Je nepřijatelné, aby Evropané doma mrzli

Europoslanec za ČSSD Miroslav Poche. Foto: iUHLI.cz

O budoucnosti evropské energetiky, snaze zajistit energetickou bezpečnost i boji s energetickou chudobou mluvil v exkluzivním rozhovoru pro server iUHLI.cz europoslanec za ČSSD Miroslav Poche, který byl v minulých týdnech, coby nováček v Evropském parlamentu, nominován na prestižní ocenění MEP Awards 2015 v kategorii Energetika.

Jste smutný, že jste nezískal evropské ocenění, nebo spíše převažuje radost z nominace do nejužšího finále?

Smutný rozhodně nejsem. Jakožto nováček v Evropském parlamentu si vážím už samotného zařazení mezi trojici kandidátů na toto prestižní ocenění. Myslím, že každého člověka potěší, když veřejnost jeho práci považuje za přínosnou. Osobně ale považuji za mnohem důležitější to, že se mohu aktivně podílet na utváření evropské energetické politiky. Od mého zvolení to pro mě je nejdůležitější téma, protože v nejbližších letech se bude rozhodovat o budoucí podobě celého sektoru.

Za co konkrétně jste byl nominován?

Podle mého názoru to bylo především ocenění mé spolupráce na zprávě k Evropské strategii pro energetickou bezpečnost, kterou nyní projednává parlamentní výbor pro průmysl, výzkum a energetiku. Právě energetická bezpečnost je jednou z klíčových oblastí celého projektu energetické unie, proto je také této zprávě věnována velká pozornost. Evropský parlament totiž otázky související s energetickou bezpečností vnímá komplexně, nikoliv pouze jako otázku dovozu energetických surovin. Energetice se dále věnuji rovněž na úrovni parlamentního výboru pro rozpočtovou kontrolu, kde jsem byl například zpravodajem ke zprávě týkající se efektivity využití evropských fondů v oblasti podpory obnovitelných zdrojů. V neposlední řadě jsem také jedním z předsedajících výboru pro energetickou bezpečnost parlamentního fóra v rámci Východního partnerství a dále také jedním z mluvčích neformálního poslaneckého fóra pro jadernou energetiku.

Co považujete z hlediska evropské energetické budoucnosti za nejdůležitější?

Největší výzvou bude bezesporu realizace záměru na přechod k nízkouhlíkovému hospodářství do roku 2050, aniž by byla zároveň ohrožena konkurenceschopnost evropského hospodářství. Klíčová bude rovněž podpora vývoje a zavádění nových technologií. Nemůžeme se omezit pouze na větrnou či solární energii. Obnovitelné zdroje budou jistě hrát do budoucna významnější roli, ale nejsou zdaleka jediným řešením. Evropská osmadvacítka by měla podporovat všechny nízkouhlíkové technologie, přičemž příkladem může být zachycování a ukládání uhlíku. Ve světě jsou dnes zprovozňovány první komerční projekty využívající tuto technologií. Evropa, která byla svého času lídrem v jejím vývoji, však v posledních letech zaostává za Spojenými státy nebo Kanadou. Přitom se jedná o jedinečnou příležitost, jakou lze posílit naši energetickou bezpečnost, aniž bychom přitom rezignovali na naše klimatické cíle. A to nejenom v energetice, ale i v dalších odvětvích s vysokou mírou emisí skleníkových plynů. Proto vítám, že Evropská komise považuje technologicky neutrální výzkum a inovace za klíčovou součást projektu energetické unie.

V České republice finišují jednání o aktualizaci Státní energetické koncepce. Jaký mix by podle Vás měla obsahovat?

Považuji za velmi důležité, že návrh koncepce do značné míry reflektuje probíhající diskusi o dalším vývoji evropské energeticko-klimatické politiky a závazky z této diskuse vyplývající. V případě samotného energetického mixu je podstatné, že jedním z hlavních záměrů koncepce je udržet dovozní závislost na přijatelné úrovni. V souladu s debatou, kterou nyní vedeme v Evropském parlamentu, je také úsilí o maximální využití domácích zdrojů energie, které při využití nejnovějších technologií budou mít minimální dopad na životní prostředí. Tím se vracím ke své předchozí odpovědi. Největší slabinu koncepce vnímám v tom, že opomíjí možnost využití některých technologií. Příkladem může být právě zachycování a ukládání uhlíku, ale také rozvoj chytrých sítí nebo podpora elektromobility.

Jak se díváte na varování Evropské komise, že je u nás až 20 procent občanů ohroženo energetickou chudobou? Jaké nástroje jsou podle vás vhodné k řešení tohoto problému?

Jedná se o dlouhodobě opomíjené téma. Počet lidí, kteří dnes energetické chudobě čelí, je skutečně alarmující. Desítky milionů domácností se po celé Evropě každý měsíc potýkají s problémy při placení účtů za teplo, plyn nebo elektřinu. Je nepřijatelné, aby v relativně bohaté Evropě lidé trpěli hladem, stejně tak je ale neakceptovatelné, aby lidé ve svých domech mrzli. Evropská komise i přes výzvy europoslanců bohužel dlouho tento problém ignorovala až v posledních měsících se nám podařilo prosadit, že se evropské instituce započaly situací těchto lidí skutečně zaobírat. Podle mého názoru existují dva hlavní způsoby, kterými můžeme ohroženým domácnostem skutečně pomoci. V první řadě musíme vytvořit nástroje, které jim umožní snížit své účty za energie. Například bychom měli zavést speciální systém dotací, který umožní sociálně slabším pořídit si efektivnější a tím pádem levnější systémy vytápění. Redukce výše účtů můžeme rovněž docílit podporou zateplování budov. Zároveň bychom však měli vytvořit nástroje cílené podpory, které postiženým domácnostem pomohou zajistit alespoň minimální komfort v jejich domovech. Evropský parlament již vyzval Evropskou komisi, aby připravila akční plán boje s energetickou chudobou, který by vycházel z obou možných řešení.