Miloš Huja se živí rozvozem uhlí koncovým spotřebitelům. Co všechno tato práce obnáší, v čem se změnila během posledních dvaceti let i s jakými problémy se potýká, prozradil v rozhovoru pro iUHLI.cz.

Jak dlouho uhlí rozvážíte?

Asi dvacet let, někdy od roku 1995. Začínal jsem s jedním autem v Komořanech, ale tam kvalita uhlí nebyla a lidi nás víceméně donutili, abychom jezdili pro uhlí do Ledvic. Pak jsme koupili další auto a udělali jsme uhelné sklady v Ředhošti.

Když si vzpomenete na úplné počátky vašeho podnikání, bylo něco pro tu dobu typické?

Vozilo se trochu víc uhlí. Tehdy nebyla plynofikace v takové míře, jako je dnes. Nyní se ale situace zase vrací zpátky, protože jsou dotovány automatické kotle. Kdyby bylo uhlí v dostatečném množství tak bychom vozili ještě víc.

Jaká je vaše klientela, kam až s uhlím jezdíte?

Vozím pro lidi z okolí Ředhoště, oblast Roudnice nad Labem, Libochovice, Lovosice, Louny, Zlonice, Velvary a Slaný,většinou do vzdálenosti 25 km, okruh se snažíme držet. Nejdál jezdíme do Ústí nad Labem a za Kladno, kde máme dlouholeté stále zákazníky.

Máte představu, kolik jste s uhlím najezdil kilometrů?

Přesnou představu o kilometrech na rozvozu nemám, ale zhruba je to kolem 60 tisíc kilometrů ročně. Takže jenom na rozvozu třeba půl milionu kilometrů plus doprava uhlí do Ředhoště z dolů.

Kolik lidé v minulosti odebírali uhlí, liší se to?

Řekl bych, že dříve byli lidi zodpovědnější. Byli naučení, si uhlí objednat s časovým předstihem. Pak přišla doba, která byla pro nás asi nejlepší, šachta udělala slevy v dubnu až červnu. To byly dříve okurkové měsíce, kdy se uhlí neprodávalo. Slevami se to vyrovnávalo, pak nebyl takový boom na podzim. Lidé si ale zvykli a volají, až když mají zásoby uhlí pouze na dva dny. A já jim řeknu, že v současné době je čekací doba šest týdnů.

Čtěte také: Zájemci čekají, ale uhlí není

A vy musíte dlouhodobě odběr plánovat?

Šachta po nás chce udělat v říjnu plán nákupu na celý další rok, čtvrtletně rozpočítat, kolik uhlí budeme závazně odebírat. To ale nejde. Každý rok je jiný, nemrzne, pak mrzne hodně. V létě nám pak třeba uhlí nutí, hrozí penále. Přijde září, říjen a oni řeknou, budeme plnit na 30 procent. Měli by probudit svoje analytiky, aby nám s předstihem posílali nějaký přehled, o tom kolik vytěží tun uhlí v květnu a v dubnu. A my se podle toho zařídíme.

Jaké uhlí nyní vozíte nejčastěji?

V současné době vozíme nejčastěji ořech dva. Bohužel, ale v tomhle státě levá ruka neví, co dělá pravá. Na jedné straně lidé dostanou dotaci na automatické kotle, a na druhou stranu jim nedají uhlí. Dnes je situace taková, že musíme brát uhlí přes velkoobchody. Místo tisíce zákazníků, má nyní šachta pouze několik velkoobchodů, tím jim odpadla administrativa. Je to špatně od té doby, co přišel ČEZ. Pět, šest let zpátky.

Máte klientů více, proměnila se jejich skladba za těch více než dvacet let?

Určitě je skupina stálých klientů. Pak je skupina přeběhlíků, kteří si od nás jeden rok vezmou uhlí, pak zjistí, že u někoho jiného je to o dvě koruny levnější, tak si to vezmou tam a pak se k nám zase vrátí. Jsou to takoví cestovatelé. Lidé stále berou uhlí, protože je nejlevnější a nejdostupnější. Někde topit ani jiným způsobem nemohou, ve starých domech to s elektřinou nejde. Různě to kombinují třeba s dřevem, ale bohužel i se vším možným. Hodně lidí se naučilo topit ořechem dvojkou, je to takový paradox, který vznikl asi před patnácti lety. Tehdy přišel útlum velkých kotelen a na šachtě nevěděli, co bude s ořechem dvojkou. Nikdo ji nechtěl. Přišla smlouva, že když nebudeme odebírat ořech dva, nedostaneme ořech jedna. Lidem jsme to vysvětlovali, dvojku jsme jim vnucovali. Lidi na to dnes přešli a situace se otočila.

Mohlo by vás zajímat:
Česko sužuje malá uhelná krize