Doba čtení:2 m, 40 s
Přesně před 50 lety, 9. června 1970, zahynulo po zaplavení dolu Dukla v Šardicích na Hodonínsku 34 horníků. Pozůstalí v sobě neustále nesou těžkou ztrátu, řekla starostka obce Blažena Galiová. Představitelé obce u příležitosti 50. výročí tragédie odhalili zesnulým horníkům památník.
V dole v Šardicích se těžil lignit, tedy nejmladší a nejméně karbonizované hnědé uhlí. V úterý 9. června 1970 ale nečekaná průtrž mračen rozvodnila místní potok a přívaly vody důl zatopily. V podzemí bylo v tu dobu 110 horníků, utéct se podařilo jen 76 z nich.
Čtěte také:
Těžaři si brousí zuby na vesmírný poklad
Budou jednou české firmy těžit ve vesmíru?
„Já si to pamatuji jako dítě. Neustále jsme všichni věřili, že se horníky, kteří tam zůstali, podaří nalézt v pořádku. Jejich manželky a děti čekaly na bráně na té šachtě a očekávaly příznivé zprávy. Asi jen záchranáři, kteří byli na místě, věděli, že už tam žádná naděje není,“ uvedla starostka.
Mezi pamětníky patří nyní osmdesátiletý Ladislav Hlavatý. „Je to už 50 let. Spousta věcí se od té doby už pozapomínala, ale to, co se tam odehrálo, na to zapomenout nelze,“ uvedl. Sám byl na ranní směně, tragédie postihla tu odpolední. „Když jsem odcházel ze směny, vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že se něco takového stane. Večer k nám přišla sousedka, že šachta je plná vody a že se stalo neštěstí. A já jí říkám, že to bude nějaký zmatek, že chlapi přece mají možnost se po únikových cestách dostat ven. Ale ono to tak nebylo. Té vody bylo tolik, že to nestihli,“ uvedl Hlavatý.
Průtrž mračen tehdy postihla velkou část jižní Moravy, rozvodnilo se několik potoků. Paradoxem je, že v Šardicích tehdy podle pamětníků ani moc nepršelo. Protéká jimi Šardický potok, tehdy se jmenoval Stavěšický. Stejně jako kdysi, i dnes je to drobný tok, v podstatě strouha vedle cesty. Před 50. lety se ale změnil v mohutnou řeku, která nejen v Šardicích zatopila mnoho domů. Dvaasedmdesátiletý Miroslav Gregorovič si dodnes pamatuje, které domy byly zaplavené, kde stála voda, kde bylo bláto, kde voda strhla nákladní vůz. Sám byl v ono osudné úterý v šachtě také na ranní směně. „Službu jsme si tehdy vyměnili s kolegou. Odpoledne začalo trochu pršet, přes obec se ale začala valit voda,“ uvedl Gregorovič. Prohozená směna mu zachránila život. „Nikdo to nečekal. Té vody bylo tolik, že lidem tekla okny do domů. Byly zaplavené domy, zaplavená pole, bylo tady moře,“ uvedl muž.
V dole tehdy zemřelo 34 horníků ze 13 obcí, z toho šest obětí bylo ze Šardic. Zemřeli tam ale také muži například z Milotic, Dubňan, Hodonína či z Vracova. Přivolaní záchranáři z Ostravy, Slovenska a i z Polska doufali, že se někteří z nich zachránili ve vzduchové kapse, to se ale nestalo. První tělo našli 12. června, poslední až 15. října.
„Pozůstalí v sobě stále nesou těžkou ztrátu. Ze dne na den se stalo obrovské neštěstí a ten rozsah si nikdo z nás nedokázal ani uvědomit. Odklízení následků povodně trvalo několik let. Někteří lidé už pak neměli sílu znovu vstoupit do podzemí, z té šachty odešli,“ uvedla starostka.