Doba čtení:6 m, 55 s
Recenzovaná studie vypracovaná pro Evropský parlament potvrzuje, že česká energetika nemůže stát na OZE. Ty jí nedokážou zajistit dostatek elektřiny. O studii mluvili s europoslancem Ondřejem Knotkem, který byl u jejího zadání.
Klimatisté požadují, aby politici poslouchali vědce. Měli by tedy vyslechnout i ty, kteří zpracovali studii „Cesta ke klimatické neutralitě EU do roku 2050: Prostorové požadavky na větrnou, solární a jadernou energii a jejich příslušné náklady“. Mají totiž pádné argumenty. Podle jejich výpočtů totiž Česko nemá dost prostoru pro obnovitelné zdroje, které by pokryly jeho spotřebu. Vyžadovalo by to zabrat pro ně od 20 do 55 procent území republiky. A dost prostoru pro obnovitelné zdroje nemá se svou částí Severního moře překvapivě ani Nizozemsko, jež bylo druhou zemí, kterou se studie zabývala.
Čtěte také:
Rakušan: Uhlí nejde jednoduše nahradit pomocí OZE
Matušovská: Od uhlí nesmíme utéct zbrkle
(Studii (zde) si v Bruselu objednali poslanci frakce Evropští konzervativci a reformisté – je v ní ODS, celkem 62 poslanců – a Obnova Evropy – členem ANO, celkem 98 poslanců, členem jsou i poslanci strany francouzského prezidenta Macrona.)
Jedním z iniciátorů vzniku studie byl europoslanec Ondřej Knotek (ANO), který iUHLI.cz poskytl rozhovor.
Jaké jsou v kostce závěry studie „Cesta ke klimatické neutralitě EU do roku 2050: Prostorové požadavky na větrnou, solární a jadernou energii a jejich příslušné náklady,“ kterou jste v únoru s kolegy představili?
Autoři publikace sdílejí závazek Evropské Unie vycházet z důkazů při vytváření politiky. Viceprezident evropské komise Frans Timmermans několikrát zdůrazňoval, že fakta, věda a analýza by měli sloužit při vytváření politiky a pobídl zainteresované strany, aby „udělaly čísla“. Závěry se týkají efektu evropské klimatické neutrality na snížení globální teploty, dále porovnání nákladové a prostorové náročnosti solární a větrné a jaderné energie a součástí jsou i politická doporučení.
V roce 2019 se země Evropské unie a Spojené království podílely na světových emisích oxidu uhličitého z 9,7 procenta. Podle výpočtů se díky evropské uhlíkové neutralitě planeta ochladí mezi 0,02 a 0,06 stupně Celsia v roce 2050 a 0,05 až 0,15 °C v roce 2100.
Pro Česko (a Nizozemsko, pozn. red.) studie dochází k jasnému závěru, že jaderná energie bude levnější. V rámci studie bylo zhodnoceno pět různých scénářů zohledňujících faktory jako je například technologický pokrok, či vývoj ceny materiálů. Ve všech pěti scénářích bylo jádro v prostředí ČR nákladově nejlevnější. Jádro se vyšlo od 16 do 36 eur za megawatt hodinu, solární energie se pohybuje v rozmezí 22 – 56 eur za MWh a větrná energie je v intervalu 27 – 40 eur za MWh.
Studie zároveň upozorňuje na to, že ani při opatřeních zvyšujících energetickou účinnost, nebude mít Česko dostatek plochy pro obnovitelné zdroje, aby jen jejich pomocí pokryla poptávku po energii. Uspokojení poptávky přes OZE by bylo možné buďto na úkor jiných ploch (lesy, parky, pole), anebo za cenu výrazného a trvalého snížení energetické soběstačnosti Česka.
A jaký je závěr autorů?
Publikace generuje 12 doporučení, jak by EU a členské státy měly přistupovat k jaderné energii. Mezi nejzajímavější patří to, aby s nukleární energií bylo zacházeno stejně jako s obnovitelnými zdroji, tedy aby nebylo jádro v rámci legislativy diskriminováno. Což je nyní v legislativě běžná praxe, ať už jde o investice do výzkumu, výstavbu zdrojů, nebo cíle na podíl OZE v energetickém mixu. Další doporučení je uplatnit zásadu „generator pays“, tedy aby při tvorbě energetické legislativy byly zohledněny veškeré náklady daného zdroje, tedy například i ty související s přenosem a distribucí. A nesmím zapomenout na doporučovaný důraz na komplexní uvažování u jednotlivých kroků. Tedy i zohlednění společenských aspektů, jako je vliv na rozmanitost, nebo třeba ráz krajiny.
Čtěte také:
Rakušan: Uhlí nejde jednoduše nahradit pomocí OZE
Beneš: Vláda by měla respektovat doporučení Uhelné komise
Podle studie není v Česku dost místa pro páteř bezuhlíkové energetiky, tedy pro fotovoltaické a větrné elektrárny. Jakou plochu Česka by musely tyto technologie zabrat, aby mohly zajistit alespoň současný energetický komfort?
Pro výrobu 1 800 petajoulů, což byla energetická poptávka v roce 2018, větrnými a fotovoltaickými elektrárnami by bylo zapotřebí plochy v rozmezí od 14 630 do 43 758 kilometrů čtverečních! To se rovná 19 až 55 procentům veškeré dostupné půdy v Česku. Jenže při obecných omezeních, jako jsou města a obce, národní parky, infrastruktura a tak dále, má Česká republika k dispozici pro OZE jen 5 738 kilometrů čtverečních. (Na získání dalšího prostoru by se muselo například intenzivně kácet, bourat městská zástavba atp. Celková rozloha republiky je 78 870 km2. Pozn. red.)
Zabývala se studie i prostorovými a finančními nároky na nezbytná bateriová úložiště?
Publikace se bateriím přímo nevěnuje, pouze nastiňuje jejich nedostatky, jako je například nemožnost nasadit velkokapacitní baterie v potřebném měřítku. Jednoznačnou nevýhodou baterií jsou environmentální a sociální dopady jejich výroby. Rostoucí potřeba vzácných kovů, ze kterých jsou baterie vyráběny, se plánuje přesunout z povrchu do mořských hlubin, a to může ohrozit celé ekosystémy. Samozřejmě bez baterií to jinak s obnovitelnými zdroji nepůjde, jelikož jejich nekonzistentní produkce elektřiny závisí na neovlivnitelných faktorech, čili počasí. Tudíž tyto technologie nemusí reagovat na energetickou poptávku domácností.
Výsledné doporučení studie je pro Česko i Nizozemsko stejné – bez značného posílení jádra to nepůjde. Přitom Nizozemsko má ideální podmínky pro stavbu větrných elektráren, o kterých zelená lobby tvrdí, že by mohly samy obstarat potřeby celého Česka. Jak je to možné?
Ano, závěry pro Nizozemsko jsou podobné těm pro Česko. Ani Holandsko s potenciálem pro offshorové větrné farmy, nebude mít dostatek prostoru pro pokrytí své poptávky po energii.
Co vás přivedlo k tomu, že jste v Evropském parlamentu zadali nezávislou studii na posouzení možností, za jakých může Česko a Nizozemsko dosáhnout uhlíkové neutrality?
Cílem bylo vnést do klimatické debaty argumenty a fakta, která v té debatě zatím chyběly. Ta debata je totiž v „bruselské bublině“ vedena velmi ideologicky. Hovoří se tam jen o výhodách obnovitelných zdrojů a nevýhodách fosilních paliv a jádra. Jenže i obnovitelné zdroje mají své nevýhody – právě třeba prostorovou náročnost, či náklady na přenosovou a distribuční soustavu a jejich provoz.
Ortodoxní příznivci obnovitelných zdrojů často různě snižují schopnosti autorů studií, jež nepodporují jejich názory. Můžete přiblížit autory studie pro Evropský parlament?
Jedná o tzv. recenzovanou publikaci, kde vědecká práce, výzkum a poznatky procházejí procesem přezkoumání od oborníků ve stejné oblasti, ve výsledku dochází k zajištění vědecké platnosti jednotlivých kapitol a jejich závěrů. Mezi recenzenty této publikace patří Profesor William Nordhaus, držitel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2018 pro integraci změny klimatu do makroekonomické analýzy, člen rady ekonomických poradců prezidenta Cartera a bývalý předseda bostonské federální rezervní banky.
Dalším z významných recenzentů je Dr. Roeri Rogelj, vedoucí autor výročních zpráv Organizace spojených národů o emisích (Emissions Gap Report, pozn. red.). Všichni odborníci patří mezi přední světové špičky v oblasti nukleární fyziky, ekonomiky, energetiky a klimatu. Prvním z autorů publikace je prof. Lucas Bergkamp, Ph.D, M.D., J.D., LL.M., který je odborníkem na rozhraní mezi vědou, politikou a právem. Byl profesorem mezinárodního práva odpovědnosti za životní prostředí na Právnické fakultě Erasmus univerzity v Rotterdamu. Mezi jeho známou publikaci patří Odpovědnost a Životní prostředí z roku 2001, pro kterou napsal úvodní slovo prof. George L. Priest, který je proslulým výzkumníkem na Právnické fakultě univerzity Yale. Dalším autorem je právní a regulační konzultantka Katinka M. Brouwer, LL.M., která se specializuje v oblasti evropského práva životního prostředí, zdravotního práva a regulace výrobků. V minulosti byla vědeckým pracovníkem na univerzitě v Maastrichtu.
Poznámka autora
V Česku většina běžně publikovaných studií „Zelené fronty“ není recenzovaná. Zjednodušeně řečeno to znamená, že neprošly oponenturou, jako je tomu u aktuální studie „Cesta ke klimatické neutralitě EU do roku 2050: Prostorové požadavky na větrnou, solární a jadernou energii a jejich příslušné náklady.“ Protože se recenzované studie špatně zpochybňují, Zelená fronta je zhusta ignoruje. To samé se děje v českých médiích i okolo této studie. Když zadáte plný název studie do Google, vyjedou vám všeho všudy dva odkazy. Pokud by ovšem Greta Thunbergová zcela subjektivně někomu vynadala, byly by toho média plná alespoň týden.
Ondřej Knotek
Od roku 2019 je poslancem Evropského parlamentu za ANO. V politice pohybuje od roku 2012, kdy spoluzakládal sdružení Pirátské strany v Mariánských lázních. Tu kvůli hodnotovým neshodám opustil o tři roky později a po dalších několika měsících vstoupil do ANO.