Havlíček: Bezemisní EU je nesplnitelný cíl

„Emisní povolenky v cenách sehrávají velmi významnou roli. Jejich cena je nyní dvoj až trojnásobná oproti tomu, co předpovídala Evropská komise,“ konstatuje bývalý ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO).

Přinášíme první část rozhovoru s bývalým ministrem obchodu a průmyslu, Karlem Havlíčkem (ANO). Ve svých odpovědích si nebere příliš servítky. „Energetika založená na nízkoemisních zdrojích je otázka třeba dalších 20 let,“ poznamenal například k plánům na přestavbu energetiky členských států EU. Současně upozorňuje na to, že už se však nesmí opakovat „solární tunel“ z let 2010 – 2011. Jednoznačný názor má na dotace na nákup elektromobilů, na kroky současné vlády v energetice, působení ministra průmyslu Jozefa Síkely, nebo náklady na Green Deal. Vysvětluje také, proč vlády členských států EU nevystupují proti emisním povolenkám, což nabízí zajímavou sondu do uvažování politiků působících pod kuratelou EU.

Co si myslíte o dotacích pro občasné zdroje energie, tedy OZE? Je to správná cesta, nebo můžou fungovat i bez dotací? 

Mohou fungovat bez provozních dotací. Já jsem už v rámci mého působení na ministerstvu průmyslu a obchodu byl jednoznačně toho názoru, že obnovitelné zdroje si zaslouží určitou formu podpory.

Do budoucna by měla být energetika vybudovaná na nízkoemisních zdrojích, což je třeba otázka dalších 20 let. Můžeme si bavit o tom, co bude do té doby, to je zcela na místě a já jsem pro podporu obnovitelných zdrojů. Ale nesmí už nikdy nastat ta situace, která nastala v letech 2010 – 2011, kdy zde vznikl jeden z největších tunelů v novodobé historii, který bude čítat 600 miliard korun jenom ve fotovoltaice. To je způsobeno právě tím, že se přistoupilo na extrémní provozní podporu. To je chyba. Takže investiční podpora ano, ať už pro menší projekty nebo pro projekty větší, ale provozní podpora nikoliv.

Palička: Spolehlivá náhrada za uhlí a plyn není a dlouho nebude

Další takové dotační téma jsou elektromobily. Tam to vypadá, že bez dotací o ta vozidla prostě není zájem. Jak se na to díváte vy? Má vynucování přechodu na elektromobily vůbec nějaký smysl? 

Jsem striktně proti dotacím pro pořizování elektromobilů. To je cesta do pekel! V Německu je dobře vidět, co to všechno způsobilo. Na jednu stranu boom, velká očekávání a poté, jakmile tamní vláda naprosto pragmaticky konstatovala, že už nemá zdroje na to, aby dále podporovala koncové spotřebitele nebo firmy, které si kupují elektromobily, tak zásadním způsobem klesla poptávka, což samozřejmě úplně rozhodilo automobilový průmysl. Mimo jiné, má s tím velký problém i největší evropská automobilka Volkswagen…

Stát by neměl dělat arbitra v tom smyslu, že bude říkat, jaká auto, nebo auta si mají lidí koupit. Ale měl by vytvořit podmínky pro to, aby motivoval lidi, případně firmy, aby si pořizovali auta na bázi čisté mobility a to tím, že zde bude kvalitní infrastruktura, to znamená dobíjecí stanice, to, že se třeba podpoří výstavba vodíkových stanic, to, že se obecně bude pracovat nejen na principu podpory elektromobility, ale rovněž právě i vodíkových technologii, která může být velmi zajímavou alternativou a podobně. Ale určitě stát nemá dotovat elektroauta koncovým zákazníkům. Na to za prvé ani nemáme peníze a za druhé by to dopadlo velkým průšvihem. Bohužel to nikdo neříká.

V našem rozhovoru se nemůžeme vyhnout emisním povolenkám. Diskutuje se o tom, jak velký vliv mají, nebo nemají na cenu elektřiny, či o tom, co můžou povolenky způsobit do budoucna, včetně toho, že české uhelné elektrárny skončí bez náhrady už v roce 2026, protože budou ztrátové. Může se Česko povolenek zbavit? Můžeme ze systému obchodování s nimi vystoupit? 

Emisní povolenky mají pochopitelně vliv na vysokou cenu energii a je faktem, že se politika na bázi emisních povolenek absolutně nezvládla. Ještě v roce 2020 Evropská komise prognózovala, jak se bude vyvíjet cena povolenek, což nyní mělo být někde na úrovni 30 – 40 euro. No a průmysl a energetika se na takový vývoj připravil. Jenže my se nyní pohybujeme na dvojnásobné až trojnásobné úrovně podle toho, jak cena kolísá. To je tak zásadní rozdíl, který naprosto logicky vede k tomu, že není jiné cesty, než že se zdražuje cena koncových produktů i cena energií. Takže emisní povolenky v cenách sehrávají velmi významnou roli.

Za oteplování může člověk. Ale jinak, než tvrdí EU a OSN – dokončení

Byl jsem naprosto zdrcen tím, jakým způsobem k povolenkám přistoupila vláda Petra Fialy v době českého předsednictví Evropské unie. Protože jedním z mnoha cílů, které jeho vláda měla, bylo, že se pokusí iniciovat zvýšení počtu emisních povolenek, což by mělo přinést snížení jejich ceny. Ale oni nakonec sami stáli v čele pelotonu těch, kteří iniciovali naopak snížení počtu emisních povolenek, což samozřejmě znamená další zvýšení jejich ceny. A tím pádem to také znamená zvýšení cen energii, zvýšení cen promyslových produktů a tak dále.

Jsem bytostně přesvědčen, že nezvládnutá energetická politika Evropské unie v čele s německou Energiewende a s naprosto neřízenou, nezvládnutou politiku emisních povolenek vede k tomu, že Evropská unie ztrácí konkurenceschopnost. Vede k tomu, že nás válcuje už nejenom Čína, ale i Spojené státy. Vede k tomu, že se rozevírají nůžky v sociálním prostředí v rámci celé Evropské unie, když se chudší stávají ještě chudšími a bohatší, bohatšími. A to je pro mě naprosto nepřijatelné. Jenže, samozřejmě, vystoupení z toho režimu emisních povolenek je technicky prakticky neproveditelné.

Nicméně to ještě neznamená, že by se na to mělo rezignovat! Musí se zburcovat ostatní členské státy a s nimi se pokusit domluvit a prosadit jiný režim. Ale obávám se, že Evropská unie je dneska nastavena tak, že pro většinu zemí jsou emisní povolenky v čele s Německem výhodné. Přesvědčil jsem se o tom třeba při jednáních s německými partnery, s německými ministry.

Jim vyhovuje vysoká cena emisní povolenky z pohledu podmínek pro budování obnovitelných zdrojů v těchto státech. A také proto, že vláda pak nemusí dotovat celou řadu energetických zdrojů.

Čili vysoká cena elektřiny prostě pro vlády znamená nižší náklady na podpory?

Ano.

Jak je možné, že z obchodování s povolenkami nejde vystoupit? Každá smlouva se přeci dá vypovědět stejně, jako jde rozvést manželství.

Je to spíše o taktice. Nenechat se přitlačit ke zdi, ale nezbourat při tom EU. Jinými slovy, nesmíme se bát na úrovni EU hrát vysokou hru, vyhrotit diskusi, ale ve finále udělat kompromisy. Chcete-li se dostat vysoko, musíte mířit ještě výše. A zde se hraje o hodně. Taktika Fialovi vlády je úřední, bojácná, dopředu dávají najevo, že se nechají zválcovat a proto vždy uhrají jen čučky. EU musí vědět, že jsme silní, sebevědomí, ale současně, že nejsme protiunijní  šílenci.

Druhou část rozhovoru přineseme zítra.