Mělo by to být jednoduché. Sledovat, na co se lidé ptají a pravdivě jim na to odpovídat. Dokud to vláda nepochopí, nebude mít důvěru lidí.
Současná vláda už podle průzkumů prokazatelně ztrácí podporu vlastních voličů. Jak to dokázala? Úplně jednoduše. Prostě jim stále dokola neříká pravdu.
Půl roku před ruským napadením Ukrajiny se ceny energií vydaly raketově vzhůru. Od té doby se tohle téma drží v popředí zájmu lidí a to nejen v Česku. V popředí zájmu se tohle téma drží proto, že lidé mají strach z toho, zda je ceny utržené ze řetězu nepoloží na lopatky. A nikdo je zatím neuklidnil. Vzdor tomu, že ceny energií začaly bleskově růst v létě 2021 a válka začala až v únoru 2022, se stále dokola tvrdí, že za růst cen energií může „Putinova válka“. Kdo tomu má, proboha, věřit?
Stejné je to s tvrzením, že občasné zdroje energie (OZE), především fotovoltaika a větrné elektrárny, nám zajistí dostatek energie. Navíc levné. Před Vánoci napadl sníh, fotovoltaické panely byly zapadané. Kromě toho byla velká oblačnost. A také nefoukal vítr. Všechny výkazy o dodávkách energie podle jednotlivých zdrojů jasně ukazovaly, že tyto dva zdroje dodávaly naprosté minimum ze svého instalovaného výkonu. Tak, jako každou zimu, když je sníh. Oblačnost. Bezvětří. Zároveň jsou nejkratší dny a největší spotřeba elektřiny a tepla.
Jak si prohrát volby. Praktický manuál
Bylo ale také pár záblesků, kdy šla důvěra lidí nahoru. Jako když se třeba, na sklonku roku 2022, začaly do té doby nevídanou rychlostí objevovat u pobřeží Evropy plovoucí terminály na LNG. Jenže první úleva, že už nebudeme rukojmím ruského režimu, nevydržela dlouho. Obava z vývoje cen se vrátila. A odpověď byla jediná – potřebujeme více OZE. Čili zřejmá lež.
Vyprávění o tom, jak je potřeba snižovat množství emisních povolenek, aby rostla jejich cena, již patří k folklóru. K tomu se v různých podobách přidává bagatelizace vlivu jejich ceny na ceny elektřiny. Z energetické burzy prý české firmy nemůžou odejít, prý by se to rovnalo vystoupení z EU. Což je, samozřejmě, čirý nesmysl. Pak se objeví informace o tom, že přes burzu se obchoduje jen asi 10 procent elektřiny, jejíž cena se ovšem používá jako referenční, což tlačí ceny také vzhůru. Velké Německo už to přimělo k dotování cen elektřiny firmám v řádu desítek miliard euro. Což česká vláda dělat nechce, respektive jen v daleko menší míře. Francouzi zvolili cestu vykoupení akcii, čili zestátnění Edf, svého ČEZu a obhájili si to. Na to zase česká vláda nemá odvahu. A tak jen mlží. Takže když premiér ohlásí, že ceny elektřiny porostou jen málo, nikdo mu nevěří. Posléze se navíc ukáže, že jeho tvrzení mělo k přesnosti daleko, řečeno diplomaticky. Hlavní odpovědnost padá na ministra průmyslu Jozefa Síkelu (STAN) a samozřejmě jeho šéfa, premiéra Petra Fialu (ODS).