Doba čtení:2 m, 46 s
Možnosti Česka na cestě k nízkouhlíkové ekonomice může komplikovat víc faktorů. Třeba to, jaké se podaří přijmout podmínky pro stavbu nových energetických zdrojů. Na čtyři otázky iUHLI.cz odpovídá člen Uhelné komise Pavel Pustějovský.
Pavel Pustějovský (ANO) je členem Uhelné komise z pozice předsedy sněmovního podvýboru pro energetiku. Je také členem Hospodářského výboru i členem Výboru pro životní prostředí. Nízkouhlíkovou budoucnost považuje za správnou vizi, ale chce k ní dojít bezpečnou cestou skutečné energetické soběstačnosti.
Může současná karanténa kvůli koronaviru zdržet práci Uhelné komise? Nebo se pořád počítá s termínem pro vydání vaší zprávy v září, jak o tom mluvili předsedající ministři?
Karanténa v každém případě zkomplikovala práci Uhelné komise. Nemám však informaci o tom, že by se práce na výstupech Uhelné komise posunuly.
Čtěte také:
Uhelná komise musí práci odevzdat později
Osner: Uhelná komise asi posune svoji uzávěrku
Celkové náklady na český uhelný exit budou obrovské, jejich výši by měla dát dohromady právě Uhelná komise. Obrovské náklady bude však vyžadovat také sanace škod po koronaviru. Může tím pandemie nějak ovlivnit český odchod od uhlí?
Pandemie zcela určitě významně zatíží českou ekonomiku a státní rozpočet. Ale vlivů, které mohou ovlivnit přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku a energetiku je celá řada. Například to, jaké se podaří vytvořit podmínky pro výstavbu a povolování nových obnovitelných zdrojů a s tím související výstavbu regulačních zdrojů. Nejprve musíme mít k dispozici výkon nových zdrojů, abychom definitivně mohli odstavovat z provozu ty méně ekologické zdroje s vysokou uhlíkovou stopou.
Tuto věc považuji za zásadní. Dodávka elektřiny musí být v každém okamžiku bezpečná, stabilní a dosažitelná za dostupnou cenu. Na dovoz elektřiny nesmíme spoléhat. To, že jsme dnes zemí, která je schopna generovat přebytek elektrické energie považuj za naši velkou konkurenční výhodu.
Česko by podle Zeleného údělu Evropské unie mělo také přestat používat jakékoli fosilní palivo, tedy prakticky přebudovat své hospodářství, do roku 2050. Je to podle vás reálné při souběžném saturování škod po koronaviru?
Zdali je rok 2050 reálný z pohledu dosažení cílů Zeleného údělu v tuto chvíli neumím posoudit. Idea snižování emisí je správná. Životní prostředí je nutné chránit pro další generace. Na druhou stranu musíme vždy posuzovat, jaké náklady na dosažení cílů Zeleného údělu jsou pro průmysl a konečné spotřebitele energií únosné. Dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050 považuji za velmi ambiciózní cíl. A to především proto, že o něj v současnosti usiluje pouze Evropská unie. Ochrana klimatu musí být globální záležitostí. Jinak ztratí Evropa svou konkurenceschopnost.
Názor, že si země EU nemůžou dovolit současně sanovat škody z koronaviru a zároveň odstavovat fosilní paliva, protože na obojí prostě nemají peníze, má i řada poslanců Evropského parlamentu. Co si o tom myslíte vy?
Je nutné stanovit priority. V současnosti se celý svět potýká s pandemií a hledá prostředky, jak se před ní ochránit. Mohou přicházet jiné akutní problémy, které budeme muset řešit – například přírodní katastrofy. Zelený úděl je cíl, ke kterému bychom měli postupně směřovat. Já osobně považuji rok 2050 za indikativní, neboť teprve čas ukáže, zdali okolnosti a technický rozvoj umožnily za cenu přijatelných nákladů tohoto cíle dosáhnout. A to může být před rokem 2050 i po něm.
Mohlo by vás zajímat:
TOP 10 největších uhelných dolů
TOP 10 navždy bohatých
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu