Tykač: Škodolibou radost nemám, cítím smutek

„Říkám si, kam to Evropa dovedla, když se tu osmdesát let po válce musíme všichni modlit za mírnou zimu,“ řekl v rozhovoru pro Forbes majitel energetické skupiny Sev.en Energy Pavel Tykač, jehož elektrárny dnes patří k zachráncům evropské energetiky. Foto: iUHLI

„Říkám si, kam to Evropa dovedla, když se tu osmdesát let po válce musíme všichni modlit za mírnou zimu,“ řekl v rozhovoru pro Forbes majitel energetické skupiny Sev.en Energy Pavel Tykač, jehož elektrárny dnes patří k zachráncům evropské energetiky.

Zatímco v době covidu musel kvůli nízké poptávce vypínat kotle svých elektráren, dnes jedou na maximální výkon. Před současnou situací sám dlouhodobě varoval. Nikdo jej ale nevnímal, i přesto stále investoval miliardy do uhelného byznysu, který každý odepisoval. Sázka, ve které mohl přijít o hodně, ale která se nakonec vyplatila. Jen za loňský rok se tržby Sev.en Energy vyhouply k 43 miliardám korun při zisku EBITDA 4,5 miliardy.

Škodolibou radost ze situace však prý rozhodně nemá. „Všude, kam jsme přišli, jsme říkali, že politika, kterou Evropská unie (EU) vede, se jednou promění v malér, protože vypínání řiditelných (jaderných, uhelných a plynových, pozn. redakce) zdrojů je příliš rychlé. Ale v tom evropském až budovatelském nadšení to vlastně nikdo nechtěl slyšet. Škodolibou radost ale teď vážně nemám. Mám spíš strach z toho, co vše to nakonec přinese. Je to opravdová smršť,“ řekl Tykač, který upozornil, že Evropa měla velkou kliku, že válka nepřišla o dva roky později.

„Protože to tempo, jakým západní země vypínaly řiditelné zdroje, bylo ohromující. Naproti tomu teď Němci zapínají zpátky uhelné elektrárny, snaží se oživit i pár jaderek, což je celé vlastně až smutně legrační. Kolikátý obrat už to v jejich jaderné politice je? Pátý? Ale kdyby válka přišla o dva roky později, tak se velmi obávám, že už bychom nade vší pochybnost mrzli. Neměli bychom co zapnout,“ vysvětlil miliardář.

Primární příčinou problému je podle něj to, že jsme v EU přes dvě dekády ničili stabilní energetické zdroje. „Z řiditelných zdrojů máme jádro, uhlí a plyn. A my jsme se rozhodli, že vypneme jádro, vypneme uhlí a zbyl nám jen plyn, který je navíc v rukou agresivního autoritativního diktátora. Jak to asi mohlo dopadnout? A do toho se po zahájení války přidalo vyhlášení sankcí, které bylo po morální stránce naprosto v pořádku, ale po obchodní stránce ve skutečnosti způsobí zchudnutí stamilionů lidí,“ řekl Tykač, podle nějž mírnou zimu určitě zvládneme, průměrnou zimu s vypětím všech sil a studenou zimu zvládneme za cenu určitých regulací.

Smutný: Za energetickou krizi může Evropská unie

Česko kromě zbytků uhlí nemá jiná fosilní paliva

Strategie jeho energetické skupiny se zatím nemění. „Osobně jsem nikdy na vypínání uhlí moc nevěřil. Nevěřil jsem na rychlé hledání termínů konce uhlí v Česku od všemožných komisí. Vždy jsem tvrdil, že taková transformace není o určení konkrétního data, ale o připravenosti reálné náhrady. A tou reálnou náhradou se vedle dlouhodobých projektů v podobě výstavby jaderných elektráren v té době stal plyn. A to nyní není zrovna příliš preferovaná varianta. Česká republika pak má jeden objektivní problém. A tím je, že jde o vnitrozemskou ekonomiku a že kromě zbytků uhlí tu nemáme žádná další fosilní paliva. Jakákoli energie k nám proto musí být dopravena přes okolní země,“ upozornil Tykač.

Vysvětlil rovněž, jak je na tom jeho firma v současné době z hlediska příjmů a zisků. „Když máme daný týden nebo měsíc nízkou poruchovost a jede nám hodně kotlů, tak vyrobíme elektřinu i nad naše dlouhodobé závazky a tu pak můžeme prodávat na trhu za spotové ceny. Naopak když nastane situace jako na začátku září, kdy nám z dvanácti kotlů jelo jen pět, tak naopak musíme tu elektřinu dokupovat za vysoké spotové ceny a jsme na tom vážně katastrofálně,“ popsal.

Investovat do uhelných elektráren bylo z dnešního pohledu jasnozřivé rozhodnutí, ale tehdy bylo podle Tykače odvážné a riskantní. „Když si vzpomenete na dobu dva tři roky zpět, kdy všichni predikovali rychlý konec uhlí, a pro nás tím pádem špatnou budoucnost, my jsme si v té době mysleli něco jiného. Jenže něco jiného je myslet si něco jiného než většina, a ještě na to vsadit v takovém prostředí velké peníze. Nákupem Počerad a závazky, že do nich budeme investovat, jsme na to velké peníze reálně vsadili. Teď to vypadá jako samozřejmost, ale tehdy nás z toho hodně bolela hlava. Vlastně už ani nepamatuji, kolik let jsme si nevybírali dividendy. Všechny peníze šly do našich elektrárenských provozů,“ vysvětlil Tykač, podle nějž by bez investic byla životnost uhelných elektráren jen pár měsíců.

Uhelné elektrárny vyžadují miliardové investice

„Bloky mají v průměru řekněme patnáctiprocentní poruchovost, což zhruba znamená, že patnáct procent z celého roku nevyrábějí. A kdybychom na ně nesáhli, tak by se jejich poruchovost rychle zvýšila ke třiceti procentům, což už by pak nedávalo ekonomický smysl. Neochota ČEZ investovat do této elektrárny byla i důvodem, proč tak brzy připadla nám. Investice si spočítali na nějakých devět miliard korun a my jsme ji přebírali opravdu doslova vybydlenou. Všech pět bloků elektrárny potřebovalo v podstatě generální opravy. Neděláme je sice zcela v plném rozsahu, ale o moc levnější to zase není,“ uvedl majitel Sev.en Energy, podle nějž firma dnes už dvě třetiny nebo i tři čtvrtiny zisku vytváří mimo hranice České republiky.

Vondráš: Už vidíme konec tunelu. Je tam zeď

Tykač rovněž zdůraznil, že je připraven se o zisky podělit, ale odmítá označení zisků za mimořádné. „Podělení se považuji za samozřejmé, protože ve chvíli, kdy se děje v ekonomice to, co se děje, tak je vlastně nemožné, abychom zůstali stát stranou. Nemůže to být jinak. Druhou věcí je samotná definice mimořádného zisku. Osobně si totiž nemyslím, že by šlo o něco mimořádného. Evropa se totiž vydala úplně nesmyslnou cestou a 95 procent mainstreamu i politiků bylo o takové cestě hluboce přesvědčeno. Já jsem ale byl přesvědčený, že je to celé omyl, a vydal jsem se jinou cestou. Vsadil jsem na své přesvědčení i hodně peněz, navíc v době, kdy jsme opravdu ryli obličejem v zemi. Takže teď, kdy nám to vlastně vyšlo, jsem vždy, když slyším spojení neočekávaný nebo nepřiměřený zisk, dost naježený. Tehdy jsme prostě jen nepodlehli stádnímu uvažování a nemysleli jsme si, že Evropská unie má ve všem pravdu. Nerad bych ale, aby tato část odpovědi zastínila to, že jsem i přes tohle vše připravený se rozdělit,“ zdůraznil s tím, že je nutné si uvědomit, že jediný filtr pro snížení emisí stojí miliardu korun a opravy kotelen a strojoven stojí další stovky milionů. Firma navíc jen letos odevzdá na daních v podobě emisních povolenek 25 miliard korun do státního rozpočtu.

Podle Tykače není cestou z energetické krize opuštění burzy v Lipsku. „Ono to ani není tolik o tom, vystoupit z burzy, ale spíše o tom, zakázat export. Jenže ve chvíli, kdy jako země, která sice vyváží deset terawatthodin elektřiny, ale dováží 150 terawatthodin v plynu a ropě, zakážete export, nemusíte sem tyto zmíněné věci dovézt. Nebo budete moct, ale za vysokou cenu. Říct jim, že to, co máme, jim nedovezeme, ale zároveň požadovat, aby to, co mají oni, nám dovezli, mi nepřijde vůbec jako reálné,“ uvedl Tykač, jehož firma začíná investovat i do obnovitelných zdrojů.

Vyřešení akumulace bude trvat desítky let

„Obecně se nebráníme žádným zdrojům, nemáme v tom ideologickou záklopku. Teď jsme rozjeli projekt pěti fotovoltaických elektráren na Mostecku, tam nám to dává i ekonomický smysl,“ řekl Tykač, který nyní největší investiční potenciál vidí v Austrálii, USA, obecně pak v těžebním průmyslu a energetice, zejména pak v oblastech, které trpí nedostatkem investičních zdrojů. Typicky je to to uhlí.

Tykač odpověděl i na otázku, jak daleko jsme od funkčních bateriových úložišť, která dokážou spolehlivě ukládat energii a vyrovnávat proud v síti?

„Desítky let. Dnes jsou opravdu z pohledu kolísání elektřiny v síti nicotné. Vezměte si, že principem baterie je stále stejná chemická reakce, jakou známe už z monočlánků. Nic novějšího zatím nebylo vymyšleno. Navíc chemická reakce je u dnešních článků každým nabitím a vybitím horší a horší. Viděl jsem to i na své Tesle, kterou jsem měl sedm let, a její baterie byla po sedmi letech úplně zoufalá, což znamená asi na polovině původní kapacity. A jde i o to, že zpočátku jste auto večer dobil do plných, ráno přišel a stále to drželo. Po letech ale baterie během noci ztratila deset procent. Už nebyla schopná držet kapacitu. Musíme přijít s něčím novým a to zatím nikdo nepřišel. Navíc v rámci energetiky se tu bavíme o obrovském množství energie a to vůbec není jednoduchá věc. Až to někdo vyřeší, tak máme po problému s fosilními zdroji, protože je už nikdo nebude potřebovat. K tomu máme ale stále daleko.“