Spojené státy pod prezidentem Trumpem okamžitě vypověděly podpis Pařížské dohody o klimatu a zarazily financování „klimatických“ projektů z InflationReductionAct. Jaký to bude mít dopad?
Na jedné straně Atlantiku se odstoupení od Pařížské dohody o klimatu považuje za nemožné, pokud to vůbec někoho napadne. Jako k nevypověditelnému se přistupuje ke Green Dealu. Dotuje se, utrácí se. Zhusta na dluh. Na druhé straně Atlantiku to jde. A nádavkem tam ještě nový prezident vyhlásí národní energetickou nouzi. Oba přístupy přitom mají vést k levnějším energiím, kterých bude dostatek. Tím se však dnes zabývat nebudeme.
Místo toho zkusme pochopit, proč je nyní tak propastný rozdíl v přístupu Spojených států amerických a států sdruženými v Evropské unii. Dobře jej ilustruje prohlášení environmentalistické skupiny Hnutí Duha. „Odstoupení USA od Pařížské dohody oslabí globální spolupráci na řešení změny klimatu a oslabí hlavně pozici USA v mezinárodních jednáních. Ale samotná jednání ani snižování skleníkových emisí se nezastaví, protože země s výraznou většinou emisí zůstávají,“ citovaly aktivisty SeznamZprávy (zde).
Ekonomové: Trump vytvoří tlak na Green Deal a sníží ceny energií
Vyjádření Duhy se skládá vlastně jen z mylných předpokladů a zaobalených nepravd. Současně odráží i většinové postoje unijních byrokratů všemožných úrovní, včetně Evropské komise a bohužel i politiků stojících v čele členských států.
Za prvé – odstoupení USA „globální spolupráci“ neoslabí, protože nic takového prakticky neexistuje. Oslabí to jistě rozpočty nejrůznějších „klimatických“ akcí. Oslabí to možnost amerických firem čerpat dotace na občasné zdroje energie (OZE) a jiné „klimatické“ projekty, jež si na sebe nejsou schopny normálně vydělat. Ale jinak se nic nestane. Vždyť i při té dosavadní ničím oslabené „globální spolupráci na řešení změny klimatu“ celosvětové emise oxidu uhličitého setrvale rostou.
Za druhé – americkou pozici v mezinárodních jednáních odstoupení od Pařížské dohody neoslabí. Protože slabí jsou ti ostatní. Jistě, Čína už moc ne, ale nikdo jiný. Nebo snad někdo z bruselských ouřadů má takovou váhu, aby mohl USA vnucovat ESG? Nebo „uhlíkové vyrovnání na hranicích“? Přestaneme snad kvůli tomu nakupovat americké LNG?
Ale především, kromě států v EU se „bojem proti klimatu“ prakticky nikdo vážně nezabývá. Takže proč by se jím začali zabývat teď?
Za třetí – země s výraznou většinou emisí pod Pařížskou dohodou skutečně zůstávají. To je jistě fakt. Jenže to je také všechno. Protože své emise nesnižuje nikdo z nich. V případě Číny a Indie je to přitom úplně směšné, protože jde o dva tahouny globálních emisí oxidu uhličitého, kteří je dále zvyšují.
Mimochodem, proč se vůbec někdo od novin ptá na dopady americké politiky ultrazelené skupiny, jako je Hnutí Duha? Není v Česku dost kvalifikovaných lidí, kteří by na takovou otázku dokázali odpovědět se skutečnou znalostí věci?
Dokud budou politici naslouchat politickým neziskovkám a společně budou tvrdit tyhle věci a vydávat je za pravdu, dotud se bude názorová propast mezi vedením USA a států v EU jen prohlubovat. Kdyby jen názorová. Ona se bude především prohlubovat ta ekonomická!
Například pro Donalda Trumpa je snížení cen energií jedním z hlavních bodů pro snížení nákladů domácností i firem. Inflaci podle něj způsobily totiž právě ceny energií a velké nadměrné utrácení. A to jsou ceny energií v USA asi dva až třikrát nižší, než v prostoru EU. Pro unijní politiky je naopak zcela samozřejmý růst jejich cen, který budou do jisté míry kompenzovat rozsáhlými dotacemi, na které si půjčí. Klimatu tím přitom neprospějí ni zbla. Ale o to víc prohloubí naši závislost na Číně. Té Číně, která zvyšuje globální emise, pro jejichž snížení to všechno děláme. USA odstoupení od Pařížské dohody neoslabí. Ale státy v EU oslabí to, že u ní zůstanou…