Doba čtení:5 m, 26 s
„Obávám se, že se současná popularita klimatologie a vědy vůbec nakonec ukáže jako medvědí služba.“ V rozhovoru pro Reflex to uvedl biolog, paleoekolog a environmentální archeolog, ředitel Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR Petr Pokorný.
Podle něj trpí nyní lidstvo environmentálním žalem a apokalyptickou náladou. „Jako před tisícem let. Tehdy se čekal nový příchod Krista, dnes se očekává peklo globálního oteplování. V roce 1000 – stejně jako dnes – se objevovaly průvody flagelantů, kteří se bičovali za hříchy celého lidstva. Dnes je to stejné, jenom kulisy jsou moderní. V centru není doktrína církve, ale doktrína vědy. Podle mého se tím věda konečně naplno demaskuje jako nové náboženství. Nejvíc představ se dnes nabaluje kolem „globálního oteplování“. Lidé si představují „zlou“ molekulu CO2 v centru všeho neblahého dění. Zjevně je tomu tak proto, že koncept vypadá hodně vědecky a má jakousi esoterickou, všeprostupující složku. Oxid uhličitý snad může i za to, že na mě dneska šéf řval,“ uvedl Pokorný, který varuje před unáhlenými soudy a hlavně politickými kroky na základě vědeckého poznání.
Čtěte také:
Aerolinky ukazují, o co opravdu jde s CO2
Extinction rebellion je to pravé nebezpečí
„Věda je dnes hlavním rozhodčím objektivity: Když něco vědci říkají, přece to „musí být pravda“. Jako vědec ale dobře vím, že tohle je pěkně zvrácená představa. Věda se nepředstavitelně rychle vyvíjí a včerejší pravdy nebudou pravdami zítřka. Nejhorší je, když jsou jednotlivé nálezy vědy uchopeny novým náboženstvím. Takové „vědecké pravdy“ se stávají rukojmími při prosazování religiózních představ. Nebo politických,“ vysvětlil vědec.
Pokorný vysvětlil rovněž rozdíl mezi přístupem vědců a aktivistů. „Rolí aktivisty je odspodu aktivizovat společnost. Čeřit stojatou vodu s cílem něco konkrétního prosadit. To je přirozená součást novodobé politiky. Krizové to ale začíná být, když aktivismus převládne. A když proleze i do vrcholné politiky,“ upozornil. „Nepochybování je „conditio sine qua non“ aktivismu. Nutná podmínka. Aktivista musí mít svou jasnou pravdu, protože pokud ji nemá, nemá co obhajovat. Role vědce je úplně jiná. Ten má zajišťovat lepší poznání nepoznaného. Nástrojem vědce je neustálá pochybnost. O definitivní pravdivosti vlastního poznání například. Nástrojem aktivisty je naopak přesvědčení a nepochybování,“ dodal.
Převládnutí aktivistického nad vědeckým přístupem ukazuje Pokorný na příkladu globálního oteplování. „Posledních sto let se otepluje, o tom se pochybovat nedá. Na základě zkušeností s tisíciletými a staletými škálami se ale ukazuje, že se může jednat docela dobře o normální jev. Takových oteplování už tady bylo víc. To současné se zjevně odehrává v rychlostech a mezích, které se nevymykají rámci běžného kolísání klimatu v našem současném interglaciálu, jemuž říkáme holocén. Klima se navíc nachází na sestupné trajektorii, na skluzu do další doby ledové. Současné oteplování může být jen jednou z řady teplých fluktuací v rámci celkového ochlazovacího trendu,“ upozornil Pokorný.
Ten přitom rozhodně nevylučuje, že současné oteplování může být způsobeno lidskou činností. „Poctivě je potřeba nechat otevřenou možnost, že současné oteplování může spolupůsobit i člověk, respektive lidstvo, což je asi sedm a půl miliardy takových „člověků“, jako jsme my, i s jejich zdroji potravin, surovin, městy, turismem, dopravou,“ vysvětlil Pokorný, který však upozornil na to, že celý problém stejně tak může být mnohem složitější. „Čert je jako obvykle ukrytý v detailu. CO2 je skleníkový plyn, a pokud je ho v atmosféře o pěkný kus víc než v předchozích cyklech, musí způsobit oteplování. Jenže nevíme, jak se má tento příspěvek k příspěvku obrovského množství dalších faktorů, které klimatologové do svých modelů nezapočítávají a o jejichž existenci třeba nemáme ani ponětí,“ dodal.
Vědecká komunita prý jeho názory, byť jsou spíše minoritní, přijímá zcela normálně a racionálně. Horší zkušenosti má však s diskusemi s aktivisty. „Během nich často dojde na výtky typu: Vy vědci jste zahledění do svých teorií, ale nejste schopni pochopit, že tady je potřeba velká a urychlená akce na záchranu planety. Nebo padají pseudoargumenty typu Sedmadevadesát procent vědců si myslí, že globální oteplování způsobil člověk. A dělají pak, jako bych si to nemyslel. A to není prostě pravda. Jen nesouhlasím s tím, že jsou dostupná zjištění dostatečnou oporou pro takovou míru aktivismu. Skutečné problémy světa navíc vidím úplně jinde než v oteplování. Některým aktivistům vadí prostě jen to, že se nechci zařadit do řvoucího davu, táhnoucího jak dětská křižácká výprava do boje za záchranu planety od molekuly CO2, která pochází od ďábla. Alespoň ti nejextrémnější, kteří trpí oním „environmentálním žalem“, to tak mají. Říkají, že už není doba na nějaké další zdlouhavé bádání, protože „vědci už vědí dost“,“ upozornil Pokorný s tím, že v boji s globálním oteplováním jde o obrovské peníze. „Byť nejsem příznivcem teorií spiknutí, za tímhle bych skutečně viděl nějaké machinace velkých lobby a korporací, jak si namastit kapsy z dotačních zdrojů,“ uvedl.
Pokorný ovšem současně zdůraznil, že životní prostředí je rozhodně nutné chránit. „Dá se dělat spousta věcí. Rozhodně pomůže individuální dobrovolná skromnost. Na rozdíl třeba od systému emisních povolenek, které můžou škodit, když se vygenerované peníze použijí špatným způsobem. A jako že se špatným způsobem užívají.. Ale nejdůležitější věc, která by se měla udělat, je zastavit ničení původních biotopů. Suchozemských i vodních. To je mnohem konkrétnější, hmatatelnější a podle mého skutečnější problém než fosilní uhlík v atmosféře. Jenže my ani tohle nejsme schopni řešit. Proč? Protože kořenem všeho je v posledku průšvih jediný. Přelidněnost. Raketově narůstající masa lidstva. Dnes je to nějakých 7,5 miliardy. Vezměte si příklad, jehož konkrétní podoby znám z mnoha návštěv tropů: Milióny nově narozených lidí si v pralesních oblastech uspokojují své každodenní chudičké potřeby. Každý nově narozený si, až vyroste, vydobude na pralese svůj malý kousek zemědělské půdy. Nejsou to zdaleka jenom obří korporace, které kácejí pralesy,“ přidal svou zkušenost Pokorný.
Podle něj není na planetě příliš pouze lidí, ale, pro některé asi překvapivě i lesů. „Jeden z velkých problémů naší krajiny je přílišné zalesnění. Na jedné straně stinné, uzavřené lesy, na druhé straně krajina průmyslového zemědělství. Obojí je pro biologickou rozmanitost tragédie. Odumírání lesů je z tohoto pohledu spíš dobrá zpráva, šance mít alespoň pestřejší lesy. Ty by byly pružnější v reakci na klimatickou změnu, která je a bude, ať už ji působí člověk, nebo ne,“ vysvětlil s tím, že sázení stromů má naopak velký smysl ve městech. „V létě přehřáto, potřebujeme klimatizovat. Jedině dobře. Čím víc stromů ve městě, tím líp. Nebo lesy do zemědělské krajiny. Rozdrobit ji. Záleží na tom, jak se to udělá. Slovo JAK je nejdůležitější,“ uzavřel Pokorný.
Mohlo by vás zajímat:
Elektrotahač má spotřebu jako malé město
VIDEO: Sci-fi bagr z Jižní Koreje
Služební auto obra Koloděje