Německo, nejsilnější evropská ekonomika, se potýká se ztrátou konkurenceschopnosti způsobenou unijní regulací a vysokými cenami energií, zejména elektřiny. To, že mají firmy pracovat jen, když svítí slunce, nebo fouká vítr, však vláda raději nechala oznámit podřízený úřad.
Tváří v tvář bědnému výhledu, který vykresluje i zpráva Maria Draghiho (zde), již si objednala předsedkyně Evropské komise, zůstává německý ministr hospodářství a klimatu Robert Habeck bohorovný. Protože cíl je jasný: mít elektřinu pouze z občasných zdroj energie (OZE) co nejdřív.
To, že v tomto snažení v rámci své Energiewende Německo utopilo již 696 miliard eur (cca 17 bilionů korun, zhruba 8 letošních rozpočtů ČR) jeho přesvědčení nijak neoslabilo. A nezviklalo jej ani to, že dosažené výsledky jsou mizerné (zde). Naopak.
Bundesnetzagentur (BNetzA), německá agentura dohlížející nad sítěmi, přišla s návrhem nových plateb, jež mají „narovnat podmínky“. Ve skutečnosti však její návrh znamená, že kdo chce platit za elektřinu méně, bude ji odebírat v době, kdy svítí slunce, nebo fouká vítr. Tedy v době, kdy dodávají občasné zdroje energie (OZE). Plánovanou novinku však progresivní ministr Habeck raději nechal ohlásit podřízený úřad (zde). Aby si mohl před lidmi „mýt ruce“. A také to tak jeho ministerstvo prezentuje – jako návrh agentury, nikoli ministerstva. Že však tento návrh vychází z vládního zadání, je zřejmé. Protože ani regulátor, ani průmysl, natož lidé, na něčem takovém nemají nejmenší zájem. Ale má jej vláda, jejíž politika z Německa udělala stát závislý na dovozu elektřiny. Přesměrování největší poptávky po elektřině na dobu, kdy svítí slunce nebo fouká vítr, by podle ní mělo způsobit pokles tohoto dovozu.
Uniper tlačí Berlín k centralizovanému trhu s kapacitou elektráren
Jenže, je něco takového vůbec reálné? Není. Například u firem, které vyrábějí ve směnném provozu, by to totiž znamenalo, že by musely až ztrojnásobit své výrobní kapacity, aby produkci rozloženou do 24 hodin dokázaly zvládnout v průběhu slunečního svitu. Nebo větrného počasí. O tom, že takové řešení je svrchovaně neekonomické, snad není pochyb. Na druhou stranu, takový návrh přesně zapadá do strategie Green Dealu, která důsledně ignoruje fyzikální i ekonomické zákony, jakož i prostou logiku.
Jde jistě pro domácí spotřebiče zavést nějaký tarif, který využijí přístroje s funkcí odloženého startu. Takže pračky, myčky, bojlery a automatické vysavače se pak vyplatí zapínat v době největší produkce OZE. I když, u elektřiny z větru je i tohle poněkud problematické. Nicméně zvýšit firmám poplatek za odběr v době, kdy OZE dodávají méně, je jen nepřiznaná daň. Protože při výrobě se na počasí příliš ohlížet nejde.
Mimochodem, častým termínem, se kterým operují zatím především zelení vizionáři a různé modely energetické budoucnosti, je „regulace na straně spotřeby“. Návrh BNetzA není ničím jiným. Bude dobré si to připomenout, až zase někdo bude operovat s tímto pojmem. (Obsáhlý podnětný článek Jana Wagnera na téma této regulace zde.)
A ještě jedno mimochodem. Německý ministr se snaží uklidňovat lidi tím, že tvrdí, že není třeba se bát nedostatku. Elektřiny je prý dost a jde „jen“ o poplatek…