Doba čtení:2 m, 40 s
Severočeské těžební společnosti se snaží získat maximum hnědého uhlí ze svých dolů, které by jinak zůstalo ležet v zemi, a to nejen kvůli limitům. Začíná se tak rozvíjet opomíjená hlubinná těžba z bočních svahů, která se po léta neuplatňovala. Její ziskovost je totiž často na hraně. Napsala to Mladá fronta DNES.
„Těžba v bočních svazích začala. Objem tun bude možno upřesnit v druhé polovině tohoto roku,“ uvedla Gabriela Sáričková Benešová, mluvčí Severní energetické, která těží uhlí v limity nejvíce svázaném lomu ČSA. Podle údajů z informačního systému posuzování vlivu na životní prostředí hodlá takto těžit zhruba 400.000 tun ročně. Podle dřívějších zpráv tak může firma získat až milion tun v hodnotě jedné miliardy korun.
Kdyby se vláda rozhodla limity zachovat a Horní Jiřetín nebourat, společnost tak získá aspoň část uhlí, ke kterému by se konvenční povrchovou těžbou nedostala. Ve srovnání s uhlím za hranicemi limitů jde však jen o zanedbatelné množství.
Při nejmírnější variantě prolomení limitů počítající se zbouráním částí Jiřetína, by se Severní energetické otevřela cesta k 47 milionům tun uhlí v ceně zhruba 40 miliard korun v současných cenách. Pokud však k prolomení limitů nedojde, zastaví se rypadla na ČSA definitivně už v roce 2022.
Severní energetické, za kterou stojí Jan Dienstl, při hlubinné těžbě využívá takzvanou metodu chodbicování, proti které nic nenamítají ani odpůrci prolomení limitů. Metoda však vyjde výrazně dráž než povrchová těžba, ale i než jiné metody hlubinného dobývání. Výtěžnost se pohybuje jen kolem 20 procent. „Je to technika, která je už dlouho považována za neekonomickou,“ poznamenal jeden z největších tuzemských obchodníků s uhlím Petr Paukner.
Nově proto SevEn chce nahradit chodbicování na části dobývací plochy takzvaným stěnováním, při kterém lze vytěžit až 80 procent uhlí. „Nevím, jaká je přesně situace na Dole ČSA. Obecně je však výtěžnost u chodbicování velmi malá, u stěnování je to jiné, ale záleží na každé konkrétní lokalitě,“ dodal šéf dozorčí rady Sokolovské uhelné František Štěpánek.
Negativem stěnování však je, že při něm dochází k poklesům půdy. Plán tak naráží na nesouhlas ekologů. „Proti hlubinné těžbě nic nepodnikáme, pokud bude plnit základní kritérium stability bočních svahů. V tomto ohledu máme však pochybnosti. Zatímco chodbicování je bezzávalová metoda, stěnování je závalová. Vzhledem k tomu, že sloj má až dvacet metrů na výšku, tak se to musí projevit na povrchu,“ upozornil Jan Rovenský z Greenpeace. Podle něj by mohla být narušena stabilita svahů směrem k zámku Jezeří.
S hlubinnou těžbou v povrchových dolech počítají i Severočeské doly spadající pod polostátní ČEZ. V současnosti probíhá posuzování vlivu na životní prostředí na Dole Nástup Tušimice, kterého se otázka těžebních limitů netýká. „Předpokládáme těžbu na Dole Tušimice hlubinným způsobem řádově ve výši jeden milion tun ročně a celkově zamýšlíme vytěžit asi 16 milionů tun kvalitního uhlí,“ uvedl člen představenstva Severočeských dolů Vladimír Budínský.
Podle něj společnost následně počítá s využitím poznatků z hlubinné těžby v Tušimicích i na Dole Bílina. Hlubinně se v minulosti hnědé uhlí těžilo na Dole Koh-i-noor, poslední fungující hnědouhelný Důl Centrum spadající rovněž pod Severní energetickou by měl skončit ještě letos. Část ze tří stovek zaměstnanců by měla najít uplatnění právě při hlubinné těžbě z bočních svahů ČSA.