V polovině července, kdy občané EU spíše myslí na dovolenou, Evropská komise zveřejnila údajnou revizi emisních povolenek EU ETS. Návrhem zklamala jak zdeptaný průmysl, tak i zelenou lobby, protestující proti zvolňování dekarbonizačního kursu.
O víkendu v pátek, navíc 17. července, tedy v době letních dovolených a okurkové sezóny, Evropská komise představila dlouho očekávaný návrh revize systému emisních povolenek EU ETS1. Reforma je přitom jedním z nejdůležitějších rozhodnutí v oblasti klimatické politiky v tomto desetiletí. Systém EU ETS zaveden v roce 2005, kdy se uvažovalo o cenovém rozpětí od 5 do 20 eur za tunu emisí ekvivalentu CO₂, postupně stále vyšší cenou těchto emisních daní nedávno přesahující 100 eur nutí energetiku, těžký průmysl a později také námořní a leteckou dopravu, aby snížily emise oxidu uhličitého (CO₂) pokládaného za klíčového strůjce globálního oteplování.
Nikdo z klíčových hráčů v této hře není spokojen: pro průmysl to představuje pokračující zátěž, protože k nijak nezastropovaným cenám emisních povolenek s dopadem na nepřijatelně vysoké ceny energie ještě nastupuje nové regulace a byrokracie. Na druhé straně stoupenci tvrdého dekarbonizačního kursu a zelená lobby v reakci na návrh revize začali šířit obavy, že Evropská komise nepřijatelně uvolňuje emisní boj, což ohrožuje cílové hodnoty: 90procentní pokles emisí do roku 2040 proti roku 1990 a uhlíkově neutrální bilanci EU v roce 2050.
Revize z pera Evropské komise fakticky pod obrovském tlaku průmyslu přiznává, že dosavadní nastavení systému ETS by pro řadu z více než 10 000 elektráren, průmyslových firem a leteckých společností provozujících lety pouze na letištích EU a mezi nimi, a to v 27 členských státech EU, na Islandu, v Norsku a Lichtenštejnsku (a existuje propojení se švýcarským systémem obchodování s emisemi) může znamenat likvidační zátěž. Ale hlavní parametry emisních daní Komise zachovává s tím, že spekulativní obchod s povolenkami nadále drží energetické náklady průmyslu zemí EU na nepřijatelně vysoké a nekonkurenceschopné úrovni. Ostatní země a regiony světa evropský model obchodování s certifikáty CO₂ ignorují. EU průmysl v mezinárodní konkurenci zaostává stále více.
Podniky vystavené tvrdé konkurenci se světem dosud získávaly část povolenek bezplatně. S nástupem mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), tedy cla placeného na vnějších hranicích Unie, má tento podíl klesat až na nulu v roce 2034. Komise nyní navrhuje prodloužení bezplatné alokace až do roku 2038 a úpravu metodiky pro její výpočet (tzv. benchmarky). Nově však zavádí podmíněnost bezplatné alokace dekarbonizačními plány a investicemi do dalšího snižování emisí. Podle návrhu by podnik získal 80 procent bezplatných povolenek předem po předložení dekarbonizačního plánu, zbývajících 20 procent až po realizaci investic
Cílem mechanismu CBAM je zabránit „úniku uhlíku“, což je situace, kdy evropské průmyslové firmy pod tlakem nákladů přesouvají výrobu do zemí vně EU s nižšími environmentálními standardy. Výrobci za hranicemi EU se vyhýbají přísným regulacím a nákladům na uhlíkové emise platným v Unii. CBAM se zaměřuje na dovoz komodit do EU, u nichž je při výrobě vysoká produkce skleníkových plynů. Např. železo, ocel, cement, hnojiva, hliník, elektřina či vodík. Zatížení těchto komodit emisními cly má je cenově srovnat s drahou enviromentální produkcí v EU. Výsledkem bude pochopitelně zdražení všech těchto komodit v EU. Přitom zacházení s evropským průmyslem, jako kdyby měl díky CBAM být jakousi ekologicky chráněnou květinkou ve skleníku jménem EU, samozřejmě ihned skončí v nekonkurenceschopnosti evropských výrobků kdekoli za hranicemi Unie.