Doba čtení:7 m, 3 s
Problém vysokých cen elektřiny v Česku nezpůsobuje ani tak burza v Lipsku, jako to, že stát nemá 100procentní kontrolu nad ČEZ, na němž je přitom Česko do značné míry závislé. I to vysvětluje ve druhé části rozhovoru bývalý ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO).
„Klimatický“ smysl bude mít Green Deal jen v případě, že se stejně bude chovat Čína, Indie a další velcí emitenti oxidu uhličitého. „Jenže když se podíváte na spotřebu uhlí v rámci Číny a Indie, tak ta jim za poslední tři roky stoupla asi o 500 milionů tun. Oproti tomu ta v unii klesla, jestli se nepletu, asi o 70 milionů tun. Čili Čína a Indie přidaly sedminásobek toho, co státy EU ubraly,“ upozorňuje Karel Havlíček, poslanec ANO. K situaci v tuzemsku má také jasný názor. „Dokud nebude mít stát 100 procent v ČEZ, musí mít vláda v krizových situacích odvahu na to, aby okamžitě přijmula specifické zákony, které krátkodobě nastaví cenu elektřiny u výrobců,“ říká kriticky na adresu současné vlády.
Jak se stavíte k účasti českých producentů elektřiny na burze v Lipsku a k tomu, že přestože se jejím prostřednictvím obchoduje jen asi 10 procent české elektřiny, funguje tato cena v podstatě jako referenční pro tvorbu cen zbylých 90procent?
Česká republika je do značné míry závislá, co se týká zdrojů, na společnosti ČEZ. Společnost ČEZ je při tom ve dvojích kleštích. Ty první představují minoritní akcionáři, kteří logicky chtějí zhodnocování svých akcí, nikoliv to, aby se zajištovala dlouhodobá energetická bezpečnost nebo dokonce, aby se podporovaly české firmy nebo dokonce spotřebitelé.
Druhé kleště představuje to, že je kotovaná na finanční burze. To znamená, že ČEZ má dnes na to, aby v případě krizí a náročných období byl schopen reflektovat požadavky vlády, poměrně malý manévrovací prostor. Takže cesta z tohohle začarovaného kruhu vede přes získání 100procentní kontroly v ČEZu. Tedy stoprocentní vlastnictví. Minimálně na výrobu elektřiny.
Dokud nebude mít stát 100 procent v ČEZ, musí mít vláda v krizových situacích odvahu na to, aby okamžitě přijmula specifické zákony, které krátkodobě nastaví cenu elektřiny u výrobců. Říká se tomu věcně usměrňovaná cena a není to dlouhodobé opatření. Výrobci při něm mají garantované pokrytí nákladů a nějaký přiměřený zisk. Tím by, minimálně pro Českou republiku, byla v kritickém období zajištěna nějaká příznivější cena elektřiny a tepla.
Co vláda a hlavně ODS dosud nepochopila?
Takže stát může omezit cenu elektřiny?
Může. Uznávám, že to není úplně jednoduché i s ohledem na to, že se pohybujeme na evropském energetickém trhu, ale Francia si to nakonec prosadila. Prostě v mimořádném období se musí dělat mimořádné kroky, k čemuž tahle vláda odvahu neměla. U tepla to funguje trvale, ale uznávám, že to je jiný příběh, teplo se obchoduje lokálně.
Poněkud jsme se vzdálili od burzy v Lipsku…
Lipská burza se trošku démonizuje, protože její vliv přes obchodování je menší. Její vliv je přes cenotvorbu v rámci energetického prostředí. Abychom se tomu vyhnuli, tak to není na diskuzi nad účastí, nebo neúčastí na burze v Lipsku. Na to musí mít stát kontrolu nad ČEZ, aby si mohl dovolit do toho zasáhnout.
Takže máme následovat cestu Francouzů, kteří vyplatili menšinové akcionáře EDF? To je tedy normálně možné?
Ano, tahle cesta schůdná, i když je náročná a rozhodně není levná. Protože jakmile to francouzská vláda udělala, poklesla cena akcií EDF a vláda musela nalít peníze do základního kapitálu firmy.
U nás to bohužel dopadlo tak, že se vláda nechala zválcovat silnými energetickými hráči a hrála ve prospěch energetických firem, nikoli ve prospěch spotřebitelů nebo ve prospěch ostatních firem. Nechala si jednoduše nakukat, že je lepší nechat elektrárny vydělat gigantické zisky a ty pak zdanit a přerozdělit to. Což, jak se nakonec ukázalo, nebyl dobrý plán…
Čili podle je vás je v silách české vlády zajistit lidem i firmám levnou, nebo alespoň levnější elektřinu, než nyní?
Je to v silách vlády! Tedy pokud vláda chce, má odvahu a nebojí se zásadních kroků v kritické době, tak je to vždycky v jejich silách, všechno se dá zvládnout. Ale je k tomu třeba mít ve vládě kompetentní lidi, kteří tomu rozumí.
Víte, problém téhle vlády není v tom, že by ji někdo podplácel, to se nemyslím. Problém je v její úplně fatální nekompetenci. Ministr Síkela je člověk, který vůbec nemá na pozici ministra průmyslu a obchodu co dělat! On tomu opravdu nerozumí. On dodnes neví, jak se stanovuje cena elektřiny. On dodnes neví, jak funguje plynová infrastruktura. Vůbec to netuší! A podle toho to vypadá…
Tím, že tomu nerozumí a na ministerstvu panuje vzájemná nedůvěra, tak se řídí radami lidí, kteří se kolem něj motají mimo úřad. Jenže tihle lidé už lobbují za nějaké svoje zájmy. A popravdě řečeno, není to už jen kolem něj. Protože když pan premiér po selhání Síkely přebral v srpnu 2022 energetickou agendu, vytvořil si externí tým, který začal v krizové době vytvářet systém energetické podpory. Nicméně i zde už to bylo pod kontrolu energetických hráčů, kteří si hlídali svoje zájmy.
Takže odpověď na vaši otázku je: samozřejmě, že se to udělat dá, aby byla elektřina levnější, ale musíte mít kompetentní lidi!
Patříte i vy mezi konspirátory?
Zdá se, že patříte do široké skupiny lidí, kteří nemají pro dosavadní působení Jozefa Síkely na ministerstvu průmyslu a obchodu žádná slova chvály…
Není v tom nic osobního, ale vadí mi, že úplně rezignoval na hospodářskou politiku, zničil vztahy na ministerstvu průmyslu a na vládě sehrává nedůstojnou roli. Ministr Síkela se vůbec nehodí na pozici ministra průmyslu, je to finančník a lépe by to zvládal jako ministr financí. Premiér Fiala v srpnu 2022, když se prokázalo, že ministr Síkela zkazil, co mohl, že jeho plány, jak se všechno vyřídí na úrovni EU, selhaly, že máme obrovský nárůst cen, měl pana ministra odvolat a dát na jeho židli energetika, ne politika. Někoho, na kom by se mohl shodnout třeba i s námi. Pár lidí, kteří by to byli schopni zvládnout, v republice máme. Současný ministr je v každém případě jedním z nejslabších článků vlády.
Vraťme se zase k EU. Jsou cíle Green Dealu, tedy „bezuhlíková“ Evropa v roce 2050, dosažitelné? A mají tyto cíle reálný „klimatický“ smysl, můžou zastavit oteplování, jak o tom europolitici stále mluví?
Jestli jsou ty cíle dosažitelné? Já si myslím, že bezuhlíková Evropa je do roku 2050 nedosažitelná. Ale souhlasím s tím, že se dá udělat nízkouhlíková. I proto se všude snažím říkat, že naším cílem nemá být bezemisní energetiku, ale cílem má být pokud možno nízkouhlíková energetika a průmysl.
A co se týká toho, zda to má „klimatický“ smysl, tak smysl to bude mít jen tehdy, pokud se i ostatní velcí emitenti budou chovat podobně jako státy v EU. Jenže když se podíváte na spotřebu uhlí v rámci Číny a Indie, tak ta jim za poslední tři roky stoupla asi o 500 milionů tun. Oproti tomu ta v unii klesla, jestli se nepletu, asi o 70 milionů tun. Čili Čína a Indie přidaly sedminásobek toho, co státy EU ubraly!
Takže jestli na to půjdeme dále touhle rychlou cestou k bezemisní energetice a průmyslu, tak budeme pouze exportovat produkci CO2. Malý příklad: Spotřeba oceli neklesá ani ve stavebnictví, ani v dalším průmyslu a my budeme ocel dovážet z Asie, kde jí budou vyrábět ve fabrikách s nižší účinností a bez emisních limitů. Takže nakonec bude ve vzduchu víc oxidu uhličitého, než kdybychom si ji i nadále vyráběli v Evropě.
Prostě zdaleka nezáleží jen na Evropě! Všichni víme, že množství CO2, které se vyprodukuje v Evropě, je někde pod 10procenty, takže pokud chceme něco s planetou udělat, tak to není možné udělat bez Indie, bez Číny, Brazílie, Indonésie, Turecka a dalších států. Takže to musíme vnímat a posuzovat v celkem kontextu a to je ta obrovská, gigantická, nekonečná chyba, kterou Evropská unie dělá, že si to odmítá přiznat. A ve jménu klimatu, který sama nijak zásadně neovlivní, se začíná stávat ekonomickým skanzenem. Stačí si uvědomit fakt, že Volkswagen nepostaví bateriovou gigafactory u nás, ale ve Spojených státech. Proč? Protože se tady kvůli Green Dealu zvýšily náklady. To je přeci strašlivost…
Poslední část rozhovort přineseme zítra.
První část rozhovoru si můžete přečíst zde.