Z Německa došla zase špatná zpráva: od Covidu zaniklo 500 000 pracovních míst v průmyslu. Zato vzniklo přes 300 000 nových pozic téměř výlučně ve veřejných službách a dalších sektorech financovaných z daní a dotací. Německý ekonomický obr se hroutí.
Německý průmysl, tvořící pro zemi, její ekonomiku a prosperitu klíčovou přidanou hodnotu, ztratil od koronavirové krize půl milionu pracovních míst. Vyplývá to z analýzy Institutu pro ekonomický výzkum Ifo v Drážďanech zveřejněné 19. října. Podle analýzy bylo na konci roku 2025 v německém průmyslu zaměstnáno o zhruba 496 000 lidí méně než na začátku roku 2019. To představuje pokles o 7,1 procenta. V průmyslu v nových spolkových zemích na území bývalé NDR, který se po znovusjednocení Německa již prakticky zhroutil, jsou ztráty pracovních míst ještě vyšší s mínusem 8,4 procenta. Podle prestižního institutu IFO se zaměstnanost zmenšuje téměř ve všech německých průmyslových odvětvích, což je pravděpodobně důsledek klesající konkurenceschopnosti, zejména ve srovnání s Čínou. Největší ztráty pracovních míst jsou právě v těch odvětvích, která tradičně tvořila jádro německého průmyslu, tedy automobilový a strojírenský průmysl.
Evropa potřebuje uhelné elektrárny. Jak dlouho potrvá jejich renesance?
Příčiny jsou v německých médiích opakovaně odhalovány, ovšem německé vlády různého politického zabarvení je neřeší.
1) Růst nepřijatelně vysoké ceny elektřiny a plynu vinou úplných systémových nákladů (Levelized Full System Costs of Electricity, LFSCOE). A to v důsledku nutnosti zavádět duální, paralelní systém energetiky složený na jedné straně z politicky a ideologicky prosazovaných a trvale dotovaných občasných zdrojů energie dominantně solárních a větrných a jejich „zálohování“ v trpěných emisních zdrojích z plynu a uhlí, rovněž dotovaných kapacitními platbami. To vše umocněné obrovskými náklady na posílení přenosových a distribučních sítí a nutností budování drahých a neefektivních bateriových úložišť.
2) Výpadek německého dovozu levných ruských energetických surovin po ruském vpádu na Ukrajinu, kdy se příkladně někdejší cena ruského zemního plynu dodávaného potrubím za 5 eur za MWh změnila na současných 88 eur za LNG s tranzitem přes oceán.
3) Prudký pokles odbytu německého zboží na čínském trhu, kde řada klíčových německých firem a automobilek dosahovala až polovinu všech svých celosvětových zisků. Čína se během pár desítek let z učně Německa změnila v mistra, který zaplavuje svět a Německo svými produkty.
4) Zátěž již neúnosnými personálními náklady výroby v Německu, které nelze realizovat v konkurenceschopných cenách ve světě.
5) Nepřijatelně vysoká míra německé i eurounijní regulační zátěže a byrokracie.
Německo místo systémových a strukturálních řešení financuje neúnosně hlubokou míru sociálního státu, pokračuje v zelené tranzici, řeší zaostalost dopravní infrastruktury a digitalizaci ekonomiky a vynakládá obrovské prostředky na posílení armády. To vše na dluh, kdy například již předjednaný návrh státního rozpočtu Německa na rok 2027 ve výši 555 miliard eur počítá s tím, že 37 procent jeho pokrytí bude hrazeno dluhovým financováním (v ČR 15 procent).