Chtějí ekologové nízké ceny energií?

Bez štědrých dotací na stavbu i provoz se nikomu nechtělo solární elektrárny budovat. Proč asi? Foto: pixabay.com

Návrh na zastropování cen energií podle ekologických organizací nepomůže zvláště nízkopříjmovým domácnostem. Řešení ale evidentně nechtějí hledat ve snižování cen energií, ale naopak v dotacích.

Je potřeba zacílit vyšší pomoc na lidi, kteří na to nebudou mít. O tom vláda stále jen mluví, místo rychlého nastavení zvýšeného a zjednodušeného příspěvku na bydlení a cílených sociálních slev,“ řekl Jiří Koželouh z Hnutí Duha.

Jeho kolega z Greenpeace Jaroslav Bican dodal, že je také nutné zajistit, aby zateplování domů či solární střechy byly dostupné i pro nízkopříjmové domácnosti. „Je proto důležité, aby vláda nepromrhala peníze z emisních povolenek, které jsou k tomu primárně určeny, na pokrytí zastropování,“ konstatoval Bican. Zdůraznil, že pro pokrytí aktuálního návrhu na snížení cen energií by měla vláda hledat jiné zdroje – zejména nadměrné zisky energetických firem.

Nedostatek zdrojů byrokracie neodstraní

Z těchto slov je vidět uvažování ekologů, kteří sice na jedné straně mluví o tom, že ceny jsou zejména pro nízkopříjmové domácnosti příliš vysoké, zároveň si však dávají velký pozor, aby někoho nenapadlo řešit jejich skutečné příčiny. Když se podíváme na ceny, za které dokážou vyrábět elektřinu například uhelné elektrárny, jsou totiž nepochybné.

Stojí za nimi horečný tlak na snižování emisí CO2, který se přetavil v odstavování uhelných zdrojů a jejich nahrazování zdroji obnovitelnými a plynem. Zbývající uhelné zdroje jsou zatíženy emisními povolenkami, které zejména kvůli spekulacím zdražily za pár měsíců o stovky procent. Vedle toho stojí jádro, které je některým zemím rovněž trnem v oku, jiné zase zanedbaly údržbu svých jaderných elektráren.

Výsledkem tohoto energetického guláše je nedostatečná produkce spojená s nedostatkem plynu. Logickým vyústěním pak vysoké ceny. Ty ale navzdory proklamacím ekologickým aktivistům vyhovují, protože se díky nim stávají jejich oblíbené obnovitelné zdroje rentabilními.

Komise chce omezovat dodávky elektřiny

Jde o dlouho skrývané tabu. Ačkoli aktivisté i lobbisté dlouhodobě tvrdí, že jsou zelené zdroje levné, opak je pravdou. Důkazem budiž fakt, že když se v Česku utnulo dotační Eldorádo, kterému se také přezdívá solární tunel, výstavba fotovoltaických elektráren se prakticky zastavila. Bez štědrých dotací na stavbu i provoz se nikomu nechtělo solární elektrárny budovat. Proč asi?

Nejde totiž jen o zdroj samotný, ale o celou energetiku. Obnovitelné zdroje jsou samy o sobě nepochybně fajn. Problém je v jejich nestabilitě výroby kvůli závislosti na počasí, denní i roční době. Čím je jejich podíl v energetickém mixu vyšší, tím méně je stabilní celá síť. To s sebou nese náklady na její stabilizaci jinými zdroji. U nás zejména uhelnými, u sousedů v Německu stále víc a víc plynovými. To vše dohromady od dotací až po nutnost disponovat dvojím výkonem samozřejmě znamená zvyšování cen elektřiny. O tomhle ale ekologičtí aktivisté nemluví. Stejně jako o tom, že zdaleka nejlevnější je stále výroba elektřiny z uhlí, kterou prodražují zejména regulace v čele s emisními povolenkami. Museli by totiž přiznat, že jejich zelené sny při srážce s ekonomickou realitou poněkud blednou.

Bylo by fér, kdyby lidem řekli pravdu. Chceme méně emisí, chceme zelené zdroje, ale připravte se na to, že si za to připlatíte. Neřeknou. Bojí se totiž jejich odpovědi.