Doba čtení:2 m, 44 s
V šokujícím komentáři, který se zdá být spíše manifestem odtrženým od reality než seriózní analýzou, europoslanec a bývalý viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer předkládá sérii bizarních tvrzení. Snaží se v nich svalit vinu za současnou paradoxní situaci, kdy majitelé solárních elektráren místo úspor čelí doplatkům za elektřinu, na kohokoli jiného než na samotnou problematickou podstatu masivně dotovaných a nestabilních obnovitelných zdrojů. Jeho argumentace nejenže ignoruje základní ekonomické principy, ale v některých bodech se zdá popírat i fyzikální zákony a zdravý selský rozum.
Niedermayer ve svém textu přiznává, že majitelé fotovoltaik s obavou očekávají víkendy, kdy záporné ceny elektřiny mohou jejich účty navýšit. Místo aby však uznal, že masivní, nekontrolovatelná produkce solární energie ve chvílích nízké spotřeby logicky vede k přebytkům a propadu cen až do záporu – což je prostý zákon nabídky a poptávky – pouští se do neuvěřitelné argumentační ekvilibristiky.
Tvrdí, že za tento „problém“ si můžeme sami, protože minulá vláda prý „zcela ignorovala povinnost zavést legislativu“ pro úložiště a flexibilitu. To je sice částečně pravda, ale vydávat to za hlavní příčinu je absurdní. Je to jako tvrdit, že za povodeň nemůže déšť, ale nedostatek přehrad. Základní problém – tedy že slunce svítí, kdy chce, a ne kdy potřebujeme, a že bez masivních, drahých a technologicky stále nedokonalých úložišť je tato energie v podstatě odpadem – Niedermayer buď nechápe, nebo záměrně zamlčuje.
Jeho tvrzení, že jsme „odblokovali pouze rozvoj fotovoltaik, nikoliv ale velmi potřebnou a k FVE komplementární větrnou energetiku,“ a tím „vychýlili efektivní rovnováhu zdrojů,“ je dalším příkladem nezodpovědného zjednodušování. Jako by přidání dalšího nestabilního zdroje (větru) magicky vyřešilo problémy se stabilitou sítě. Ve skutečnosti by to jen znamenalo, že někdy by bylo přebytků ještě více, a jindy by stále nesvítilo ani nefoukalo. To není řešení, to je zdvojnásobení problému.
Vrcholem Niedermayerovy argumentace, která se vymyká zdravému rozumu, je kritika nastavení ohřevu vody v bojlerech. Stěžuje si, že se bojlery spínají v noci, kdy je elektřina z jaderných a uhelných elektráren „zbytečná“, místo aby využily „levnou elektřinu v době přebytku“ ze solárů. To je ovšem naprosté nepochopení základních principů fungování energetické sítě a potřeb domácností. Lidé potřebují teplou vodu ráno a večer, nikoli náhodně uprostřed dne, když zrovna svítí slunce. Představa, že by se chod domácností měl podřídit chaotické výrobě solárních panelů, je nejen nezodpovědná, ale i komická. Navíc noční proud byl zaveden právě pro využití stabilní baseload produkce, nikoli jako „zbytečný“ produkt.
Niedermayer také kritizuje, že velká FVE nejsou motivována se odpojovat při záporných cenách, pokud je dotace dostatečně vysoká. Zde sice správně popisuje problém, ale opět nevidí jeho kořeny – tedy systém, který masivně dotuje výrobu, i když je pro síť škodlivá.
Argumentace europoslance Niedermayera tak představuje nebezpečnou směs polopravd a ekonomického i fyzikálního nonsensu. Namísto přiznání, že překotná a nepromyšlená podpora určitých typů OZE bez adekvátního řešení jejich systémové integrace vede k absurdním situacím a poškozuje spotřebitele i samotnou myšlenku udržitelné energetiky, hledá vinu všude jinde. Takový přístup je nejen nezodpovědný, ale přímo škodlivý pro jakoukoli seriózní debatu o budoucnosti české energetiky. Jeho poznámka na konci textu, zpochybňující nákladnou jadernou energetiku, pak v kontextu jeho předchozích tvrzení působí jako snaha odvést pozornost od faktu, že právě jeho preferované zdroje bez masivních dotací a záložních kapacit (často fosilních nebo právě jaderných) nejsou schopny zajistit stabilní a cenově dostupnou energii.