Doba čtení:4 m, 0 s
Ministerstvo průmyslu tvrdí, že i kdyby už v příštím roce začaly některé uhelné elektrárny ukončovat provoz (tzv. superkritický scénář), bez uhlí se obejdeme. Zároveň ale poslanci řeší, jak do zákona vložit pojistky a způsoby, které vlastníky uhelných elektráren donutí k tomu, aby je nezavírali. Markéta Malá to v textu na serveru echo24.cz nazvala vládním pokrytectvím.
Umělé zdražování udělalo z uhelných elektráren ztrátový byznys. Hledá se plán, jak to lidé zadotují. Původní plány počítaly s tím, že od uhlí v energetice Česko odejde v roce 2038. Pak se z toho stal rok 2033. A když začala energetická skupina Sev.en Pavla Tykače upozorňovat na to, že vzhledem ke ztrátové výrobě by mohly elektrárny Chvaletice a Počerady a uhelné lomy Vršany a ČSA zavřít už příští rok, začalo ministerstvo průmyslu tvrdit, že ani tak se nic neděje a že to bez uhlí zvládneme, napsala Malá.
Bez uhlí se prý obejdeme
Před prázdninami představil končící ministr průmyslu Jozef Síkela tzv. superkritický scénář. Ten vychází ze situace, že za rok zavřou Tykačovy elektrárny i elektrárny Sokolovské uhelné (ta ponechává zatím možnost pokračovat v elektrárnách Tisová a Vřesová alespoň s výrobou tepla) a v roce 2027 zavře s výjimkou nejmodernějších Ledvic své uhelné elektrárny i ČEZ. Do toho scénář počítá s dočasným odstavením jednoho jaderného bloku, nefunkčním vedením pro dovoz elektřiny z Německa a pomalým rozvojem OZE. „I v tomto extrémním scénáři analýzy potvrdily, že bezpečnost dodávek elektřiny a tepla zůstane zachována,“ tvrdil Síkela.
Stejně optimisticky jako ministerstvo vidí situaci i spolek Fakta o klimatu. „Pokud by došlo k poklesu domácí výroby elektřiny z uhlí o více než dvě třetiny, na trhu by ji nahradily zdroje s nižšími emisemi (zejména zemní plyn) a import elektřiny ze zahraničí. Odstavení většiny uhelných elektráren zůstane bez dopadu na bezpečnost dodávek elektřiny (větší část uhelných tepláren bude stále potřeba pro dodávky tepla a pomůže pokrývat špičky spotřeby elektřiny). Proměna Česka v dovozce elektřiny (s čistým importem 2,5 TWh ročně, tedy zhruba 4 % celkové spotřeby) nevadí – dražší domácí výrobu z uhlí by zčásti nahradila levnější zahraniční výroba elektřiny z OZE a zemního plynu,“ tvrdí spolek.
Dovoz i plyn na vodě
Optimismus ale k zajištění dostatku energií nestačí. „Superkritický“ scénář ani Fakta o klimatu totiž nic neříkají o tom, jak si můžeme být jisti, že bude možné elektřinu vždy od někoho dovézt, především pak v zimním období, kdy počasí výrobě z OZE nenahrává. Stejně tak nám neříkají, kde vezmeme potřebné plynové zdroje a plyn. Naopak předpokladají velmi optimistický rozvoj obnovitelných zdrojů a to, že naše přenosová síť připojování těchto nových zdrojů zvládne.
Realita může být přitom velmi odlišná. Obnovitelné zdroje svou proměnlivostí ovšem vytvářejí problémy v přenosové soustavě. V létě vyrábějí hodně, v zimě dramaticky méně. A stejně tomu tak je i v okolních zemích. Lze tak předpokládat, že v letních měsících bude přibývat období, kdy bude elektřiny nadbytek. Všude. V zimě naopak bude chybět. Taky všude. Což významně zpochybňuje optimismus kolem případného dovozu.
Na vodě je rovněž plánovaný přechod na zemní plyn. Za dosud využívaných až třicet pět milionů tun uhlí bychom potřebovali až dvanáct miliard kubíků plynu. Ten podle odborníků není kde vzít, ani ho kudy dopravit. Nemáme dlouhodobé kontrakty na zemní plyn. Ty by měl uzavírat státní obchodník, kterého plánuje ministerstvo průmyslu. Zatím ale existuje pouze na papíře. Na něm zůstává i předpokládaná výstavba nových plynových elektráren. Investoři vyčkávají na schválení strategických dokumentů a podmínek pro výstavbu i provoz. Ani potom nelze čekat bleskovou výstavbu a spuštění nových zdrojů. Jen na turbíny se v současné době čeká až šest let. Fronta na ně je dlouhá a čas kvapí.
Pojistka proti zavření uhlí
Právě proto se horečně řeší, jak zajistit prodloužení provozu ztrátových uhelných zdrojů. Novela energetického zákona neboli Lex OZE 3 řeší především akumulaci, tedy ukládání elektřiny, a flexibilitu, ale také třeba zavádění kapacitních plateb pro plynové (a zřejmě tedy i uhelné) elektrárny. A má obsahovat také právě zmíněnou pojistku. V případě, že ČEPS řekne, že je některá z uhelných elektráren nenahraditelná, nebude ji moci její provozovatel z nařízení Energetického regulačního úřadu vypnout. I když bude její provoz ztrátový. Zkrátka proto, aby uhelné elektrárny stále fungovaly jako záložní, vyrovnávací zdroje, napsala Malá, podle níž by byl vlastník elektrárny s instalovaným výkonem nad 10 MW nucen oznámit ČEPS přerušení výroby elektřiny, které bude trvat více než šest měsíců, a to alespoň půl roku před přerušením provozu. Úplné zastavení provozu budou muset vlastníci elektrárny hlásit nejméně 14 měsíců dopředu. A teď se hraje o to, jak přesně se dál bude s elektrárnami, které budou chtít ukončit provoz, nakládat.