Horní právo od středověku po současnost

Doba čtení:1 m, 47 s
Foto: Stanislav Štýs

Foto: Stanislav Štýs

Server iUHLI.cz přináší seriál o historii horního práva. Autorem je odborník na horní právo Richard Nouza.

Co je smyslem a podstatou horního práva? Smyslem horního práva je stanovit pravidla pro dobývání nerostných surovin. Podstatou horního práva je do určité míry upřednostnit dobývání před ostatními činnostmi, které probíhají na povrchu zemském nad ložisky nerostných surovin. Řeší se především vztah těžaře a vlastníka pozemku. Důvod pro upřednostnění dobývání se během století měnil. Byl to fiskální zájem panovníka na podílu z těžby drahých kovů, poptávka po určitých surovinách během průmyslové revoluce, snahy státu o surovinovou soběstačnost a nezávislost. Obecně tak vždy byl vyjádřen zájem státu a jeho podpora dobývání tuzemských nerostných surovin.

Současným hlavním imperativem pro zachování možnosti upřednostnit dobývání (a tedy i pro zachování samostatné báňské legislativy a příslušného samostatného úseku státní správy) je nepřemístitelnost přírodních nerostných zdrojů – ložisek nerostných surovin. Ložiska mohu těžit pouze tam, kde se nalézají, zatímco povrchové aktivity, sídla a lidi mohu přestěhovat. Zní to tvrdě, ale tak tomu v nejhlubší podstatě je. Proto to umožňuje legislativa řady vyspělých i rozvojových zemí světa. Zásadní v jednotlivých zemích není ani tak otázka samotného vyvlastnění, ale to, jak je nastaven proces vyvlastnění, následného odškodnění a určení jeho výše.

Pokud přestaneme respektovat princip nepřemístitelnosti přírodních nerostných zdrojů, ztrácí se podstata horního práva, tedy upřednostnit dobývání před ostatními činnostmi. Falešnou je myšlenka chtít horním právem dobývání stále jen omezovat, komplikovat a ve svém důsledku znemožňovat. Pokud se rozhodneme, že hornická činnost nepotřebuje toto zohlednění, nepotřebujeme ani horní právo ani specializovanou státní správu.

To, co zde úspěšně existovalo stovky let, dále už být nemusí. Dobývání zahrňme mezi živnosti, povolování svěřme stavebním úřadům podle stavebního zákona, referáty bezpečnosti práce rozšiřme o pár specialistů na doly a lomy a báňské záchranářství připojme k hasičům. Řečeno samozřejmě s nadsázkou, ale zároveň i strachem, aby se nějaký další reformátor neinspiroval. To znamená, že každý horní zákon, chceme-li i nový horní zákon, vždy bude koncipován tak, aby vyjadřoval také určitou společenskou podporu báňskému podnikání. Horní zákon proti horníkům a dolování nemá smysl.

Milníky v historii horního práva si přečtěte zde.