Doba čtení:4 m, 59 s
Je jedním z největších kritiků jaderného směřování české energetiky. Ekologický aktivista a energetický expert sdružení Calla Edvard Sequens v rozhovoru pro iUHLI.cz říká, že vlády řeší problém jaderných úložišť bez respektu k místním samosprávám. Na rozvoji jádra přitom do značné míry závisí i pozice tuzemského uhlí.
Jedním z klíčových problémů rozvoje jaderné energetiky, se kterým počítá schválená Státní energetická koncepce, je kromě financování také umístění úložišť jaderného odpadu. Jak hodnotíte aktuální situaci?
Stav je takový, že ministerstvo životního prostředí povolilo pět průzkumných území ze sedmi. Dvě chtějí povolit někdy v létě. Vypadly spíš kvůli tomu, že krajské odbory neudělaly nějaké úkony a rozkladová komise tak o nich nerozhodovala spolu s ostatními. Jde o Březový potok na Klatovsku a Hrádek u Jihlavy. Geologické práce ale stejně nezačnou. Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) spekulovala s výběrovým řízením na zpracovatele geologických prací. Teď je to zastavené. Věc řeší Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Možná déle než půl roku. Nemůžou tak dělat nové výběrové řízení. Existuje tu ale silný zájem přihrávat zakázky státnímu podniku Diamo, které by pracovalo na úložišti a mělo by tak příjmy z jaderného účtu, který je určený na odpady.
Je podle Vás reálná šance udělat úložiště pro více zemí společně?
V tuto chvíli to reálné není. Ale logiku to má nejen z hlediska ceny, ale i potřeby koncentrovat ty nejlepší technologie na zajištění extrémně dlouhodobé bezpečnosti. Dnes platí, že každá země má mít vyřešeno, jak naloží se svým jaderným odpadem. V létě se budou předávat zprávy Evropské komisi k jaderným odpadům, jaká je v jednotlivých zemích situace. Obáváme se, že Česko předloží aktualizovanou, ale ještě neschválenou koncepci nakládání s jadernými odpady. Problém je v tom, že zatím nebyla veřejně diskutována a hodnocena z hlediska dopadů na životní prostředí. To by mohlo začít nejdříve na podzim tohoto roku. Nevíme, proč ležela mezi SÚRAO a ministerstvem průmyslu od roku 2013, kdy jsme ji jako pracovní skupina naposledy připomínkovali.
SÚRAO a možná další potřebují rozběhnout toky peněz z jaderného účtu, kde se hromadí peníze na vývoj úložiště. V tuto chvíli je tam okolo 23 miliard korun.
Jaký je časový harmonogram pro úložiště?
Jako hlavní problém koncepce považuji, že směřuje jednoznačně k úložišti v roce 2065. Správa úložišť má nyní velmi zhuštěné termíny, chce rychle vybrat ze sedmi lokalit jednu finální do roku 2025. Chce si to zkomplikovat tím, že přidá jednu zcela novou lokalitu možná u Dukovan, možná u Temelína, o čemž je nový projekt Moldanubikum. Pátrají v lokalitách, které jsou v blízkosti jaderných elektráren, protože tu čekají souhlas lidí. To je ten hlavní důvod. Geologická kritéria pak mohou být méně důležitá, což není dobře.
Čtěte také: Obce kvůli odpadu žalují ministra
Proč jsou nyní procesy a termíny tak zhuštěné, když je stále relativně dost času na rozhodnutí?
Evropské legislativě nyní stačí, že máme jasný program, tedy koncepci, že jsou nějaké milníky a že stát pro řešení problému radioaktivních odpadů něco dělá. SÚRAO a možná další potřebují rozběhnout toky peněz z jaderného účtu, kde se hromadí peníze na vývoj úložiště. V tuto chvíli je tam okolo 23 miliard korun. Probíhají různé studie a výzkum ve spolupráci se zahraničím, větší práce nikoliv. V harmonogramu je přitom poměrně velká časová rezerva na vlastní povolování. Čili prostor na debatu by teď byl. Termíny byly ještě zhuštěnější, ale starostové a obyvatelé vybraných obcí a další už dobrých deset let drží proces vyhledávání více méně v patu. Důvodem je postup státu, který nebral ohled na zájmy lidí ve vybraných místech. Situaci zhoršil ministr Martin Kuba (ODS), který chtěl ukázat, že když chceme jaderný program, tak máme vyřešený odpad a není to vlastně problém a rozhodl se zahodit všechny sliby o dobrovolnosti, které stát obcím dával.
Co bychom tedy vlastně pod zem v úložišti „zakopávali“?
Vyhořelé jaderné palivo a další vysoko radioaktivní odpady. Někdo tomu říká cenná surovina a snaží se o přejmenování na použité jaderné palivo. Problém je ale v reálném využití. Vyseparovat štěpné aktivity znamená zase je někam uložit. Zkusit vyhořelé palivo transmutovat v rychlých reaktorech? To za prvé také není na pořadu dne z hlediska technologií a za druhé je tu vážná ekonomická otázka. Američané před dvaceti lety zjistili, že transmutace je obrovsky nákladná. A na konci stejně zůstanou náklady na úložiště. Je sice fajn, že produkty nebudou nebezpečné 200 tisíc let, ale jen v řádu desítek tisíc let, ale pro vybudování bariér proti úniku to znamená ty samé náklady. Není tedy moc reálné říkat tomu surovina a sázet na budoucí využití. Otázkou je, zda už jsou dnes dostatečné technologie na extrémně dlouhodobou izolaci odpadů v úložišti, nebo zda by nebylo lepší neprodloužit skladování u elektráren. To má také svá rizika. Co třeba v případě, když se odstaví elektrárna. V kontejnerech s palivovými články je v součtu větší radioaktivita než v reaktoru. Ani jedno řešení není jednoduché.
Jak to nyní vypadá s použitým palivem v Temelíně a Dukovanech. Kolik paliva je tam uskladněno?
V Temelíně toho ještě moc není, sklad je tu v provozu od roku 2010. Pro budoucí překládku v úložišti je ale problematické, že tam jsou i prodřené palivové pruty, co byly od Westinghouse. S těmi bude větší problém při jakémkoliv transportu. V Dukovanech už se postupně zaplňuje druhý sklad. V součtu by mělo být z obou elektráren okolo čtyř tisíc tun vyhořelého paliva, když se bude prodlužovat provoz, tak více.
Které země v Evropě mají nyní úložiště vyřešené?
Nejdál jsou Finové a Švédové. Zajímavé je, že v těchto zemích má mnohem větší slovo veřejnost. Sice se tomu říká právo veta, ale vláda i parlament jej mohou překonat, když k tomu mají důvody. Oni ale respektují obce. Švédové šli vyloženě na dobrovolnost a zachovali ji až do poslední fáze. Když jedna lokalita ze tří řekla, že nemá zájem, tak to respektovali. To v Česku není. Přijde další vláda a řekne, my to budeme dělat jinak. Chybí respekt k místním samosprávám.
Mohlo by vás zajímat:
Stovky lidí protestovaly proti radioaktivnímu úložišti
Za konec jádra zaplatí Němci astronomický účet