Doba čtení:3 m, 1 s
Nový výhled větrné energetiky, který podle serveru E15.cz propočítala Komora obnovitelných zdrojů, počítá s tím, že za deset let by v Česku mohla pocházet desetina elektřiny z větrných elektráren. Server iUHLI.cz proto oslovil energetické odborníky s otázkou, zda je takový nárůst energie z větru v ČR reálný a co by to znamenalo. Shodují se, že vize Komory není příliš reálná, a to zejména z ekonomických důvodů.
Do roku 2050 by dle komory měl podíl energie z větru v optimistické variantě zvednout až na více než čtvrtinu, což odpovídá dvěma novým jaderným blokům. Dnes pokryje 283 větrných elektráren necelé procento české spotřeby. Komora také upozornila, že ministerstvo průmyslu a obchodu v návrhu aktualizace energetické koncepce očekává maximální podíl elektřiny větru ve výši tří procent.
Podle analytika společnosti ENA Jiřího Gavora jsou sice větrníky ve srovnání s ostatními OZE nejefektivnější, nicméně stále vyžadují státní dotace. „A v podmínkách Česka, kde nyní je bilance elektřiny výrazně přebytková, nevyznívá argument, že 14 miliard korun ročně na potřebné dotace pro větrníky, při výrobě 18 TWh elektrické energie ročně, je méně než potřebné dotace na nové jaderné bloky, zrovna lákavě. Nicméně věřím, že v budoucnu se větrníky budou stavět v omezené míře na vhodných lokalitách i bez dotací. Totéž platí i o malých střešních instalacích fotovoltaiky,“ dodal Gavor.
Analytik Petr Hlinomaz míní, že v desetiletém horizontu lze asi uvažovat o řadě variant a ani tuto, s níž přišla Komora obnovitelných zdrojů, nelze vyloučit. „Pro nejbližší dobu jsem ale opatrný, vzhledem ke špatným zkušenostem veřejnosti se solárními elektrárnami a vzhledem k potížím, které má česká přenosová soustava s přetokem elektrické energie vyrobené právě ve větrných elektrárnách,“ upozornil.
Rozvoj větrných elektráren by měl i podle Hlinomaze fungovat již bez jakýchkoliv dotací, což by respektovalo trend, kterým postupně směřuje EU, tedy i obnovitelné zdroje by měly na trhu vystupovat rovnoprávně k ostatním zdrojům energie. Jejich hlavní výhodou by měly být „jen“ nízké emise. „V případě větrných elektráren pak navíc nelze předpovědět, nakolik budou v příštích letech přijatelné větrné elektrárny trčící v krajině. Z pohledu přírodních podmínek, jsou vhodnější podmínky pro stavbu větrných elektráren na pobřeží nebo na moři, což není případ Česka,“ vysvětlil Hlinomaz.
Podle něj by v případě prudkého nárůstu počtu a tím i výkonu větrných elektráren bylo nutné řešit nároky na elektrickou přenosovou síť. Výkyvy výroby v obnovitelných zdrojích totiž vyžadují velkou flexibilitu ostatních výrobních zdrojů, které by na výrobu v OZE musely reagovat.
„Na příkladu Německa vidíme, že teoreticky lze takto výraznou proměnu struktury výroby během jedné dekády realizovat. Samozřejmě druhou otázkou je, za jakých nákladů a v jakých podmínkách. Cena, kterou větrné elektrárny v našich podmínkách potřebují, aby byly ziskové, neklesá tak rychle, jak je tomu například u solárních zdrojů,“ uvedl analytik společnosti Cyrrus Marek Hatlapatka. Podle něj je zřejmé, že i přes určitý technologický pokrok by se expanze větrných zdrojů neobešla bez nutnosti dotací. Ty je určitě možno nastavit vhodněji, než tomu bylo v posledních letech tak, aby zátěž pro konečné spotřebitele nebyla nadměrná. „I přesto se domnívám, že desetiprocentní podíl větrných zdrojů na výrobě v Česku za deset let je na horní či dokonce nad horní hranicí toho, co je reálné,“ míní analytik.
Výhodou podle je podle Hatlaptky to, že lze sledovat vývoj v sousedním Německu a inspirovat se jak v oblasti technologického vývoje, tak i podpůrných opatření, nutných k hladkému zařazování tak velké instalované kapacity větrných zdrojů do přenosové soustavy.
Server iUHLI.cz oslovil také Komoru obnovitelných zdrojů s otázkou, kolik větrníků by bylo k zajištění 10 procent energie nutno vystavět. Odpověď jsem nedostali.