Před obnovenými protesty hnutí Fridays for Future zaútočila klimatická aktivistka Luisa Neubauerová na německého kancléře Olafa Scholze (SPD) za jeho klimatickou politiku. Prý je nedostatečná. Aktivistka zřejmě žije v jakési paralelní realitě.

„Jsme šíleně znepokojeni fosilním kancléřem Olafem Scholzem, který, jak se zdá, nemá žádný zájem na tom, abychom se z klimatické krize výrazně dostali,“ řekla Neubauerová v rozhovoru pro Redaktionsnetzwerk Deutschland.

Na tomto mediálním ataku je velmi zvláštních hned několik věcí. V první řadě je pochopitelně nutné zmínit aktuální situaci, kterou už téměř všichni bez zaváhání označují za největší energetickou krizi posledních desetiletí. Ceny energií šly brutálně nahoru a navíc hrozí, že nebude dostatek plynu a možná ani elektřiny. Státy i lidé horečně aktivizují všechny myslitelné zdroje a společně se bojí nadcházející zimy. O ekonomický život začíná bojovat stále více firem, reálně hrozí, že pokud bude tuhá zima, bude se bojovat i o životy reálné. Tak, jak o ně už řadu měsíců musejí bojovat Ukrajinci, kteří čelí nesmyslné ruské agresi. Navíc ruský prezident Putin zavelel k mobilizaci a otevřeně vyhrožuje jadernými zbraněmi.

Chtějí ekologové nízké ceny energií?

Být v této situaci „šíleně znepokojeným fosilním kancléřem Scholzem“ hraničí s psychiatrickou diagnózou. Proč? Především proto, že v současné době jsou šíleně znepokojující úplně jiné věci. Ale také proto, že Německo už řadu let prochází svou Energiewende. S vynaložením stovek miliard eur vybudovalo obrovský instalovaný výkon v obnovitelných zdrojích. Ten je dnes už výrazně vyšší, než výkon ve zdrojích tradičních, tedy uhelných, plynových a jaderných. Ale kvůli závislosti OZE na počasí a neexistující akumulaci ve větším měřítku to Němcům stále zdaleka nestačí. A musejí OZE vykrývat jinými zdroji. Měl to být především ruský plyn, což byla katastrofální chyba. Těžko za ni ale můžeme kritizovat Scholze. Vina jednoznačně padá na jeho předchůdce Schrödera a Merkelovou.

Scholzovi se dá samozřejmě vyčítat spousta věcí od nedostatečné podpory Ukrajiny až po to, že se evidentně nesnaží zastavit nesmyslné zavírání zbývajících jaderných elektráren. Ale vyčítat mu, že je fosilní kancléř, je úplně mimo.

S aktivisty je to pořád dokola. Křičí na politiky v zemích, které pro snižování emisí dělají nejvíc na světě. Přitom mají dost možná v rukou telefony z Číny, tedy země, která pomalu každý týden otevírá novou uhelnou elektrárnu. A bohužel ví, proč to dělá.

Německý příklad totiž ukazuje, že to s dekarbonizací není ani zdaleka tak jednoduché, jak si páteční stávkující představují. Ale studenty neviňme. Myslí to dobře, a určitá naivita a zápal, které často nahrazují vědomosti, k mládí patří. Je na politicích, aby konečně začali lidem říkat pravdu.