Kolman: České uhlí je národní bohatství

Lom ČSA. Skrývkové rypadlo KU 800. Foto: Severní energetická

Česká republika má jedno z nejbohatších a nejlepších ložisek suroviny, díky které se Evropa proměnila v průmyslovou velmoc. Na hnědém uhlí stále stojí polovina české a podstatná část evropské energetiky. Na severu Čech se těží už celá staletí a celý region z něj měl prospěch. V Lidových novinách to napsal generální ředitel Severní energetické Petr Kolman.

Dodal, že povrchový důl je lidské dílo těžko představitelných rozměrů. Nejde ho řídit podle momentální nálady nebo politické situace. Je nutné myslet racionálně a rozhodovat na léta dopředu. „Nyní se rozhoduje, kam budeme směřovat v příštích desetiletích. Rozhodujme zodpovědně, problém je příliš závažný, než aby jeho řešení spočívalo na momentálních náladách a krátkozrakých postojích,“ uvedl Kolman.

Bohužel, od 50. let se začalo těžit bez ohledu na lidi a ovzduší, které dýchají, s absencí spravedlivých zákonů na ochranu životního prostředí a majetkových práv občanů. Proto bylo správné udělat v roce 1991 tlustou čáru limitů těžby, která se stala symbolem, dodal. Jenže ovzduší už je dávno vyčištěno a lidé v celé zemi potřebují levné a dostupní teplo. „Administrativní limity těžby hnědouhelných zásob v České republice už nechrání lidská obydlí a čistotu ovzduší, na to máme již lepší nástroje – zákony. Staly se bytostně politickou a emocionální záležitostí. Už dávno nejde o měřitelná fakta, ale o emoce a souboj nejrůznějších idejí,“ podotkl.

Podle generálního ředitele Severní energetické tak stojí za to položit na stůl argumenty vycházející z reálných čísel:

Především je třeba jasně říci, že tzv. za limity leží ložisko nejkvalitnějšího hnědého uhlí široko daleko. Lepšího než ve stále větší míře těží třeba v Německu nebo v Polsku. Ideálně se hodí pro přepravu i na delší vzdálenosti, hoří ve většině českých tepláren, výtopen i v domácích kotelnách.

Hnědé uhlí nikdo netěží do zásoby. Každá z necelých tří milionů tun, které ročně vytěžíme, někde vyrobí energii – především teplo, které hřeje domy od Strakonic po Zlín anebo pohání stroje v Barumu, dodává energii chemickým závodům v Litvínově nebo papírnám ve Štětí. Levně a – ať si kdo chce co chce říká – zároveň ekologicky. Uhlí se nevyváží, zpracováváme ho doma na produkt, který chce celá Evropa – elektřinu. Na 300 tisíc soukromých domů má navíc kotle na hnědé uhlí, mimochodem často modernizované za pomoci tzv. kotlíkových dotací. Také tito lidé by bez českého uhlí přišli o investované peníze i o dostupné palivo.

Téměř 300 milionů (287, abychom byli přesní) tun hnědého uhlí za takzvanými limity má obrovskou hodnotu. Je to národní bohatství a my na prvním místě chceme, aby se co nejlépe zhodnotilo. Proto už několik let nabízíme státu jasnou dohodu. Nabídli jsme, aby se stát vrátil do hry a například formou společného podniku získal kontrolu nad tím, za jakých podmínek se uhlí vytěží a jak bude využito. Stát tedy rozhodne, kdo má na uhlí největší nárok. Vydělají na tom všichni – ať už v podobě daní a investic, levného tepla, nebo pracovních míst. Zároveň je to i jasná záruka férového jednání pro všechny lidi, rodiny i firmy, které bychom museli přestěhovat.

Pokud administrativní limity těžby zůstanou nezměněny, těžaři musí v souladu s platnými zákony a předpisy zatopit lom ČSA 274 miliony metrů krychlových vody, takže k obřím zásobám hnědého uhlí se z této strany už nikdo nikdy nedostane. Česká republika a její občané tím přijdou o stovky miliard korun. Ukončení těžby znamená trvalé znehodnocení ložiska.

Pokud nebudeme chtít dál využívat uhlí, které máme, je třeba jasně říci, co bude místo něj: Dovezeme plyn z ciziny? Zaplavíme naše pole po řepce křídlatkou, abychom měli biomasu? Zkušenosti z dřívějška ukazují, že všechna taková řešení jsou nakonec velmi drahá a zaplatíme to z vlastních kapes. Bilion korun na podporu solárních elektráren budiž mementem, ze kterého bychom se měli poučit. Naproti tomu těžba a využití uhlí nezatíží státní rozpočet, nepotřebuje žádné dotace a pamatuje i na kompletní zahlazení stop po těžbě.

Generální ředitel Severní energetické Petr Kolman. Foto: Severní energetická