Doba čtení:2 m, 43 s
Foto: iUHLI
Kdo všechno vydělává na vysokých cenách elektřiny, které evropské vlády hasí mimořádnými daněmi a gigantickými podporami z veřejných rozpočtů? Odpovědi na tuto klíčovou otázku chybí.
Ke známým vítězům patří výrobci disponující levně vyrábějícími neplynovými elektrárnami. Například český ČEZ, těžící z výrazného podílu jádra. Nízké výrobní náklady a stále vyšší tržní prodejní ceny zajistily české energetické jedničce jen za první půli letošního roku čistý zisk 33,6 miliardy korun, za celý rok má ČEZ vydělat mezi 60 až 65 miliardami. Kromě ČEZ tu ale jsou další vítězní hráči. A ty neznáme, napsal server Seznam Zprávy.
Podle zprávy k pololetním výsledkům měl ČEZ k 31. červnu smluvně prodáno na letošní rok 95 procent své elektřiny za průměrnou cenu 91,4 eura na megawatthodinu. Zato prodejní ceny na trzích se letos téměř nepodívaly pod 120 eur za MWh, v dubnu vystřelily nad 200 eur a v létě nad 400 eur. Pokud ČEZ prodává v průměru za 90 eur a obchodníci nakupují v průměru za 200 eur, nabízí se otázka: Kdo vydělává na tomto rozdílu? Kdo je skutečným beneficientem 130 miliard korun z českého státního rozpočtu, na které podle ministra financí Stanjury vyjdou kompenzace? Odpověď na tuto klíčovou otázku chybí.
Z rostoucích cen elektřiny kromě výrobců nejvíc profitují ti, kdo letošní elektřinu nakoupili s velkým předstihem, často za nízké covidové ceny. Část této levně s předstihem prodané elektřiny nepochybně získali prozíraví spotřebitelé z řad firem, kteří si tak zajistili na čas levnou energii. Část mohla skončit u velkých podobně prozíravých domácích dodavatelů. Nezanedbatelná část levné elektřiny ale skončila u kupců, kteří ji letos uvolňují na velkoobchodní trhy za vysoké burzovní ceny.
Někteří čeští dodavatelé tvrdí, že vlastně nevědí, od koho teď proud za 300, 350 eur na MWh nakupují. „Elektřinu na letošek jsme nakoupili převážně na burze, ale neumím říct přesně od koho. Tušíme, že se elektřina stala předmětem spekulací, že mezi výrobci a koncovými prodejci je další článek. Je to ale jen domněnka,“ tvrdí například manažer Centropolu Jiří Matoušek.
Na trh s energetickými kontrakty se dnes mohou kromě obchodníků–dodavatelů vstupovat i zprostředkovatelé či spekulanti, podobně jako do obchodů s emisními povolenkami. „Nedá se to vyloučit, ale nemáme pro to důkazy, nevidíme do toho a nikdy se to nedozvíme,“ říká investor a znalec energetického trhu Michal Šnobr.
Informace nemá ani Energetický regulační úřad. „Musíme se dívat na celý řetězec účastníků trhu, ale u obchodních vztahů nemá regulátor nikde v Evropě žádné možnosti dohledu. Jde o volný trh a politici při nastavování zákonů nechtěli, aby do něj někdo viděl. Do nákupních strategií obchodníků nikdo nemůže zasahovat, ani my po několika novelách energetického zákona,“ řekl v rozhovoru pro SZ Byznys člen Rady Energetického regulačního úřadu Petr Kusý.
„Fascinuje mne, že toto nikoho netrápí,“ komentuje mlhu nad energetickým trhem bývalý vládní zmocněnec a exšéf ČEZ Jaroslav Míl.
Mlha nad energetickým trhem zasypávaným miliardami eur daňových poplatníků přitom není obhajitelná. Buď trh máme, nebo není. Hra na něj je nebezpečná a měla by rychle skončit.