Munzar: Odchod od uhlí v roce 2033 je nyní nereálný

Za důležité považuje Vojtěch Munzar nalezení řešení pro velké teplárny, které měly – podle původních plánů – v brzké době přecházet na plyn, což je nyní nemyslitelné. Foto: iUHLI

„Vyšší energetickou závislost států v EU způsobily plány Evropské komise, odstavování konvenčních zdrojů a německé odstavování jádra,“ říká poslanec Vojtěch Munzar (ODS). Příprava aktualizace Státní energetické koncepce podle něj nesmí tuto chybu opakovat.

„Jeden zdroj můžeme odstavit až tehdy, když jej nahradíme nějakým jiným,“ je přesvědčen člen Hospodářského výboru sněmovny, poslanec Vojtěch Munzar. Připomíná přitom, že ke stejnému závěru dospěla už loni Uhelná komise. Na chystané aktualizaci Státní energetické koncepce se podle něj musí podílet nejen energetici, ale i ekonomové. Aby se předešlo manipulacím, nebo upřednostnění „kliamatického“ pohledu před pohledem bezpečnostním, musí být informace, se kterými budou pracovat co objektivní a realistické.

Evropská komise představila na začátku března svůj plán na ukončení závislosti na ruském plynu. Kromě posílení dovozu LNG z USA a Kataru, v tom má pomoci urychlení výstavby fotovoltaiky a větrných elektráren. Je tenhle plán realistickou cestou, jak se dostat ze závislosti na importu plynu?

Tento konkrétní plán je prvotní okamžitou reakcí na stávající situaci. Já celý problém vnímám ještě daleko hlouběji. Původní plány Evropské komise a některých členských států nebyly sestavovány s cílem maximální energetické bezpečnosti členských států, ale energetická bezpečnost byla podřízena cílům klimatickým. To způsobilo i tlak na zvýšenou potřebu plynu, ale zároveň se tím celá Evropa stala energeticky závislejší. Nemálo k tomu přispělo nejen odstavování konvenčních zdrojů, ale hlavně německé odstavování jaderných elektráren. Proto ta otázka není pouze, odkud a za kolik nahradit plyn z Ruska, ale zejména, jaké kroky činit proto, aby se snižovala závislost na plynu.

Nytra: Úspory a OZE nás závislosti na Rusku nezbaví

Evropská komise chce, aby za většinu opatření v jejím plánu měly odpovědnost členské státy. Je to správné? Vždyť konkrétní podmínky pro nasazení OZE jsou v jednotlivých státech různé a zdaleka ne vždy právě příznivé, což je ostatně i případ České republiky…

Pro rozvoj alternativních zdrojů energie mají různé členské státy různé objektivní předpoklady. U nás je například potenciál dalšího rozvoje fotovoltaiky na střechách průmyslových, veřejných i soukromých budov, ale účinnost těchto zdrojů nebude tak vysoká, jako například v jižních státech. Ale i při dalším rozvoji OZE se bavíme pouze o zvyšování jejich příspěvku k celkové potřebě elektrické energie. Při dnešních technologiích se nemůžeme domnívat, že na rozvoji OZE můžeme postavit páteř energetiky. Proto jsem rád, že vláda zahájila tendr na dostavbu Dukovan s opcí na stavbu dalších bloků jak v Dukovanech, tak v Temelíně, což považuji za klíčové strategické rozhodnutí pro naši energetickou budoucnost.

Analýzy společnosti ČEPS (zde) jasně ukazují, že pokud by Česko vážně do roku 2033 odstavilo své uhelné zdroje, stane se nemálo závislým na dovozu elektřiny. Protože OZE v jakémkoli množství nejsou schopny pokrýt celoroční potřeby republiky. Je v současné době něco takového rozumné? Kolem roku 2040 by navíc měla mít průběžně přebytek elektřiny pouze Francie. Energetická bezpečnost je ale těsně spjata s národní bezpečností. Není pro Česko bezpečnější dekarbonizaci včas přibrzdit?

Zásadní otázkou je, odkud bychom elektřinu dováželi. I v minulosti jsem upozorňoval na to, že kvůli naší energetické bezpečnosti musíme jeden zdroj opustit teprve v době, kdy jej můžeme nahradit jiným.  K podobnému závěru dospěla též v minulosti Uhelná komise. Zároveň jsem upozorňoval na zvyšování závislosti na Rusku v případě, že se bude zvyšovat potřeba plynu pro naši energetiku. Vždy jsem byl pro, aby se postupovalo evolučně, nikoliv revolučně, a aby se k dekarbonizaci přistupovalo rozumně, s rozmyslem. Ono se nejedná pouze o otázku elektráren, ale dnes zejména o otázku teplárenství. Podle mě je termín dekarbonizace 2033 s ohledem na stávající situaci nereálný.

Hejtman chce prodloužit těžbu v OKD

S energetickou bezpečností a nezávislosti – alespoň v elektřině – velmi blízce souvisí chystaná aktualizace státní energetické koncepce (SEK). Kdo všechno by se měl na přípravě tak zásadního dokumentu podílet a co by mělo být jeho hlavním cílem?

Tím hlavním cílem by měla být maximálně dosažitelná míra energetické bezpečnosti a co nejmenší míra energetické závislosti. Abychom v budoucnu měli zajištěnou stabilitu dodávek a cenovou dostupnost energií pro naše hospodářství a naše domácnosti. Proto by se měli na její aktualizaci podílet odborníci, nejen energetici, ale například i ekonomové, kteří budou vycházet z tvrdých dat.

Dá se zajistit, aby se aktualizovaná SEK nestala hříčkou nekritických aktivistů, či zelených lobbistů, nebo jiných zájmových skupin? V opačném případě je totiž velmi pravděpodobné, že dokument bude energetickou bezpečnost a nezávislost ignorovat.

Věřím, že ministerstvo průmyslu a obchodu bude v tomto postupovat racionálně. Je zřejmé, že bude snaha některých posuzovat SEK více podle klimatických cílů než podle energetické bezpečnosti. A o to důležitější bude, aby data, se kterými se bude pracovat, byla co nejobjektivnější a realistická.

Nejistota a rizika kolem dodávek plynu se týkají také plynárenství, ve kterém se očekával masivní přechod z uhlí právě na plyn. Jak to bude dál, není zatím jasné. Nemělo by se však teplárenství stát součástí kritické infrastruktury státu?

Válka na Ukrajině nás zasáhla uprostřed přechodového období, kdy se mělo v teplárenství uhlí nahrazovat plynem. Jsem rád, že vláda schválila novelu zákona o ovzduší, která oddaluje zákaz používání domácích kotlů na tuhá paliva I. a II. emisní třídy a například časově omezila dotace na výměnu kotlů za ty plynové. Zároveň jak Hospodářský výbor, tak Výbor pro životní prostředí vyzvaly ministerstva životní prostředí a průmyslu a obchodu, aby hledala řešení i pro velké teplárny.

Plán EU operuje také s nahrazením 30 milionů plynových kotlů tepelnými čerpadly. Je pro české domácnosti a firmy reálný masový přechod na tepelná čerpadla?

Myslím, že třeba přechod ve větším měřítku na tepelná čerpadla z plynových kotlů a kotlů na tuhá paliva je z dlouhodobého hlediska možný, ovšem ne ze dne na den. Už dnes se lidé potýkají s delšími dodacími lhůtami, kapacitami firem, nedostatkem materiálu. U mnohých bude hrát značnou roli i cena investice, proto i ministerstvo životního prostředí bude poskytovat vyšší dotace na tepelná čerpadla.