Doba čtení:2 m, 34 s
Když Andrej Babiš oznámil odklad tendru na stavbu nové jaderné elektrárny v Dukovanech, poslal projekt na dlouho k ledu. Dost možná, že navždy, napsala ve svém komentáři šéfreportérka Seznam Zpráv Zuzana Kubátová. A přidala svůj pohled na budoucnost české energetiky.
Podle Kubátové Babiše k jeho nečekanému sdělení vedl buď politický handl, nebo politický pragmatismus. „Premiér se možná prostě jen rozhodl neriskovat, že Evropská unie český projekt neodsouhlasí a verdikt se v předvolebním roce obrátí proti němu,“ napsala Kubátová s tím, že podle řady názorů nemáme šanci v Bruselu obhájit stavbu jaderné elektrárny podle bezpečnostní výjimky ze zákona o veřejných zakázkách, když tuto výjimku nehodláme využít a do soutěže zveme všechny možné dodavatele. Včetně těch, jež naše vlastní tajné služby označují za rizikové.
Čtěte také:
Bezpečnostní hrozby při dostavbě Dukovan
Emise z energetiky klesají, z dopravy naopak rostou
Podle Kubátové by skluz dukovanského harmonogramu o pár měsíců, dokonce i o pár let, žádnou tragédii pro českou energetiku znamenat nemusel. „Malér ale bude, pokud se hledání koncepce české energetiky pro 21. století změní ve stejně nekonečný proces, jakým je debata o zmíněné penzijní reformě,“ uvedla Kubátová, která nastínila i alternativy, jaké v energetice máme.
„Místo jednoho či dvou jaderných reaktorů v Dukovanech můžeme vybudovat dvě až čtyři plynové elektrárny – bude to snazší i levnější. Ale i plyn má rizika, která musí politici posoudit. S plynovou energetikou budeme na Rusku závislí možná víc než s reaktorem od Rosatomu. Česko není napojeno na severojižní plynové přepravní trasy, surovina k nám proudí především z Německa, jež čím dál víc v plynu spoléhá na Rusko. Navíc nevíme, jak se k plynu, čistšímu než uhlí, ale zdaleka nikoliv bezemisnímu, postaví do budoucna Evropská unie,“ upozornila na rizika případné plynové cesty Kubátová.
Další možností je podle ní upnout se k obnovitelným zdrojům. „Ty ovšem při dnešním stavu vývoje nezajistí produkci energie v takovém množství, jak to společnost potřebuje. Můžeme jen věřit, že se do dvaceti let podaří vyřešit skladování energie, najít místo pro nové soláry, větrníky, přehrady a přečerpávací elektrárny, dál zlevnit produkci „zelených“ elektráren. Nebyli bychom v Evropě sami, kdo budoucnost energetiky řeší vírou v technický pokrok,“ napsala šéfreportérka serveru Seznam Zprávy.
„Nebo můžeme zůstat u uhelné energetiky. Zapomenout na evropské cíle a závazky, zařídit se po svém. Uhlí pro české elektrárny v severních Čechách máme ještě minimálně na 30 let,“ napsala Kubátová. To by ale podle ní znamenalo rozchod s evropskou emisní regulací a požadavky, kterým mnoho Čechů nevěří. Ale také rozchod s evropskými penězi a obchodními vztahy, jež většina Čechů přijímá jako samozřejmost.
Můžeme se také uskromnit. Přestat plýtvat, smířit se s nižším životním komfortem, s nižším výkonem ekonomiky. A spotřebovávat řádově méně energie než dnes.
„A pak je tu samozřejmě kombinace různých cest, různých rizik a různých cen, jež za přijaté řešení zaplatíme. Žádná z variant, které jsou ve hře, není fatální, ale ani bezbolestná. Čím lépe se na zvolenou cestu stát připraví, tím přijatelnější bude zaplacená cena,“ uzavřela Zuzana Kubátová.