Doba čtení:4 m, 57 s
Dekarbonizovat přechodem výhradně na obnovitelné zdroje zatím není podle bývalého šéfa vojenského výboru NATO Petra Pavla možné. Zelený úděl však považuje za nevyhnutelný trend.
„Že se éra fosilních paliv blíží ke konci, je neoddiskutovatelný fakt. Klíčová je otázka, jak to udělat, aby to nepřineslo víc škody než užitku,“ říká ke Green Dealu bývalý náčelník štábu Armády České republiky a pravděpodobný prezidentský kandidát Petr Pavel. Je také pro prohlubování jednotného trhu s elektřinou v EU a věří, že to zvýší energetickou bezpečnost a soběstačnost a ještě přinese zlevnění elektřiny lidem.
I na generála v záloze však působí zelená propaganda, což je cítit, když říká, že snahu o „klimatickou neutralitu“ a další zelenou agendu vzal za své téměř celý svět…
Jedním z hlavních témat současnosti je bruselský plán na rychlou komplexní přeměnu členských států EU, nazývanou Green Deal, nebo také Zelený úděl. Ten má své zastánce i odpůrce. Ke které skupině se řadíte vy?
K té realistické. Green Deal není žádný výmysl EU, jak se to někteří snaží prezentovat, protože závazek uhlíkové neutrality už přijaly i USA nebo Čína. Že se éra fosilních paliv blíží ke konci, je zkrátka neoddiskutovatelný fakt. Klíčová je otázka, jak to udělat, aby to nepřineslo víc škody než užitku. A tu otázku bychom měli pokládat zejména my v ČR, protože jsme nejprůmyslovější ekonomika v EU. A zatímco ekonomiku postavenou na službách lze dekarbonizovat relativně snadno, s průmyslem je to horší a minimálně v krátkodobém časovém horizontu to nebude možné jen s obnovitelnými zdroji. Proto jsem rád za aktuální posun, kdy se zdá, že jádro bude vnímáno jako čistý zdroj. Mimo něj však musíme rozvíjet i další zdroje, protože diverzita zdrojů je správná vždy.
V souvislosti s unijními plány se často vyskytují termíny energetická soběstačnost a energetická bezpečnost. Jak je důležité, aby si Česká republika obě tyto vlastnosti udržela?
Raději vnímám ČR v kontextu celé EU, protože energetika je příliš velké a propojené odvětví na to, aby se řešilo z pozice národních států. Proto jsem pro prohlubování jednotného trhu s energií v rámci EU, jehož cílem je kromě zvýšení energetické bezpečnosti a soběstačnosti také zlevnění elektřiny pro spotřebitele.
Česko má vlastní dostupné zásoby uhlí do roku 2050. Je nutné, ve světle toho, že Čína a Indie zatím stále budují další a další uhelné zdroje, aby Česko skončilo s uhlím dřív, než v roce 2038, který navrhla Uhelná komise? Dává to smysl z bezpečnostního hlediska?
Bezpečnostní hledisko se nikdy neopírá jen o jeden parametr. Z pohledu bezpečnosti je klíčové, aby nám nehrozil strategický výpadek energie a aby nás nikdo takovým výpadkem nemohl vydírat. Toho lze dosáhnout diverzifikací zdrojů energie a funkčním trhem s energiemi v EU. Termín ukončení těžby uhlí v ČR by měl být stanoven po důkladné analýze a v návaznosti na finální podobu „Zeleného údělu“.
Pokud by se měly splnit požadavky Bruselu na rychlé odstavení uhlí z evropských energetik, je jedinou rychle dostupnou náhradou zemní plyn. Ten mají evropské státy především z Ruska. Bráno pouze strategicky, je bezpečné orientovat se v dodávkách životně důležité suroviny jen na jednoho dodavatele?
To by bezpečné zcela jistě nebylo. Proto považuji za klíčové směřovat k maximální diverzifikaci zdrojů energie, k hledání nových technologických možností včetně efektivního uchovávání energie z obnovitelných zdrojů a dalších cest. Příkladem může být řešení nedávného výpadku v dodávkách zemního plynu z Ruska, který byl řešen zvýšením dodávek z Alžírska, Norska nebo USA.
S plynem jsou spojeny prakticky stejné emise oxidu uhličitého, jako s uhlím. (Asi polovina emisí z plynu vzniká při těžbě a transportu.) Dává vám z pohledu emisí nějaký smysl vnucovaný přechod z uhlí na plyn?
To opravdu nevím, to se musíte ptát odborníků na energetiku, respektive na tyto konkrétní zdroje energie.
Dovozní závislost hrozí členským státům EU i v oblasti obnovitelných zdrojů. Valná většina fotovoltaických panelů pochází z Asie, především z Číny a větrné elektrárny jsou z většiny také z dovozu a opět často z Číny. Je tohle z bezpečnostního hlediska dobrý trend?
To je opět otázka především na odborníky, ale vnímám rozdíl v tom, že se na mém území nachází nějaká surovina, a v tom, že jsem schopen něco vyrobit. Výrobní kapacity lze vybudovat více méně kdekoli, podzemní ložisko nějaké suroviny těžko postavíte, to musíte mít. Navíc, v současném globalizovaném světě je většina závislostí vzájemných. Samotné vlastnictví jakékoliv komodity nedává smysl, pokud ji nelze obchodovat.
Jak by podle vás vypadala přeměna energetiky, teplárenství a individuálního vytápění domácností, automobilismu, průmyslu, aby byla odpovědná k lidem i k ekonomice a byla současně bezpečná energeticky i strategicky? Již nyní Brusel připouští, že do energetické chudoby spadne přes čtvrtinu (120 milionů) lidí v EU. V její východní – chudší – části to však s vysokou pravděpodobností bude víc, než ona čtvrtina…
Ideální představa je, že růst bude neustále pokračovat až budou mít všichni všechno. Jenže to se nikdy nestane, a proto musíme hledat kompromisy. Dosavadní růst byl z velké míry na úkor planety a na úkor dalších generací, a proto transformace je nevyhnutelná. Ale je třeba ji provést tak, aby byla sociálně, ekonomicky, ekologicky i bezpečnostně proveditelná a zvládnutelná. Jednoduché to nebude, ale jiná realistická cesta není.
Jak dalece by mělo Česko v případě potřeby odporovat v otázkách Green Dealu a s ním spojených zákazů a změn života Bruselu a Unii? Může vývoj v této oblasti dojít do fáze, kdy jedinou odpovědnou a bezpečnou cestou bude vystoupení z EU?
Neumím si představit situaci, v níž by se v jedné větě vyskytla slova vystoupení z EU, odpovědnost a bezpečnost, a ta věta by zároveň byla pravdivá. Jinými slovy, nemá smysl stavět se proti realitě, kterou navíc přijal téměř celý svět. Má ale smysl hledat odpovědně všechny cesty a způsoby, jak tento nevyhnutelný trend realizovat s co nejmenšími škodami.