Neff: My si ty blackouty musíme „vyžrat“

„Levicoví politici přestali říkat, že změní svět a ve jménu „klimatu“ ho začali zachraňovat. V jejich názorech a mentalitě se však nezměnilo vůbec nic,“ říká Ondřej Neff. Foto: wikipedia.org

Dokud nenastanou velké problémy, lidé nebudou reagovat na to, kam nás politici vedou s plánem Green Deal. To si myslí spisovatel Ondřej Neff.

Asi jediná česká kniha s tématem světa bez elektřiny je Tma spisovatele Ondřeje Neffa, dlouholetého vydavatele Neviditelného psa. V jeho románu přestane fungovat úplně všechno co je na elektřinu, včetně hodinek na baterie, což se při blackoutu ve skutečnosti stát nemůže. To však nijak neubírá na dramatičnosti a tragice událostí, které popisuje. Kdo z lidí například ví, že tramvaj rozjetá z kopce bez elektřiny nedokáže zabrzdit? Nebo za jak dlouho lidé začnou rabovat a loupit, když nemají peníze a nefungují obchody? Kdy se rozpadnou mocenské struktury? Neff v tom má jasno – stane se to daleko dřív, než byste čekali.

Čtěte také:
Novináři veřejnosti zatajují zásadní fakta
Cenu emisních povolenek šroubují spekulanti

Když jsem četl váš román Tma, který popisuje, co se stane s moderním světem, když nemá elektřinu, zarazilo mě, že už v prvním dnu tohoto stavu popisujete nástup lůzy i značnou bezradnost policie. Konzultoval jste možný vývoj lidského chování při blackoutu s lidmi, kteří se psychologií na této úrovni zabývají?

Když jsem Tmu psal, tak ne. Ale po jejím vydání mi řada lidí, kteří se těmito jevy zabývají, potvrdili, že to co píšu, je úplně realistické. Existují i odborné studie, které tenhle vývoj chování předpovídají.

Já ale při psaní vycházel z osobních zkušeností. Třeba z roku 68. To se nám taky vlastně zastavil svět. A to přitom všechno fungovalo – elektřina, obchody, doprava… Nikdo ale nevěděl, co bude dál. Jak se má zachovat? Shodou okolností v té době kolegyně přišla do práce a já přes odér jejího parfému cítil něco, jak to říct, něco neblahého. V jejich paneláku se ucpaly odpady a lejna tam tekla po schodech. To už parfém nepřebije. Nikdo nevěděl co s tím. A to se přitom jen někde rozbila jedna malá součástka… S tím samozřejmě ruská okupace přímo nesouvisí, ale dobře to ukazuje, co všechno by se nám bez elektřiny dřív či později stalo. Taky jsem tenhle motiv ve Tmě použil. Protože to by přišlo. A jsou s tím spojené tak šílené emoce…dovedete si to představit?

Ani nechci. Ale obávám se, že dovedu. Na vojně se nám takhle jednou zaplnila celá místnost se záchody, bylo po deštích, takže hladina stoupala a najednou to už vytékalo na chodbu. Měl jsem tu hnědou kaši hned vedle skříňky.

A pamatujete si to i po desítkách let. To je totiž ten emoční moment, který nezapomenete. Víte, že tohle nechcete. Máte obavu z věcí, které to můžou způsobit. To jsem chtěl čtenářům zprostředkovat. Protože ani vlastních výkalů se už bez elektřiny nezbavíme. Jsme na elektřinu absolutně vázaní. Kdyby přestala elektřina fungovat v 19. století, nestalo by se nic. Vůbec nic. Nám by se naopak zastavilo úplně všechno. Proto se tak obávám všech těch současných hokusů-pokusů se zdroji elektřiny.

Velmi mě překvapilo, že při dlouhodobém blackoutu předpokládáte rozpad policie a armády v podstatě v řádu dnů. Ale je fakt, že po chvíli uvažování mi to začalo dávat smysl. Vážně jsou v takové situaci pilíře moci tak slabé?

V první verzi románu to bylo jinak. Tam silové složky představovaly zárodek sil pro pozdější obnovu. Ale při přípravě druhé verze jsem to změnil na to, o čem mluvíte. Tohle mi sice nikdo nepotvrdil, ale uvažoval jsem takhle: Budete chodit jako policista do služby, když kvůli tomu necháte svoji rodinu bez ochrany? Asi těžko, že? No a to samé platí pro vojáky. K čemu vám je pocit dobře odvedené práce v posádkovém městě, třeba ve Vyškově, když vaše rodina žije v Kojetíně? Máte tam manželku, děti, partnerku, rodiče, ale vy si plníte povinnosti 20 kilometrů od nich. To také můžete přijít domu a najít tam to, co nikdo nikdy najít nechceme. Takže pak si rychle rozmyslíte, kde je vaše místo… I vojáci a policisté jsou lidi. A lidi jdou tak, kde je to pro ně důležité, tam se budou držet.

Možná jste to také slyšel – říká se, že divošství nás dělí tři obědy. To se pak i z kamarádů můžou stát konkurenti. V takové situaci přece ti kluci nepůjdou někam do služby, ne?

Čtěte také:
Tendr na Dukovany možná už v listopadu
Emise z energetiky klesají, z dopravy naopak rostou

Vážně myslíte, že by to bylo takhle jednoduché?

Myslím. Tím spíš, že dnešní armáda a policie má již jinou mentalitu, než tomu bylo někdy před 30 – 40 lety. Tehdy každý voják – a chodili jsme na vojnu všichni – věděl, že za neuposlechnutí rozkazu je kriminál. Nebo kulka, když bude třeba výjimečný stav. To vědomí, že musíme poslechnout, bylo daleko víc zakořeněné, než dnes. Armády dobře fungovaly a udržovaly věci v chodu v obleženém Leningradu a i v obleženém Sarajevu. Jenže tam byl jasný nepřítel. To usnadňuje orientaci. Jenže blackoutový rozpad vlastní společnosti, jako popisuji ve Tmě, to je něco, na co není žádný voják cvičený.

Jste autor vědecko-fantastických knih. Troufnete si předpovědět, kdy nás „klimatické“ tažení EU a její sázka na Občasné Zdroje Energie jako je slunce a vítr přivede k opravdu velkému blackoutu? Takovému, že zasáhne třeba několik států a bude trvat pár dnů?

Tak to ne! To je otázka pro energetiky, ne pro mě. Ale můžu mluvit o zdrojích elektřiny. Uhlí je mi líto pálit, protože je to důležitá surovina, která má řadu lepších využití. Jenže mě současně nikdo nepřesvědčí o tom, že vrtule a fotovoltaické panely z Číny dokážou dodávat elektřinu pro veškerý život v Evropě. Tomu prostě neuvěřím.

Naopak historicky věřím jádru. Jenže vinou nepochopitelné anticivilizační nálady, která ovládá politiku, se mu nevěnuje odpovídající pozornost. Nemá existenciální podporu ve společnosti, kterou nezbytně potřebuje. A když si vezmu modulární reaktory, to je skvělá věc! Kdyby státníci teď na klimasummitu v Glasgowě řekli, že se jde tímto směrem, tak se nebudu bát budoucnosti. Jenže Němci s jádrem neuhnou, takže se musíme bát dál.

Nemáte po ruce příklad? Přeci jen, tomu každý rozumíme nejlépe.

Toho jak se bez elektřiny nehneme? Jasně! Je to tak 14 dnů, co byl ten docela vichr skoro v celé republice. U nás ve Zvoli vypadla elektřina. Takže vypadla i v krámě. Kdo chtěl platit kartou, ten nenakoupil. Já měl naštěstí hotovost, ale vezměte si, jak blízko jsme těm třem obědům, o kterých jsem mluvil. Vítr strhl vedení, vy si nenakoupíte a přitom doma máte prázdnou lednici. Co budete dělat, když elektřina nepůjde ani za dvě hodiny, nebo druhý den ráno? A to se přetrhl jen jeden drát… (Glosa Ondřeje Neffa o nákupu bez elektřiny je zde.)

Sledujete trochu vývoj okolo energetiky v Německu?

Nijak speciálně, ale přesto z toho nemám dobrý pocit. Oni vám jen tak, mezi řečí, zmíní, že se jim už roky nedaří pořádně propojit sever země, kde mají ty větrné elektrárny s jihem. Jako by to nebyl žádný problém. Přitom chtějí do konce příštího roku odpojit posledních šest jaderných elektráren, které jim zbyly. To přeci nevypadá, že nemají žádný problém, ne?

Tohle zastavit, to chce silného politika. Vidíte někde v Evropě takového politika?

Víte, já jsem přesvědčený, že vývoj se děje skokově, na základě katastrof. Takže my si ty blackouty prostě musíme vyžrat! Až bude průšvih a my všichni budeme šíleně naštvaný, tak z té atmosféry zase vyrostou noví, silní vůdci. Jinak se takoví lidé do popředí nedostanou.

Mezi současnými europolitiky nikdo takový není?

V roce 1969 jsem dělal doktorskou práci o mentalitě studentské levice ve Francii. Tam od osmašedesátého probíhaly studentské bouře. Demonstrace, převracení aut, vodní děla, slzný plyn, brajgl. Ve jménu změny světa k lepšímu, k levicovějšímu.

Dostal jsem se tehdy ke skvělým podkladům o vůdcích studentů. Nikdo z nich nebyl z chudé rodiny. Všichni to byli děti bohatých rodičů. Stejně jako Lenin, nebo Fidel Castro. A tihle lidé – samozřejmě nejen z Francie, ta situace byla podobná všude v západní Evropě – dnes ovládají EU. Nikdy neutáhli šroubek, nerýpli do země, jsou naprosto odtržení od normálního života. Jen přestali říkat, že mění svět a začali ho, ve jménu „klimatu“ zachraňovat. V jejich názorech a mentalitě se však nezměnilo vůbec nic.

Realističtí vůdci nám vyrostou až tehdy, když nám bude opravdu blbě.

Politický výhled tedy není nejlepší. Nabízí technologický vývoj výhled lepší?

Tak to jsme na tenkém ledě. Protože modulární jaderné reaktory mají obrovský potenciál. Jenže nikdo do nich nebude investovat, protože ještě nejsou dotažené, když nebude politická podpora. Pokud EU nedá jádro mezi bezemisní zdroje, tak možná modulární reaktory nebudeme mít nikdy. Jestli tomu naopak Unie dá zelenou, tak myslím, že do 10 let by mohly být k nasazení.

Zima je za dveřmi, plynové zásobníky v EU nejsou plné, ceny, nejen plynu, vyletěly vzhůru. Může tohle být ten zlom, kdy nám bude zle a vyrostou noví politici, vůdci?

Jo, myslíte, jestli zmrzlé Žluté vesty vyrazí do ulic? Dnes jsem slyšel v rádiu pána, který byl zákazníkem zkrachovalé Bohemia Energy. Takže přešel k dodavateli poslední instance a účtují mu aktuální ceny. Na zálohách má platit 16 000 korun měsíčně. Rozumíte? Jen na zálohách za elektřinu! Co ten člověk bude dělat?  Co bude dělat, až mu přijde vyúčtování po zimě? Takovým lidem nezbude, než jít do ulic.  A pak se něco stane…

Hrozné je, že tohle není důsledek ekonomického vývoje, nebo nějaké krize, ale jen a jen politických rozhodnutí. Na to, co kvůli nim v budoucnu nastane, budou muset lidi reagovat. Dřív či později. Ale budou muset.