Kanada chce ukončit vývoz uhlí. Největší důl se však rozšiřuje

Kanada se zavázala ukončit vývoz energetického uhlí do roku 2030. Masivní rozšíření dolu Vista v Albertě ale napovídá o opaku. To se nelíbí zeleným aktivistům.

„Vývoz kanadského vytěženého energetického uhlí se od roku 2015 více než ztrojnásobil a celkový vývoz energetického uhlí přes Kanadu se téměř zdvojnásobil,“ uvádí se v dopise zaslaném premiérovi Justinu Trudeauovi 22. října. Podepsalo jej 36 organizací, včetně organizací Environmental Defence, Ecojustice a Greenpeace Canada, napsal server nationalobserver.cz.

Dopis vyzývá federální vládu, aby se zavázala, že letos na jaře po konzultaci s odbory a domorodými komunitami, kterých se to týká, předloží legislativu zakazující vývoz energetického uhlí.

Úřady budou zkoumat dopady těžby uhlí na řeku Kootenai

Společnost Coalspur Mines chce ale rozšířit provoz ve svém uhelném dole Vista, který se nachází východně od města Hinton v Albertě. V současné době povrchový uhelný důl Vista produkuje přibližně šest milionů tun energetického uhlí ročně, jak vyplývá z dokumentace, kterou společnost předložila v roce 2021 agentuře pro posuzování dopadů. Společnost Coalspur usiluje o dvě rozšíření stávajícího dolu. Jeden z nich by rozšířil stávající povrchový důl a zvýšil kapacitu těžby uhlí o 4,5 milionu tun. Druhé navrhované rozšíření se týká malého hlubinného dolu ve stejné oblasti, aby se otestovalo, zda by společnost mohla ke svému provozu přidat větší hlubinný důl. Celkově by tak důl mohl produkovat až 15 milionů tun uhlí ročně.

„Pokud se to nechá bez kontroly pokračovat, bude to největší důl na energetické uhlí v kanadské historii,“ řekl Fraser Thomson, právník organizace Ecojustice.

Rozšiřování podzemního dolu společnosti Coalspur již probíhá, a to i přes námitky místních skupin a organizace Ecojustice, které tvrdí, že společnost zahájila stavební práce, aniž by si vyžádala federální povolení nezbytná podle zákona o rybolovu a zákona o ohrožených druzích.

Federální vláda původně uvedla, že provede posouzení dopadů rozšíření. Společnost Coalspur však namítala, že to není nutné, a tato otázka se několik let vracela po soudech sem a tam, dokud Nejvyšší soud svým rozhodnutím neoznačil některé části zákona o posuzování dopadů za protiústavní, čímž federální posouzení Visty zaniklo.