Doba čtení:2 m, 23 s
Rychle roste množství věcí, které se nabíjejí pomocí portu USB, nikoli prostřednictvím tužkových baterií. Včetně svítilen pro pobyt v přírodě. Ukazuje to odtrženost naší civilizace od reality.
Dostal jsem skvělou bateriovou svítilnu, jejíž plný šajn má 9800 lumenů. Odolný kovový plášť, čtyři režimy provozu, voděodolná a ještě k tomu lehká. Co chtít víc? Aby se nenabíjela jen přes USB. Protože ji nejvíc potřebuji v létě, na stanovém táboře. A 14 večerů a nocí je doba, kterou ani tahle jedinečná diodová svítilna nezvládne bez nabíjení. Takže vozím i druhou svítilnu. Její výkonové parametry sice nejsou tak oslnivé, ale dají se v ní měnit tužkové baterie, jejichž zásobu mám v batohu.
V čem je problém? V tom, že čím dál tím víc zařízení je možné napájet pouze přes USB. To znamená ze zásuvky. Jenže zásuvka ani v malém Česku není stále po ruce. Natož v podstatně větším Německu či Francii. O Nikaragui nebo Burundi ani nemluvě. Zkrátka, špičkové výrobky jsou svým nabíjením způsobilé jen ke krátkodobému používání. To krátkodobé je v podstatě jedna noc. Výrobci se tedy zjevně přizpůsobili městské populaci, která má zásuvky neustále dostupné. A to i u výrobků, které jsou určené především pro pobyt mimo město. Jistě – můžeme dlouho diskutovat o tom, že svítilnu nemusí mít jen lidé, kteří jdou na týdenní trek. To je jistě pravda. Ale právě princip bateriové svítilny spočívá v tom, že poskytuje světlo tam, kde jiné není k dispozici. Což může činit tak dlouho, na kolik máte zásobu baterií. A tahle doba je násobně delší, než to, co nabízejí svítilny na USB.
Jak udržet uhelné elektrárny v provozu?
Proč o tom píšu? Protože sázka na to, že zásuvka pod proudem je vždy blízko, prostupuje naše životy. Proto se dávají nabíječky mobilů třeba i do autobusů. Jenže to může fungovat jen, dokud jsou splněny dva předpoklady. Musí na to být peníze. A musí na to být elektřina. Jenže unijní tlak na co nejrychlejší elektrifikaci, navíc elektrifikaci pomocí slunce a větru, směřuje pouze k tomu, aby nebyly peníze a nebyla elektřina.
Jenže na elektřině stojí současná společnost již nyní. Mimo jiné natolik, že by většina lidí bez elektřiny nedokázala ani zaplatit. Protože nenosí hotovost a platí kartou. Spoléhají na to, že platební terminály elektřinu mají. Přitom na to, aby ji některé neměly, stačí leckdy solidní letní bouřka. Překvapivě si to uvědomila vláda Norska, státu, ve kterém v hotovosti probíhá již jen pár procent plateb.
„Společnost potřebuje mít alternativu pro případ dlouhodobého výpadku proudu, selhání systému či digitálního útoku na platební systémy a banky, které by mohly způsobit selhání digitálních platebních řešení. A hotovost je dnes jedinou dostupnou alternativou pro případy selhání digitálních platebních systémů,“ citoval portál iDnes norskou ministryni spravedlnosti Emilii Enger Mehlovou (zde). Protože ve zdůvodnění nepadlo ani slovo o emisích oxidu uhličitého či Green Dealu, existuje šance, že norský zákon by mohl inspirovat i další politiky v Evropě.