Rakouský veletoč od plynu k uhlí budiž varováním

Bývalá rakouská ministryně zahraničí Karin Kneisselová pozvala ruského prezidenta Putina na svou svatbu a následně usedla v dozorčí radě ruské společnosti Rosněfti. Koláž iUHLI

Rakouská vláda se dohodla se společností Verbund na přestavbě rezervní plynové elektrárny Mellach, aby mohla vyrábět elektřinu z uhlí, pokud by omezené dodávky plynu z Ruska vedly k energetické nouzi. Jde o veletoč země, která roky nejen uhlí, ale i jádro vehementně odmítá.

Kabinet vedený kancléřem Karlem Nehammerem uvedl, že státem většinově vlastněná energetická společnost Verbund souhlasila s přestavbou elektrárny Mellach v jižním Štýrsku, která byla odstavena, ale udržována v pohotovostním režimu, na obnovené využívání uhlí. Byla to poslední uhelná elektrárna v Rakousku, než byla přestavěna na plynovou elektrárnu pro použití v případě potřeby.

Rakousko je roky známé tím, že tvrdě bojuje proti uhelné a jaderné energii. Dlouhodobě jsou našim jižním sousedům trnem v oku české jaderné elektrárny Temelín a Dukovany. Země halasně hlásá, že směřuje k výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů. Zároveň se však o poznání méně hlasitě dostala do pasti zásadní závislosti na ruském plynu. Rakousko odebírá z Ruska 80 % plynu.

Německo využije jako náhradu plynu i uhlí

Je s tím spojena řada kontroverzí. Bývalá rakouská ministryně zahraničí Karin Kneisselová dokonce před časem pozvala ruského prezidenta Putina na svou svatbu a následně usedla v dozorčí radě ruské společnosti Rosněfti. Podle ruského deníku Vedomosti činil její roční výdělek za práci v dozorčí radě nejméně 500 tisíc dolarů (11,5 milionu korun).

Rakušané rovněž patřili spolu s Němci k velkým zastáncům budování kontroverzního plynovodu Nord Stream 2 a následně vehementně brzdili zbytek evropské unie v myšlenkách na sankce, které by zahrnovaly ruské suroviny v čele se zemním plynem.

Evropský parlament měl varovnou studii. Ignoroval ji

To vše je živnou půdou pro spekulace, zda byla rakouská energetická politika skutečně motivována klimatickými a ekologickými aspekty, nebo byly v pozadí spíše ruské peníze a zájmy.  Je možné, že si tuto otázkou položí i rakouští vyšetřovatelé a justice.

V každém případě se ale Rakousko dostalo do pasti. Nejde přitom o novinku. Už roky odborníci upozorňují, že ačkoli se Rakušané rádi chlubí výrobou svých obnovitelných zdrojů, ve skutečnosti je země závislá na dovozu elektrické energie zejména z německých a českých jaderných a uhelných elektráren. Především v zimních měsících dosahoval rakouský deficit mnoha desítek procent.

Nyní Rakousko horečně hledá cestu ven. Pomůže si zřejmě i nenáviděným uhlím a nepochybně bude i dál spoléhat na dovoz i z našich elektráren. To vše by měl být významný signál pro české i evropské politiky, aby si uvědomili, že v energetice nelze spoléhat ani na počasí, ani na nespolehlivé zahraniční „partnery“, ani zdánlivě krásné modely zelených lobbistů.