Doba čtení:2 m, 24 s
V Arktidě, kde podle odborníků dochází k dramatickým klimatickým změnám, které zásadním způsobem mění ekosystém a jeho fungování, se objevil zásadní problém. Tam, kde podmínky v Arktidě v minulosti přispívaly ke snižování globálních emisí, nyní k nim aktivně přispívají.
S tímto zjištěním přišel Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA), což je americká vědecká a regulační agentura, jejímž úkolem je předpovídat počasí, monitorovat oceánské a atmosférické podmínky, mapovat moře, provádět hlubokomořský průzkum a řídit rybolov a ochranu mořských savců a ohrožených druhů ve výlučné ekonomické zóně USA.
Zjištěná zásadní změna by mohla mít důsledky pro život lidí, rostlin a zvířat daleko za hranicemi nejsevernější arény Země, varovala skupina vědců, jejichž výzkum se objevil ve Zprávě o Arktidě 2024, kterou úřad zveřejnil. Zpráva je každoročním hodnocením polárního prostředí.
Nejnovější hodnocení Arktidy se zaměřilo na dopady teplejšího počasí a požárů na tundru, biotop dalekého severu, který je typický extrémním chladem, malým množstvím srážek a vrstvou trvale zmrzlé půdy, tzv. permafrostem, pokrývající půdu. Díky těmto vlastnostem byla Arktida po tisíciletí významným pohlcovačem uhlíku, což znamená, že tato oblast v podstatě pomáhala snižovat celosvětové emise oxidu uhličitého tím, že pohlcovala více uhlíku, než vypouštěla do atmosféry.
To bylo způsobeno především příjmem uhlíku rostlinami, které regulují jeho množství v atmosféře prostřednictvím fotosyntézy, a procesem ukládání v permafrostu, který zadržuje oxid uhličitý v zemi. Oteplování vzduchu v Arktidě však způsobuje rozpad permafrostu v celé tundře, v některých případech velmi závažný. Zpráva o Arktidě například ukázala, že teploty věčně zmrzlé půdy na Aljašce v roce 2024 byly druhé nejteplejší, jaké kdy byly zaznamenány. To způsobuje, že se půda zahřívá a rozmrzá, spolu s ní se rozkládají i její úložiště uhlíku.
Výzkumy zahrnuté ve zprávě NOAA o Arktidě ukazují, že uhlík, který byl kdysi uložen v permafrostu tundry, se ve skutečnosti uvolňuje do atmosféry. V některých částech regionu se tak děje rychlostí, která převažuje nad propadem uhlíku, a místo toho dochází k čistému nárůstu emisí skleníkových plynů.
„Naše pozorování nyní ukazují, že arktická tundra, která zažívá oteplování a zvýšený výskyt požárů, nyní vypouští více uhlíku, než kolik ho ukládá, což zhoršuje dopady změny klimatu,“ řekl ve svém prohlášení k závěrům nové zprávy Rich Spinrad z NOAA.
Lesní požáry v Arktidě zuří dosud nevídanou rychlostí, což samo o sobě zvyšuje emise uhlíku. Vědci naznačují, že v roce 2024 byl zaznamenán druhý nejvyšší roční objem emisí z lesních požárů na sever od polárního kruhu v historii. V kombinaci s uvolňováním oxidu uhličitého a metanu ze zásob věčně zmrzlé půdy by se podle nich mohly čisté emise v místě, které se kvůli změně klimatu ohřívá rychleji než kdekoli jinde na planetě, nadále zvyšovat.