Až společnost Glencore vyčerpá stávající zásoby energetického uhlí, nebude již hledat nové. Na jak dlouho firma zásoby má, ovšem neuvedla. Foto: wikipedia.org

Největší těžební společnosti na světě se postupně obracejí zády k energetickému uhlí. Tlačí je k tomu fondy spravující aktiva či banky. Paradoxní je, že se tak děje v době, kdy cena energetického uhlí na trhu prudce roste.

Rio Tinto, druhá největší těžební společnost na světě, se již stáhla z trhu, zatímco BHP, největší hráč na světě, v srpnu potvrdila, že bude v příštích dvou letech usilovat o prodej nebo vyčlenění svých uhelných aktivit. Anglo American, další z největších těžebních společností na světě, v květnu letošního roku uvedla, že se bude v příštích dvou až třech letech snažit vyčlenit svá uhelná aktiva v Jižní Africe, uvedl server news.sky.com.

Čtěte také:
Glencore skončil loni ve ztrátě
Rio Tinto dá miliardy na těžbu bauxitu

Opačný přístup zvolila společnost Glencore, která ještě v únoru tohoto roku uvedla, že nemá v úmyslu prodat nebo rozdělit svá aktiva z tepelného uhlí. Ovšem i přístup Glencore se postupně mění. Ivan Glasenberg, generální ředitel a architekt mimořádného vzestupu Glencore během posledních dvou desetiletí, nyní uvedl, že když budou vyčerpány stávající zásoby tepelného uhlí společnosti, nebudou nahrazeny.

Všichni velcí těžaři jsou totiž pod stále větším tlakem, aby se zbavili uhelných aktiv. Norský vládní penzijní fond Global nedávno zavedl nová přísná pravidla, která mu zakazují investovat do společností, které získávají více než 30% svých příjmů z energetického uhlí nebo které produkují více než 20 milionů tun energetického uhlí ročně.

Blackrock, největší správce aktiv na světě, oznámil v lednu tohoto roku plány na odprodej od společností, které mají více než čtvrtinu svých příjmů z energetického uhlí.

Ukončení financování energetického uhlí oznámily i některé velké světové banky včetně francouzského věřitele Societe Generale, italské UniCredit, australské Westpac či britských NatWest a Barclays.

Je paradoxní, že výrok Ivana Glasenberga přišel v době, kdy cena energetického uhlí silně roste. Podle nezávislého poskytovatele údajů a cenových informací Argus Media se cena energetického uhlí od května zvýšila o 50% na 57,77 dolarů za tunu.

Nedávný nárůst cen v Evropě neobvykle zvýšil cenu evropského energetického uhlí nad cenu australského energetického uhlí, i když to je rovněž důsledkem toho, že počátkem tohoto týdne Čína nařídila svým společnostem a ocelárnám, aby přestaly dovážet jak energetické, tak metalurgické uhlí z Austrálie kvůli diplomatickému sporu.

Těžařský výzkumný tým společnosti JP Morgan Securities odhaduje, že Čína je nyní z 93% soběstačná v oblasti energetického uhlí a z 87% soběstačná v odvětví metalurgického uhlí.