Od havířů jsem pěstí nedostal

Dvoudílné drama z hornického prostředí Dukla 61 se stalo filmovou událostí roku. Okolnosti natáčení popsal v rozhovoru pro MF DNES režisér David Ondříček. Rozhovor přinášíme ve zkráceném znění.

Nebál jste se reakce místních horníků?

Ve filmu je strašně moc horníků. Chtěl jsem, aby byl co nejvíce uvěřitelný, ale je jasné, že život je život a film je film. Bylo by velmi obtížné udělat film tak, aby byl zcela uvěřitelný. Potěšilo mě, když Duklu 61 viděli havíři v uniformách a pak mi nedali facku. Naopak poplácali mě po rameni a říkali: ‚Pár nedostatků tam je, ale důležité je, jak film působí a jakou jste odvedli práci.‘ Byli velmi vřelí. Nechtěli nám dát pěstí.

Čtěte také:
V lomu Jiří mají opravený velkostroj KU 800
Řidič a klapkař musí být skvěle sehraní

Jeden divák na předpremiéře tvrdil, že realita zobrazená ve filmu se liší od skutečné lokality, kde se tragédie odehrála. Byl tehdy součástí osudové směny, jen vyfáral o pár hodin dříve. Jak dalece jste mohli dodržet autenticitu dané doby?

Kdyby neexistoval Důl Rako na Rakovnicku, ve kterém jsme natáčeli a který v současné době už neexistuje, tak by Dukla 61 nejspíše ani nevznikla. Byl to důl těsně před uzavřením. Jiné dostupné doly jsme neměli.

Ten důl se ale liší a navíc je v Čechách…

Samozřejmě se ten důl liší od původního Dolu Dukla. Na druhou stranu co člověk, to názor. Mluvil jsem se spoustou havířů, kteří říkali, že to tam přesně tak vypadalo. A pak vyšel někdo o dvě řady dál a tvrdil, že to neodpovídá. Chodeb bylo asi šedesát kilometrů a každá část vypadala jinak. Nám však šlo především o pocit a prožitek.

Prý se ani některé rekvizity neshodují s dobovými?

Je jasné, že ne každá baterka a ne každá helma nebo uniforma je ve filmu správně, i když jsme se dané situaci snažili maximálně přiblížit. Byli jsme šťastní, že jsme nějaké uniformy vůbec sehnali. Na naši výzvu se ozvala neuvěřitelná řada lidí, které jsme ve finále museli odmítat. Přinesli nám nádherné věci, tím bych jim rád zpětně poděkoval.

K hornictví jste měl nějak blízko?

Vůbec. Nemám v rodině nikoho, kdo by byl havíř. Navíc by se dalo říci, že mám jisté klaustrofobní stavy z menších prostor, nemám ani rád jízdu výtahem. Musel jsem tuto fobii dlouho překonávat. Když jsem chodil k babičce, vždycky se mi smála, protože jsem za ní do třetího patra běhal po schodech. A tady někde byl i impulz, proč jsem něco takového chtěl podstoupit. Ovšem základem všeho byl moment, že mě samotné téma zaujalo.

Dukla 61 prý drží rekord v natáčení v podzemí?

Filmů z hornického prostředí je více, ale většinou je v nich z dolů jenom pár záběrů. Někdy třeba jen třicet vteřin, včetně Party hic. Zcela jednoznačně musím říct, že podle mého názoru neexistuje film na světě, kde by se tolik procent děje odehrávalo v reálném dole. Viděl jsem třeba i korejský film z důlního prostředí, kde ale postavili kulisy.

Mohlo by vás zajímat:
TOP 10 největších těžebních bestií
VIDEO: Liebherr – vzpoura strojů
VIDEO: Uhněte z cesty, jde uhelný obr