omezili partnerské programy pro obce, které jsou dotčené jejich těžbou?
Těžaři jsou si vědomi důležitosti dobrých vztahů s obcemi kolem svých provozů a škrty v podpoře obcí by byly až to poslední, kde by těžař chtěl šetřit. Ale situace vzhledem k rostoucím nákladům na těžbu může být velmi vážná. Z tohoto důvodu je reálné riziko, že se skutečně těžaři mohou dostat do situace, že tuto zákonem nedefinovanou podporu budou muset omezit…
Zvýšení poplatků by se projevilo i v cenách těžených surovin. Co by to znamenalo třeba pro stavebnictví, nebo pro ceny izolačních materiálů, jež jsou v současných podmínkách stále důležitější?
Pro stavebnictví by další zdražení mělo velmi negativní dopad. Ve většině případů lze očekávat, že těžaři budou nuceni do svých cen zvýšení odvodů promítnout, a tudíž cena vstupních surovin se bude zvyšovat. Nelze přitom očekávat, že by zvýšené ceny bylo možno eliminovat například dovozem z okolních zemí. Česká republika plánuje výrazně urychlit výstavbu dálnic a rychlostních tratí, které potřebují písky, štěrky, kamenivo. Zvýšením odvodů vyvolané umělé zdražení by znamenalo velké komplikace ve výstavbě této infrastruktury. Kromě toho je řada infrastrukturních projektů financována z evropských zdrojů a navyšování cen o inflační doložky je v těchto případech velmi složitá věc. V souvislosti s EU Green Dealem je nutné zateplovat a rekonstruovat budovy a zde opět rozhodující roli budou hrát stavební suroviny – tepelné izolace, sádrokartony, keramické materiály. Zdražení vstupů pro stavebnictví bude mít dopad na HDP a stavební produkci, která by propadla.
V konečném důsledku by se tak výrazně zdražily práce, které jsou hrazeny také ze státního rozpočtu, proto by skutečný efekt zvýšení úhrad byl minimálně nulový. Podíl spotřeby surovin pro státem financované projekty představuje jen v oblasti písku a kameniva zhruba 50 procent celkové produkce. Toto číslo však nezahrnuje spotřebu surovin, která je určena pro stavby hrazené z místních zdrojů což fakticky představuje další snížení výsledného efektu ze zvýšení odvodů z vydobytých surovin.
Vašimi členy jsou i těžaři uhlí. Jejich velkým odběratelům by se zdražení projevilo až po skončení současných kontraktů, ale individuálním odběratelům, tedy domácnostem by asi ceny stouply hned? Dá se říct, o kolik by to mohlo být?
Odvody za vydobytý nerost jsou z velké části naplněny právě těžaři hnědého uhlí. Správně říkáte, že do dnes platných smluv není možné navýšení promítnout a těžaři utrpí navýšením odvodů výraznou újmu, která je při rostoucí ceně povolenky a klesající ceně elektřiny velkou hrozbou, že by se uhelný průmysl mohl dostat velmi rychle do propasti nerentability. To je v každém případě již ohrožení energetické bezpečnosti, jejíž hodnota je nesrovnatelně vyšší, než zvýšený výběr z odvodů. Tříděné uhlí, zejména ty nejkvalitnější nízko-sirnaté produkty pro obyvatelstvo a pro menší tepelné zdroje, by nepochybně výrazně zdražilo, protože to je jediný segment, kam lze zvýšené náklady promítnout a to by přineslo zhoršení životního prostředí v obcích a místech, protože by nastala substituce za neschválená paliva a dokonce odpady.
Vrátím se ještě ke stavebním materiálům. Všiml jsem si článku, že v dlouhodobém výhledu v Česku hrozí nedostatek kameniva. Čili také kamene, nezbytného při stavbě silnic a železnic. Což bude znamenat růst jeho ceny samo o sobě. Je rozumné k tomu ještě zvyšovat poplatky za jeho těžbu?
Není to rozumné. O písku a kamenivu už jsme mluvili, jenže podobné je to i například u kaolínu, kde se dnes platí u nás více, než v sousedních zemích a takových nerostů je víc a tím je vážně ohrožena konkurenceschopnost koncových tuzemských výrobců.
Vy se tedy domníváte, že zvýšení poplatků z vydobytých nerostů v součtu neudělá víc škody než užitku? Na jednu stranu sice přinese nějaké peníze do státního rozpočtu, ale zároveň zdraží vytápění, což pravděpodobně zvýší tlak na nejrůznější státní podpory. Zdraží také stavební materiály, přitom ceny ve stavebnictví už jsou nyní nekřesťansky vysoké…
Přesně tak. Je to velmi nešťastné a velmi komplikované opatření, které vyžaduje podrobnou analýzu dopadů a nikoliv pouze politické rozhodnutí. V opačném případě hrozí krach některých těžařů návazného průmyslu. V této souvislosti velmi vítáme možnost komunikace s některými ministerstvy o této problematice a pevně věříme, že naše argumenty budou vyslyšeny.
Platit víc je vždycky nepříjemné. Ale rozpočet příjmy potřebuje. Jaké zvýšení poplatků by bylo pro těžařské firmy přijatelné?
Neexistuje jedno číslo, jedna procentní sazba pro všechny. Tak jako v konfekci nesedí jedna velikost všem, jsou velikosti S, M, L, XL a XXL. Navíc se situace vyvíjí negativně a procento, které je dnes pro jeden subjekt zdánlivě únosné, se vinou dramatického růstu nákladů, povolenky za vypouštění CO2, mimořádných daní a odvodů a dalších dnes nepředvídatelných vlivů může stát neúnosným. Čili použiji-li analogii velikostí v konfekci tak i osoba XXL může dramaticky zhubnout a tedy ztratit sílu na velikost M a jeho existence se dramaticky změní.
Proto předpokládáme, že při zohlednění námi předložených údajů a především odhadovaného dalšího vývoje dojdeme společně k takovému závěru, který neohrozí těžební průmysl jako celek, což představuje ponechání současného stavu, nebo jeho velmi minimální změny.