Má smysl vědět, kolik elektřiny pochází z obnovitelných zdrojů v kraji, kde není žádná velká elektrárna? A jak se taková informace dá využít pro manipulaci veřejného mínění?
Věděli jste, že v roce 2023 pocházelo 38 procent elektřiny produkované v Olomouckém kraji z občasných zdrojů energie (OZE)? Tímto výsledkem se zařadil na sedmé místo ze 14 krajů. ČTK dokonce napsala, že „Podíl obnovitelných zdrojů v Olomouckém kraji byl loni mezi kraji sedmý nejvyšší“. Nejvyšší podíl OZE na krajské produkci má přitom Praha, kde dosahuje 71,2 procent. Což je údaj, který poukazuje na účelovost takového textu.
Protože na jedné straně stojí zajímavě vypadající procenta, jež jakoby ukazují, že „to“ jde, když se chce. Jenže při bližším pohledu – který ovšem článek ČTK z loňského prosince nenabízí – je vidět, že jde o nicotná čísla. Tedy, že „to“ nejde. V Praze totiž žádný velký energetický zdroj není a v Olomouckém kraji je největším zdrojem přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně (jejíž produkce není do procentního údaje zahrnuta.)
Čili v případě Prahy, kde není velký řiditelný zdroj, jde o úplně zbytnou informaci. Neboť v podstatě není s čím srovnávat. A v Olomouckém kraji je to podobné. Dobře to ilustruje tabulka ČTK z údajů Energetického regulačního úřadu.
Výroba elektřiny v Olomouckém kraji v roce 2023
| Typ elektráren | Parní | Plynové a spalovací | Vodní | Přečerpávací | Větrné | Fotovoltaické | Celkem |
| Produkce v GWh | 180,4 | 296,3 | 40,4 | 601,2 | 96,3 | 158,9 | 1373,5 |
Zdroj: ERÚ
Kromě Dlouhých strání je Olomoucký kraj produkcí elektřiny v rámci Česka zcela bezvýznamný. Včetně té 38procentní produkce z OZE. Takže vlastně není důvod, proč by o ní mělo psát nějaké médium mimo olomoucký kraj.
Pokud ovšem nehledáte důvod, jak logicky zarámovat text, který tak nějak samozřejmě popisuje kde a kolik vyroste stožárů větrných elektráren. Jako by bylo normální, že kam se podíváte, uvidíte více než 100 metrů vysoký větrník. Protože bydlíte v „akcelerační zóně“, ve které se mají větrníky stavět rychleji.
Bohužel, článek ČTK, neobsahoval tři nezbytné informace, které by čtenáři dodaly potřebný kontext. Nedozvěděl se tedy, jak mají být zamýšlené větrné elektrárny vysoké, což je podstatné pro představu o tom, co stavba provede s krajinou. A už vůbec se nedozvěděl, že větrníky v tuzemsku dodávají elektřinu maximálně z 25 procent svého instalovaného výkonu. Zjednodušeně řečeno, tři čtvrtinu roku nedodávají nic. Nedozvěděl se však nic ani o tom, že životnost těchto staveb je 20 let, po jejichž uplynutí se musí postavit kompletně znovu. V přepočtu na stejný výkon jsou přitom větrné elektrárny materiálově násobně náročnější, než jaderná elektrárna. O prostoru ani nemluvě.
Což jsou všechno věci, které má veřejnost znát. Vědí to politici, firmy, profesní a lobbistická sdružení i novináři. Ale všichni o nich mlčí.