Doba čtení:3 m, 15 s
Plynová krize znovu v Austrálii vyvolala volání po výstavbě plynovodu mezi západem a východem kontinentu. Plán má však kromě zastánců i hlasité kritiky.
Myšlenka propojit západoaustralské zdroje plynu s východními státy není nová, ale zatímco někteří odborníci se domnívají, že je to významný krok k posílení energetické bezpečnosti, jiní říkají, že v době, kdy bude vybudován, bude již zastaralý, protože země bude pokračovat v přechodu na obnovitelné zdroje energie.
Zastánci projektu tvrdí, že plynovod mezi západem a východem by mohl nejen pomoci řešit energetickou krizi na východním pobřeží, ale v budoucnu by mohl také přepravovat vodík.
Čína podle nich ukázala, že tato koncepce je realizovatelná. Díky své síti plynovodů Západ-Východ, která se táhne v délce více než 8700 kilometrů a jejíž rozšíření se plánuje, již nyní dodává miliardy metrů krychlových zemního plynu ze západních čínských plynových polí do Šanghaje a dalších populačních center na východě země.
Studie proveditelnosti z roku 2017 odhaduje, že vybudování 2 900 km dlouhého ropovodu z Dampieru na severu státu WA do Moomby v Jižní Austrálii poblíž hranic s Queenslandem a Novým Jižním Walesem by stálo 5,8 miliardy australských dolarů.
Tehdejší premiér Malcolm Turnbull prohlásil, že propojení zdrojů plynu ve státě WA s východními státy je “příležitostí”, kterou jeho vláda zvažuje.
A nyní, kdy se velká část země potýká s vážnou nejistotou v oblasti energií a vysokými cenami, se tato myšlenka znovu objevila.
Ne všichni však sdílejí nadšení pro tento projekt a obávají se, že není komerčně životaschopný, že více plynu není řešením, když se zvyšuje podíl obnovitelných zdrojů energie, a že je zapotřebí jasné politické podpory vlády.
Dokonce i ti, kteří jsou zastánci plynu jako paliva pro přechod k nízkouhlíkovému hospodářství, uznali, že je to spojeno s vážnými problémy.
Roberto Aguilera, vedoucí výzkumný pracovník Centra pro inovace v oblasti ropy a zemního plynu na Curtinově univerzitě, uvedl, že řešení nedostatku energie na východním pobřeží by mohlo zahrnovat využití obrovských nekonvenčních zdrojů břidlicového plynu v Canning Basin, a to prostřednictvím kontroverzní metody hydraulického štěpení, jejíž zásoby se odhadují na přibližně 250 bilionů kubických stop. Podle Aguilery je však klíčovou otázkou, jak zemní plyn zapadne do dlouhodobého energetického mixu, protože Austrálie se snaží splnit své cíle v oblasti snižování emisí.
„V případě, že obnovitelné zdroje nebudou schopny pokrýt naše energetické požadavky tak rychle, jak mnozí doufají, pak by nám zemní plyn z Canning Basin, který je tak dobře vybaven, mohl pomoci uspokojit energetické požadavky na domácím trhu a splnit exportní závazky. Zda je tento projekt skutečně realizovatelný a má smysl, zjistíme pravděpodobně až ve chvíli, kdy se trh s energií začne uklidňovat,” vysvětlil Aguilera.
Kolega doktora Aguilery z Curtin University, profesor udržitelného rozvoje Peter Newman, si je jistý, že téměř 3000 km dlouhý plynovod není řešením. „Ne, není, protože v době, kdy ho dokončíte, už plyn nebude potřeba,” řekl profesor Newman. „Solární energie a baterie jsou nyní tak levné a efektivní. Baterie se zapnou v milisekundách, když dojde k nějakému výkyvu v síti. U plynové elektrárny je to šest sekund, než se zapne.”
Studie proveditelnosti, kterou v roce 2017 vypracovala Turnbullova vláda, rovněž zjistila, že plynovod západ-východ “není nejlepší ani nejekonomičtější variantou” pro řešení problémů s dodávkami, kterým v té době čelil trh s plynem ve východní Austrálii.
Analýza společnosti ACIL Allen Consulting dospěla k závěru, že se jedná o technicky proveditelnou variantu, ale “obchodní a tržní rizika představují pro projekt velké výzvy”. Konkrétně by bylo třeba zajistit dostatečně dlouhodobé závazky od producentů i odběratelů plynu, aby se riziko snížilo natolik, že by byl projekt z hlediska financování životaschopný.
Studie odhaduje, že realizace plynovodu by trvala nejméně sedm let a neřešila by bezprostřední problémy vysokých cen a omezených dodávek.