Doba čtení:3 m, 32 s
Česká vláda by měla přehodnotit svůj bezvýhradně kladný postoj k politice Zelené dohody EU a měla by se určitě vymezit proti emisním povolenkám spolu s již protestujícími Poláky. Cílem není nic menšího než odvrátit nejen rozpad energetiky, ale celé ekonomiky, napsal v komentáři pro Seznam Zprávy Milan Smutný z think tanku Realistická energetika a ekologie.
„V opačném případě zachrání zemi před kolapsem (nejen) energetiky zase jen dotace z kapes daňových poplatníků pro uhelné, eventuálně plynové zdroje,“ uvedl Smutný, podle nějž by se česká vláda měla poučit z dopadů německé Energiewende a realizovat Státní energetickou koncepci a závěry Uhelné komise. „To znamená, že uhelné zdroje chceme uzavírat návazně na zprovoznění nových jaderných elektráren, jež by měly dominovat budoucímu energetickému mixu země. Uvažovaný mezičlánek s využitím emisního plynu je drahý, zbytečný a jde o nebezpečné extempore. V energetice nechť je pro Česko vzorem Francie se 70procentním podílem jádra na energetickém mixu a odpovídající emisní stopou, která je zhruba sedmkrát nižší než ta německá. Francie má i proto také jednu z nejnižších cen elektřiny v EU i na světě,“ vysvětlil Smutný pohled think-tanku, který tvoří dvě desítky odborníků z energetiky a přírodních věd.
Čtěte také:
Rakousko a Německo jsou laboratoře ekoprůšvihu
Němci směřují k energetické závislosti
Realistická energetika a ekologie upozorňuje, že emisní povolenky už dávno plní jinou roli, než k jaké byly vytvořeny. „Evropská komise zamýšlela povolenky jako nástroj pro optimalizaci nákladů na snižování emisí. Tento původní záměr ale zmizel v propadlišti dějin už v roce 2008 a v roce 2018 se z povolenek definitivně stal nekompromisní administrativní nástroj na likvidaci fosilních zdrojů,“ napsal Smutný.
Podle něj je třeba si v konfrontaci se zelenými aktivisty položit otázku: Čím Česko, nejprůmyslovější země EU, nahradí očekávaný výpadek asi 45 procent stabilní výroby elektřiny z uhlí a také zásadních dodávek tepla a teplé užitkové vody? Opravdu to mohou být solární a větrné elektrárny, biomasa, a různé „zelené“ plyny doplněné nějakou tou plynovou elektrárnou v kombinaci s očekávanými solidárními přeshraniční transfery „zeleného“ proudu?
Odborníci upozorňují, že bez stabilní elektřiny 24 hodin denně sedm dní v týdnu 365 dní v roce by většina investorů v klíčovém českém průmyslu podnikání v Česku rychle vzdala. S tím by padla také prosperita Česka a jeho obyvatel.
„V případě realizace takzvaného „zeleného scénáře ČEZ“, pokud by zároveň došlo k odstavení poloviny elektrického výkonu tepláren z důvodů likvidačních cen emisních povolenek a zároveň instalací 6,5 gigawattu nových obnovitelných zdrojů, bychom byli v produkci elektřiny již v lednu 2025 výrazně deficitní. A při pokračování tohoto scénáře by v roce 2030 došlo k rozpadu české elektrizační soustavy,“ varoval Smutný.
Ten rovněž upozornil, že už nyní Češi v paritě kupní síly platí za elektřinu nejvíce v EU. A brzy to může být násobně více. „Největší laboratoří zelené změny se v podobě Energiewende stalo Německo, nejsilnější ekonomika EU. Jak budou Němci řešit zajištění stabilní energetiky po 31. 12. 2022, kdy následkem zelené politiky zmizí 14 gigawattů instalované stabilní kapacity (devět z ukončené výroby z jádra a pět z uhlí)? Jednak do roku 2038 pojede ještě podstatná část německých elektráren na uhlí, jednak budou Němci masivně dovážet elektřinu ze zahraničí a také budou stavět nové paroplynové zdroje závislé na masivním dovozu ruského plynu skrze plynovod Nord Stream 2. Jak úžasná je dominantní pozice ruského dodavatele, se ukazuje už teď – spotová cena plynu je nyní (dokonce v létě s nízkou spotřebou) s 31,5 eury za megawatthodinu 7,3krát vyšší, než byla v červnu 2020,“ popsal Smutný.
V závěru svého textu připomněl, že zelená ideologie má za následek také zásadní geopolitické posílení Číny a Ruska. „Již dnes Čína dle analýzy Mezinárodní agentury pro energii (IEA) kontroluje a produkuje 85 procent klíčových nerostů a technologií pro plnění zelených ideologických cílů Západu. Také Rusko si obratně hýčká závislost Německa a dalších zemí EU na ruském zemním plynu. Ten je přitom se započtením všech externalit z pohledu CO2 stejně emisní jako uhlí spalované v Česku nebo jinde v místě těžby,“ uvedl mluvčí think-tanku Realistická energetika a ekologie.