Obnovitelné zdroje naší spotřebu nepokryjí

Senátorka Hana Žáková. Foto: wikipedia

Osmnáct let byla starostkou Koněšína a čtyři roky i zastupitelkou Kraje Vysočina. Dobře si proto uvědomuje, jak jsou pro lidi důležité spolehlivé dodávky elektřiny. “Je pěkné, že i u nás se bude více investovat do obnovitelných zdrojů, ale ruku na srdce, ty nepokryjí spotřebu naší společnosti, především průmyslu, dopravy, nemocnic,“ říká v rozhovoru pro iUHLI.cz senátorka Hana Žáková.

Na konferenci o energetické bezpečnosti českých měst na konci května jste zmínila, že Chile řeší podobné problémy jako Česko. Jakým způsobem se tato jihoamerická země chystá proměňovat svoji energetiku? Minulý týden se objevila zpráva o tom, že odstavuje asi osm uhelných elektráren, ale jinak se v Česku o energetice v Jižní Americe neví celkem nic…
Každá země, nejen Chile, řeší svoji energetickou bezpečnost a snaží se na základě podrobných analýz zpracovat co možná nejvyrovnanější mix svého energetického koláče. Chile nejvíce využívá obnovitelných zdrojů, jako je slunce, voda, vzduch – tedy sluneční, vodní a větrné elektrárny. Je to seismicky nestabilní země, která si nemůže dovolit využívat a budovat jadernou energetiku. Odstavení uhelných elektráren v Chile úzce souvisí s jejich energetickou koncepcí, a především se tak připojují k dalším vyspělým zemím ve snížení vypouštění emisí do atmosféry. Klimatické změny neovlivňují pouze nás v Evropě, ale celou zeměkouli.

Zažila jste v průběhu svého starostování někdy situaci, že bylo vaše město nějakou významnější dobu bez elektřiny? Jak na to lidé reagovali?
Výpadky elektřiny jsem zažila nejen ve funkci starostky, ale velmi dobře si pamatuji situace i ze svého dětství. Zažila jsem v roce 1978 uhelné prázdniny. Pro nás – tehdy děti na základní škole – to byla vítaná záležitost, ale velmi dobře si uvědomuji, jak složitou situaci museli naši energetici řešit. Z mého působení starostky jsem nejvíce byla zklamaná z nemožnosti získat v krátké době informace pro občany z mé obce.

Když se stane, že z ničeho nic z důvodu bouřky, silné námrazy a podobně přestane fungovat přenosová soustava a tím i dodávka elektřiny do domácností, většina občanů prvně kontaktuje svého starostu. I když jsme už v té době měli takzvané krizové mobily, stejně jsme se na informační linku nedovolali mezi prvními, ale automat nás zařadil za všechny, kteří se dovolali před námi. A tak se běžně stávalo, že informaci získal dřív některý z občanů, než představitel obce, který má na starost i krizové řízení na svém katastru. Asi si dovedete představit, do jaké pozice se tímto dostáváte v očích těch, kterým máte sloužit. Přesto i zde se již mnohé změnilo a po sílícím tlaku starostů se informovanost zlepšuje.

Čtěte také:
Babišovské něco za něco
Aktivisté kážou vodu, ale pijí víno

Ptal jsem se na reakce lidí proto, že si nejsem jistý, zda si většina lidí vůbec uvědomuje, jak veliká je naše závislost na bezproblémových dodávkách elektřiny. Co si o tom myslíte vy?
Většina lidí si velmi dobře uvědomuje, že bez plynulých a hlavně stabilních dodávek elektřiny to jednoduše nepůjde. Je pěkné, že i u nás se bude více investovat do obnovitelných zdrojů, ale ruku na srdce, ty nepokryjí spotřebu naší společnosti, především průmyslu, dopravy, nemocnic a tak dále. Počítá s tím i naše energetická koncepce. Hlavním zdrojem u nás i nadále bude energie z jádra. Tuto nezpochybňuji, protože vím, jak dlouho a složitě vznikala, a hlavně kolik odborníků z různých oblastí se na její podobě podílelo.

Jste pro prodloužení životnosti Dukovan, případně pro jejich rozšíření? Jaké pro to máte důvody?
Prodloužení Jaderné elektrárny Dukovany je možné, ale není to sázka na jistotu. Použila jsem odpověď paní Dany Drábové, které si nejen osobně velmi vážím, ale vnímám ji jako největšího odborníka na jádro. Současné jednání a kroky kolem prodloužení však musejí jít souběžně s kroky pro výstavbu nových bloků, které nahradí ty současné. Výpadek 40 procent energie neumíme nahradit jiným stálým a bezpečným zdrojem.

Co je podle vás akutnější problém – produkce skleníkových plynů a takzvaná klimatická změna, nebo nedostatek vody, který se v Evropě zjevně netýká jen Česka? Ostatně se netýká jen Evropy…
Jsou to spojené nádoby. Klimatické změny mají velký vliv na to, jak se postupně mění počasí nejen v Česku – například přívalové deště, dlouhá období sucha, větry, které stále více vysušují naši krajinu, teplotní rekordy. Výkyvy počasí nám jasně dávají najevo, že je nutné situaci řešit.

Jak vnímáte rychlé zvyšování podílu obnovitelných zdrojů, které diktuje Evropský parlament a komise?
Evropská unie si klade za cíl přistupovat ke změnám klimatu opravdu zodpovědně, a jedním z cílů je zvýšit podíl obnovitelných zdrojů. Vůbec tuto aktivitu nezpochybňuji, ale Česká republika bohužel není zemí, která může svoji spotřebu pokrýt pouze z obnovitelných zdrojů. V rámci EU nás budou čekat nelehká jednání o podpoře jádra, ale zároveň nejsme jedinou zemí, která svůj energetický mix má na jádře postavený.

Zatím jsme se bavili jen o obnovitelných zdrojích a jádru. Jak vidíte v následujících letech budoucnost uhelných elektráren v Česku či možnosti rozvoje plynových zdrojů?
Uhelné elektrárny se budou postupně odstavovat, a to i z důvodu českého závazku na snížení vypouštění emisí. Nemůžeme je také odstavit dříve, než budou plnohodnotně nahrazeny novými stabilními zdroji, které jejich dodávky energie nahradí. Plně chápu obavy a přání různých ekologických aktivistů, kteří by dřívější odstavení uhelných elektráren uvítali, ale zároveň je opravdu nutné postavit nový bezemisní zdroj, který je nahradí. Radost mám i z posledního příslibu vlády, že nebude prolamovat těžební limity. Zvláště pak v oblasti Horního Jiřetína, kterou jsem měla tu čest v loňském roce navštívit. Při pohledu na zdevastovanou krajinu ze zámku Jezeří mi bylo velmi smutno. Sto deset měst a obcí, včetně historického královského města Most, již z důvodu masivní těžby uhlí v oblasti severních Čech neexistuje. Byly obětovány pro naše energetické blaho.

Co se týká plynových zdrojů, byla bych velmi zdrženlivá, v současné době máme na našem území celkem tři paroplynové elektrárny, a to v Počeradech, která je největší, a dále v Kladně a ve Vřesové. Jejich výhodou je rychlost, chcete-li flexibilita najetí do provozu asi do jedné hodiny. Mohou snadno vykrýt energetické špičky. Bezesporu je i lákavá cena na jejich výstavbu. Nevýhodu, a řekněme i bezpečnostní riziko, vidím v dodávkách a nákupu zemního plynu. Plynové elektrárny kromě nákupu plynu potřebují ke svému provozu emisní povolenky. Tedy se nejedná o čistý bezemisní zdroj. To vše do budoucna může cenu vyrobené elektřiny výrazně prodražit.

Mohlo by vás zajímat:
Z Dolu Bohumír je hornické muzeum
VIDEO: Znáte toto unikátní hornické muzeum?
Podkrušnohorské muzeum opravilo parní těžní stroj