Doba čtení:7 m, 12 s
„Národní soběstačnost je pro eurofederalisty překážka k vytvoření kontinentálního evropského státu pod nadvládou několika největších zemí EU a bruselského úřednictva,“ říká k energetické politice EU v rozhovoru pro iUHLI.cz europoslanec Ondřej Knotek (ANO).
„Nedivím se firmám, občanům, státům ale třeba i obcím, že nechtějí vynaložit prostředky na něco, co nepotřebují, nebo co nesplní účel,“ poznamenává Ondřej Knotek k unijním, potažmo českým „klimatickým“ nařízením. Politika EU a členských států je podle něj postavena na možnosti „záchrany klima“. Jenže to už je zřejmé, že se nepodaří. Je tedy čas soustředit se místo na dekarbonizaci na adaptaci na nové podmínky.
„Je už veřejným tajemstvím, že dopadové studie Evropské komise k legislativám klimatického balíčku byly vytvořeny narychlo a účelově,“ komentuje to, co kritici vytýkali požadavkům Evropské komise dlouhodobě. Málokdo z politiků to však dosud dokázal říct takhle jednoznačně.
Pěgřímek: Ekonomický tlak proti uhlí nástup nové energetiky nezrychlí
Evropský účetní dvůr v červnu vydal zprávu, ve které upozorňuje na to, že na roční náklady Green Dealu do roku 2027 ve výši bilion eur, nevidí dostatek prostředků. Více než 90 procent této částky totiž mají dodat členské státy a soukromé firmy (zde). Jaké jsou na toto varování reakce v Evropském parlamentu?
Pro mnohé z nás to není překvapení. Naopak „zelení ideologové“ se tváří, jako by nic. Asi doufají, že to přes prázdniny vyšumí.
Varovali jsme, že realizace Green Dealu musí být technologicky otevřená a reflektovat realitu jednotlivých regionů a především, že pravidla pro investory musí být předvídatelné. Jinak bude hrozit, že firmy nebudou investovat, či dokonce odejdou z EU do USA, nebo Asie.
Je rok před evropskými volbami. Dynamika v Evropském parlamentu se mění. Ještě před prázdninami jsme dokázali vyřadit z dvou důležitých klimatických legislativ řadu nesmyslů. Například jsme zabránili tomu, aby krávy byly považovány za průmysl a to by se ještě třeba před rokem nepodařilo.
Místopředseda Evropské komise Frans Timmermans oznámil konec v Bruselu. Máme velkou šanci po příštích evropských volbách výrazně vylepšit klimatickou politiku, aby sloužila Evropě a jejím občanům.
Zprávy v českých médiích na toto téma se zabývaly především tím, že není dostatek prostředků na zelené cíle, nikoli tím, že jde o astronomické částky, které si státy v Evropě mohou jen stěží dovolit…
Nedivím se firmám, občanům, státům ale třeba i obcím, že nechtějí vynaložit prostředky na něco, co nepotřebují, nebo co nesplní účel. Je už veřejným tajemstvím, že dopadové studie Evropské komise k legislativám klimatického balíčku byly vytvořeny narychlo a účelově. Klimatická legislativa Evropské unie je kvůli Timmermansovi a jeho přisluhovačům z řad některých vlád a části Evropského parlamentu dnes nastavena na co nejrychlejší snížení emisí i za cenu částečné devastace energetiky a průmyslu v některých zemích EU včetně Česka. Tato strategie chce zastavit změnu klimatu. Na to už je ale pozdě. Nyní se potřebujeme změnám klimatu přizpůsobit a emise snižovat postupně.
Rafaj: Regulace systému emisních povolenek předběhla sama sebe
Vývoj cen emisních povolenek již přímo ohrožuje ekonomiku provozu českých uhelných elektráren. Při zachování současného trendu se již v roce 2027 nebudou vyplácet. Česko si přitom včas nevyjednalo možnost kapacitních plateb pro uhelné elektrárny a nyní, podle zpráv z Bruselu, již je taková možnost prakticky passé. Jaká podpora uhelných zdrojů je nyní v Bruselu vůbec průchodná?
Je zde určité celkové vystřízlivění, což je dobré podhoubí pro racionální kroky, které zahrnují i sektor těžby a zpracování uhlí. Bohužel je v Bruselu také setrvačnost a tlak na dokončení energetické legislativy ještě do voleb a bez kapacitních plateb pro uhelné zdroje. Tlačí to ti stejní lidé, kterým České předsednictví vyšlo vstříc a dojednali revizi směrnice o obchodování s povolenkami bez zastropování, či účinné regulace ceny povolenky. A to jsou politici zlobbovaní zelenými neziskovkami, či sektorem OZE. Ti sami od sebe neudělají pro Česko a jiné uhelné země nic. Naši pětikoalici po revizi povolenek už nepotřebují.
Příležitost vidím po evropských volbách, kdy čekám výrazně pragmatičtější složení Evropského parlamentu i Evropské komise.
Skutečnost, že daný stát nemá jinou bezpečnou možnost, jak si zajistit dostatek energie na tom nic nemění?
Pro STAN, Piráty, TOP09, KDU-ČSL a Fialovu část ODS to nic nemění. Národní soběstačnost je pro eurofederalisty překážka k vytvoření kontinentálního evropského státu pod nadvládou několika největších zemí EU a bruselského úřednictva. Současný „Brusel“ je nepřítelem členských států i Evropské Unie jako takové. Evropská Unie má být společenství suverénních, soběstačných a prosperujících států. Soběstačnost v energetice, zvláště pro průmyslové země, jako je Česko, je zcela zásadní.
Jste z hnutí ANO, jehož předseda Andrej Babiš podepsal Green Deal. Současná vláda však v tomto trendu pokračuje, za svůj velký úspěch prohlašuje „reformu emisních povolenek“, jež ve skutečnosti znamená růst jejich cen. Co může česká vláda vůbec v Bruselu udělat pro to, aby akutně hrozící nedostatek energií odvrátila?
Drobná oprava. Andrej Babiš, jako český premiér potvrdil klimatické cíle, ne celý Green Deal. Úspěšně hájil energetické zájmy Česka a jeho vlastní dekarbonizační cestu. Karel Havlíček (bývalý ministr průmyslu) i Richard Brabec (bývalý ministr životního prostředí) byli připraveni obhájit tyto zájmy i při vyjednávání klimatického balíčku Fit For 55, tedy způsobu jak budou cíle realizovány. Nástrojem úspěchu se mělo stát samotné předsednictví. Po volbách v roce 2021 šlo naše hnutí ANO do opozice a vláda složená z pěti stran nebyla schopna efektivně hájit české klimaticko-energetické zájmy.
Jak z toho ven? To by musel předseda vlády a ministři hodně bouchnout do stolu. Ale přiznejme si, že premiér Fiala to neumí a někteří ministři současné české vlády se netají náklonností ke klimatickým opatřením současné EU.
Proto se musíme soustředit na evropské volby v roce 2024. Vidím zde reálnou možnost, že nové složení Evropského parlamentu a tedy i Evropské Komise bude otevřeno nezbytným změnám v klimaticko-energetické legislativě. A to tak, aby i uhelné zdroje mohly pokračovat, dokud bude potřeba, byť třeba jen jako takzvaný kapacitní zdroj.
Jak je to opravdu s produkcí oxidu uhličitého?
Pro Česko neexistuje po zřejmě daleko rychlejším odstavení uhelných elektráren, než se čekalo, jiná varianta, než zemní plyn. Podle zpráv z Bruselu však ani plyn není to, co by většina europoslanců byla ochotná podpořit?
Jak jsem již uvedl. Poměry se mění směrem k racionálnímu přístupu. Nicméně stále a asi až do voleb to nebude ono. Parlament byl zvolen v roce 2019 a neodpovídá současným potřebám občanů států v EU.
A musíme udělat vše proto, aby funkční stabilní zdroje nemusely končit provoz jen kvůli ceně emisní povolenky.
Byl jste jedním z iniciátorů recenzované studie (zde), která vypočítává, že Česko nemá dost místa pro občasné zdroje energie (OZE), které by dokázaly pokrýt jeho spotřebu elektřiny. Vyvolala tato studie, zveřejněná v roce 2021 u české vlády či ministerských úředníků nějaký zájem? Jak se projevil?
Studie vznikla i díky Ministerstva průmyslu a obchodu, které dodalo data týkající se České republiky. Studii jsme představili tehdejšímu ministrovi Karlu Havlíčkovi a ten ji přivítal, jako užitečný podpůrný dokument. Připomínám, že jedním ze závěrů je, že Česko i Holandsko to v budoucnu bez jaderných zdrojů nezvládnou a že jádro je nákladově konkurenceschopné s OZE.
Přestože to někteří funkcionáři popírají, jako třeba Pavel Řežábek z ČEZ, státy v EU jsou závislé na importu z Číny. Například ve fotovoltaice a bateriích prakticky stoprocentně. Přiznávají to už i některé zelené organizace (zde). Je to mezi europoslanci téma?
Ano je to téma. Nová navržená opatření zvýší soběstačnost EU ve strategických technologiích a kritických materiálech. Avšak opatření nejsou vzhledem k ambicím současného klimatického balíčku dostatečná. To už ale velká část europoslanců, bohužel, neřeší. Je čas na velkou změnu – věřme, že ji evropské volby přinesou.
Již nějaký čas vyjadřujete přesvědčení, že se zelená politika EU změní. Že po ruském napadení Ukrajiny mnoho poslanců napříč frakcemi připustilo, že útlum uhlí neproběhne v EU tak rychle, jak se plánovalo. Že dochází v důsledku invaze na Ukrajinu k posunu ve smyslu zpomalení odklonu od uhlí. Podle zpráv z médií tomu však zatím nic nenasvědčuje. Stále věříte v posun? Co vás k tomu vede?
Ale vždyť se to dělo! Poptávka po uhlí rostla. Uzavření některých zdrojů se oddálilo, či dokonce obnovilo. A vše směřovalo k tomu, že se tento stav udrží. Projekty na plyn byly pozastaveny. Pak ale přišlo české předsednictví, během kterého se dojednala legislativa k povolenkám, a nyní jsme tam, kde jsme. Nejistota pro výrobce energií i pro jejich zákazníky.
Reforma energetického trhu, která dnes probíhá, je takzvaná malá reforma. Ta hlavní přijde až po evropských volbách. To už budeme mít za sebou zkušenost z dalšími jednou až dvěma topnými sezonami. Bude prostor a snad i vůle věci reálně přehodnotit a nastavit udržitelnější cestu. Dosud ta cesta byla jen zelená.