Doba čtení:1 m, 52 s
Odborníci varují, že splnění indonéského závazku postupně ukončit výrobu elektřiny z uhlí během pouhých 15 let a dosáhnout nulových čistých emisí do poloviny století je „náročný úkol“, který vyvolá gigantické finanční náklady.
Nový indonéský prezident Prabowo Subianto se na summitu G20 minulý měsíc překvapivě zavázal, že do roku 2040 uzavře stovky uhelných elektráren a elektráren na fosilní paliva, což je odvážný závazek jednoho z největších světových producentů a spotřebitelů uhlí, uvedl server msn.com.
„Bude obtížné ho dosáhnout. Potřebujeme k tomu celkovou změnu,“ uvedl Fahmy Radhi, energetický ekonom na univerzitě Gadjahmada.
Indonésie má v současnosti podle ministerstva energetiky a nerostných zdrojů 253 provozovaných uhelných elektráren, včetně největší v jihovýchodní Asii v komplexu Suralaya na ostrově Jáva. Desítky dalších jsou ve výstavbě, včetně takzvaných uhelných elektráren pro vlastní potřebu, které dodávají energii spíše průmyslu než do sítě.
Odstavení této sítě, aby se dosáhlo Prabowova cíle dosáhnout nulových čistých emisí o deset let dříve, než se původně plánovalo, by podle odhadů vědců mohlo stát desítky miliard dolarů.
A přestože si Indonésie v roce 2022 zajistila 20 miliard dolarů v rámci partnerství s vyspělými zeměmi pro přechod na čistou energii, které mělo urychlit její přechod na čistou energii, zatím se z těchto peněz vidělo jen málo.
Cílem Jakarty před Prabowovým oznámením bylo do roku 2030 uzavřít 13 uhelných elektráren. Vláda tvrdí, že chce do roku 2040 vybudovat více než 75 gigawattů obnovitelné energie, ale zatím neuvedla příliš podrobností o tom, jak chce svých nových cílů dosáhnout.
Kritici upozorňují na fakt, že prezidentů bratr Hashim Djojohadikusumo, který byl jmenován zvláštním vyslancem pro energetiku a životní prostředí, je podnikatel se zájmy v oblasti obnovitelných zdrojů energie.
Podle Mezinárodní energetické agentury se uhlí stále podílí na výrobě elektřiny v Indonésii dvěma třetinami. To odráží skutečnost, že uhlí je levný a spolehlivý zdroj pro rychle se rozvíjející ekonomiky, jako je Indonésie, kde poptávka po energii neustále roste. Indonéské uhelné elektrárny jsou také většinou mladé, takže jejich předčasný odchod do důchodu je nákladný.