Doba čtení:7 m, 37 s
Na dotazy iUHLI.cz politicky velmi korektně odpovídal Ivo Pěgřímek, generální ředitel Severočeských dolů, které jsou členem skupiny ČEZ. Přesto je z jeho odpovědí patrné, že bez fosilních paliv zatím neumíme zajistit své energetické potřeby.
Mezi snahou EU o „uhlíkovou neutralitu“ a chováním států, které se o ni nesnaží, neexistuje rovnováha. Pokud „vypnete“ hnědouhelný lom, trvá to zhruba pět let, než dokáže dodávat uhlí podle potřeby. I tím se zabývá rozhovor iUHLI.cz s Ivo Pěgřímkem, generálním ředitelem a předsedou představenstva Severočeských dolů, které jsou součástí skupiny ČEZ.
Ve své prezentaci na semináři o energetické budoucnosti a politické snaze co nejdřív se zbavit uhlí jste svoje vystoupení zakončil takto: „Uhlí v realitě přispívá k hladkému přechodu k nové energetice. Další ekonomické zatížení v neprospěch těžby uhlí přechod k nové energetice nezrychlí a nevyřeší.“ Co tím máte na mysli?
Jsem toho názoru, že v prostředí České energetiky bychom si měli ještě stále chránit námi nabízenou uhelnou alternativu a tak jak jsem uvedl na semináři, měli bychom vnímat, že další ekonomické zatížení v neprospěch těžby uhlí přechod k nové energetice nezrychlí ani nevyřeší.
Myslím si, že mohu mluvit nejen za vedení a zaměstnance Severočeských dolů, ale i za své profesní kolegy z jiných těžebních firem. Jsme si vědomi existence veřejného zájmu ochrany klimatu naší Země i dnešní společenské poptávky směřující k dekarbonizaci evropské i české energetiky. Severočeské doly jsou v rámci koncernu ČEZ navíc součástí strategie Čistá energie zítřka, takže reálné možnosti odchodu od spalování uhlí v kombinaci s postupným poklesem těžby hnědého uhlí a nástupem obnovitelných zdrojů energie, velmi pečlivě rozpracováváme a připravujeme.
Proto se při tvorbě nových koncepcí v rámci našeho koncernu, zaměstnavatelských svazů i v rámci odborných diskuzí snažíme i v tomto přechodném období poskytovat objektivní informace o stále existujících výhodách využití našeho uhlí a to vše s cílem nabídnout efektivní, udržitelnou a z pohledu energetické bezpečnosti velmi cennou alternativu. Naše hornická činnost dospěla v současné době na vrchol technologické úrovně, standardů v oblasti bezpečnosti i ochrany životního prostředí.
Otázkou však zůstává, jak dlouho se ještě v této kondici obecně těžební firmy udrží. Růst cen emisních povolenek a pokles ceny elektřiny na energetických trzích nás tak zcela řízeně ekonomicky oslabují a pod vlivem neustále se zvyšujících nákladů v rámci naší činnosti se můžeme velmi rychle ocitnout v červených číslech. Aktuální nárůst úhrad z vydobytých nerostů a dobývacích prostorů je příkladem našeho dalšího ekonomického zatížení.
Teleky: Energii z uhlí dovozem nelze nahradit
Uhlí ale pro zelené organizace, většinu europolitiků i část tuzemských politiků, včetně některých ministrů, představuje démona, kterého je třeba zabít, protože on jinak zabije klima…
Všichni bychom si přáli žít dál v energetickém komfortu. Navíc ve vyspělých zemích bychom zároveň chtěli žít v jistotě, že lidská společnost se na klimatických změnách nepodílí. Ono se to ale vzájemně neslučuje.
Měli bychom prosazovat proto cestu rozumnou a udržitelnou a nepřipustit, aby se ta odpovědná část globální společnosti ocitla pod hrozícím ekonomickým vlivem ostatních. Takže europolitici mají dle mého názoru chvályhodné ekologické cíle, ovšem daň za jejich uskutečnění by měli spouštět i z tohoto pohledu hodně obezřetně. Mohli by efektivněji hledat způsoby, jak ovlivnit chování lidí na celém světě a nepřipustit omezování konkurenceschopnosti jen té odpovědné části světa.
Když sledujete články zabývající se „zelenou tranzicí“, v podstatě Green Dealem, informují tyto texty o uhelné problematice objektivně, nebo ne?
Pominu-li již zmíněný nerovný přístup k této otázce ve srovnání s třetími zeměmi, Green Deal je z pohledu jeho cílů včetně dekarbonizace energetiky určitě v dlouhodobém horizontu tou správnou a společensky odpovědnou vizí. Ovšem jeho realizace je kvůli rozdílné účinné možnosti využití obnovitelných zdrojů v rámci našeho evropského společenství vizí problematickou. Přímořské státy s významným slunečním osvitem tak spatřují v tomto Zeleném údělu přirozeně mnohem větší opodstatnění i příležitost k efektivní transformaci a také jejich dosavadní úspěchy v nasazování OZE mají slibný nárůst.
Otázkou v této souvislosti není, zda ukončit uhelnou energetiku, ale kdy, respektive jak rychle ji v které zemi opouštět? Zda se z pohledu české energetiky uchylovat zrychleným odchodem od uhelné energetiky do prostředí energetického deficitu, zda je ekonomicky a dokonce i klimaticky efektivní přestrojit naší energetiku z velké části na plynovou a zda máme její uhlíkovou stopu skutečně korektně posouzenou od těžebních přes přepravní, nové investiční a spalovací procesy? Zda se v rámci energetické bezpečnosti vzdát vlastního zdroje? Zda nabídka přechodného pokračování vyspělé existující uhelné energetiky do doby nástupu OZE a jádra není lepší alternativou?
V těchto otázkách bych hledal odpověď na vaše otázky.
Jak je nyní naplánovaná budoucnost dolů vaší společnosti, tedy Nástup Tušimice a Bílina?
Plán naší podnikatelské činnosti je již v mnoha souvislostech v rámci naší skupiny ČEZ samozřejmě v souladu s očekáváním stakeholderů a s akcelerovanou strategií „čistá energie zítřka“ a zavazuje nás k naplnění přesně stanovených cílů a veřejných příslibů v oblasti životního prostředí, sociálních vztahů a řízení společnosti v horizontu let 2025 a 2030. Významné snížení podílu výroby z uhlí očekáváme již do roku 2030, po tomto roce předpokládáme už jen do 12,5 procenta podílu výroby energií z uhlí a to zejména v závislosti na platné legislativě a ekonomice provozu uhelných zdrojů. Jako zodpovědná společnost bere Skupina ČEZ včetně společnosti Severočeské doly vážně jak klimatické závazky, tak i zajištění dostupnosti energií a proto počítáme v uvedeném období odchodu od uhlí s nástupem nových bezemisních a nízkoemisních zdrojů.
Tomek: Fotovoltaika nahradí uhlí, ne uhelnou elektrárnu
Politický tlak na ukončení provozu uhelných elektráren je rozsáhlý a enormní. Kvůli cenám emisních povolenek to nyní vypadá, že se tyto elektrárny přestanou vyplácet už v roce 2026. Pokud je jejich majitelé odstaví, tak to zřejmě změní vaše plány. Jaký to bude mít dopad uhelné lomy?
Pokud by naše skupinové plány byly nevratně ovlivněny neefektivitou uhelných provozů, museli bychom na danou situaci reagovat v rámci platné legislativy a v souladu pak s nutnou aktualizací akcionářských pokynů. Nerad bych tento krizový scénář přivolal, proto nebudu zacházet do dalších detailů, co by muselo následovat.
Pokud by se podařilo včas zavést kapacitní mechanismy, nebo jiné způsoby, jak udržet uhelné elektrárny v záloze (nemáme za ně žádnou řiditelnou náhradu), to by bylo pro ekonomiku těžby uhlí schůdnější?
Samozřejmě. Z pohledu těžební společnosti, pokud by došlo k udržitelnému nastavení nového, třeba kapacitního mechanismu, pokud by tak v již diskutovaných otázkách o našem energetickém mixu našla uhelná energetika toto své uplatnění, bylo by to nové pojetí odpovědí na diskutované otázky, o kterých jsme se bavili na začátku našeho rozhovoru.
Jaká je vlastně hranice rentability pro vaše lomy? Kolik musí být minimální těžba?
Otázka rentability naší těžby do budoucna je mimo jiné samozřejmě velmi závislá na stále se zvyšujících nákladech a stálosti naší existující poptávky. A tedy je v dnešní době těžce predikovaným parametrem. V současné době je úroveň rentability těžby jednoho lomu nastavena na úroveň přibližně čtyř miliónů tun uhlí za rok.
Jak je to opravdu s produkcí oxidu uhličitého?
Chápu správně, že případné ukončení provozu českých uhelných elektráren způsobí i ukončení provozu českých uhelných tepláren a individuálního vytápění českých domácností uhlím? Nebo „jen“ způsobí zdražení, kvůli tomu, že se potřebné uhlí bude dovážet? Nebo by dokonce byl zájem o vaši produkci v zahraničí?
V rámci skupiny ČEZ ve vizi „Čistá energie zítřka“ počítáme k roku 2030 s úplným ukončením spalování uhlí v našich teplárenských lokalitách a jak již bylo řečeno, s významným útlumem výroby elektrické energie i v pánevních uhelných zdrojích. Teplárenské zdroje budou nahrazeny novými nízkoemisními zdroji primárně spalujícími biomasu, odpad a zemní plyn.
Z dnešního pohledu nelze vyloučit možnost pokračování těžby uhlí na lomu Bílina za účelem výroby tepla i po roce 2030, ovšem za předpokladu, že tato část produkce vysoce výhřevného uhlí, by byla žádoucí v jiných teplárenských provozech či v naplnění doběhu požadavků na dodávky tříděného uhlí pro české domácnosti.
Co se týká možného exportu, hnědé uhlí z lokality Bílina má sice vynikající kvalitativní parametry včetně výhřevnosti, ale dosavadní zkušenosti s jeho exportem nezakládají ve větší míře naději na jeho využití v zahraničí.
Může se stát, že se vaše doly budou chystat na ukončení těžby a najednou se změní unijní ideologie. Za jak dlouho by doly zase mohly najet do normálního režimu?
Museli bychom mít definovaný přesný stav ukončeného, zajištěného, či zlikvidovaného lomu. Takže skutečně odhadem a při spekulativním předpokladu, že by byl lom Bílina efektivně dotěžen a úroveň závěrných svahů by odpovídala potřebným stabilitním požadavkům, že by těžební technologie byla stále k dispozici a to hlavní, byli by stále k dispozici naši zaučení zaměstnanci – těch předpokladů by ve skutečnosti bylo mnohem více – pak by se dalo hovořit o potřebné době pro návrat do normálního režimu v horizontu až pěti let. Sám určitě vnímáte, že při přerušení kontinuity v těžbě takového hornického provozu vznikají nevratné stavy, které lze jen velmi těžce, za předpokladu požadavku na ekonomickou návratnost zvrátit.
Radil bych, takto to nepokoušejme.
S ohledem na technologické lhůty, které uvádíte, do kdy potřebují těžaři slyšet od vlády jasné poslední slovo o budoucnosti uhlí?
Bez komentáře.