Doba čtení:6 m, 39 s
Na „spravedlivé transformaci“ není nic spravedlivého. Je to jen prázdný pojem. Náklady na konec uhlí jsou hausnumero. Obnovitelné zdroje nejsou pro Česko řešením, nemáme na ně podmínky. Vladimír Budinský, předsedou spolku Konec uhlí – Nová energie a zároveň prezident Zaměstnaneckého svazu důlního a naftového průmyslu odpovídal na naše otázky bez servítků.
„Uhlí, bez výroby elektřiny, v Česku ročně generuje 40 miliard. Unijní ´Fond spravedlivé transformace´ nám má dát 40 miliard v průběhu sedmi let,“ upozorňuje Budinský na jednu z málo prezentovaných nesrovnalostí v plánech Evropské komise. Ani podle něj přitom nemá Česko šanci získávat bezpečně energie z takzvaných obnovitelných zdrojů. Jednoduše proto, že pro to nemají podmínky. Fotovoltaika efektivně pracuje méně, než sedminu roku a větrné elektrárny o něco více, než třetinu roku. Stavět je však má smysl jen přibližně na pětině území republiky (zde).
Jste prezidentem Zaměstnaneckého svazu důlního a naftového průmyslu a zároveň jste předsedou spolku Konec uhlí – Nová energie. Co vás k jeho založení přimělo a jaké jsou jeho cíle?
Předsedou spolku Konec uhlí – Nová energie jsem se stal dříve než prezidentem ZSDNP – už v srpnu 2019 – právě ve stejné chvíli, kdy byla ustanovena Uhelná komise, která měla vládě doporučit termín, kdy skončí využívání uhlí v České republice. Cílem spolku je odborná diskuse, technická argumentace a mediální komunikace, že uhlí u nás nemůže skončit dříve, než za něj bude náhrada, jak ve výrobě elektřiny, tak v teplárenství. Cílem spolku Konec uhlí – Nová energie, který je členem České vědecko-technické společnosti (ČSVTS) je, aby uhlí skončilo až po uvedení nových jaderných zdrojů, nikoli jednoho zdroje, do spolehlivého provozu.
Z vašich twettů se zdá, že nepodporujete ideu ministryně životního prostředí Anny Hubáčkové a ostatních zelených, že s uhlím můžeme a musíme skončit do roku 2033. Je to tak?
Z toho, co jsem říkal je zřejmé, že uhlí skončí teprve tehdy, až za něj bude náhrada, je zřejmé, že konec uhlí v roce 2033 je a vždy byl jen zelená utopie a po agresi Ruska proti Ukrajině a nutnosti omezit závislost na ruském plynu je termín 2033 již jako cíl pro konec uhlí v ČR zcela absurdní. Paradoxem je, že v Evropě spotřeba uhlí už neklesá, ale znovu roste.
Uhlí je jediná energetická surovina, které máme relativní dostatek. Jaký by podle vás byl pro Česko bezpečný harmonogram uhelného útlumu?
Odpověď opět závisí na harmonogramu uvádění do provozu náhrady za uhlí, která v podmínkách České republiky může být jen jaderná. Celou tuto věc silně komplikuje taxonomie EU a probíhající politický boj o její podobu a obsah v Evropském parlamentu, protože není jasné, jaké budou podmínky a zda vůbec bude taxonomie jadernou energetiku, jako bezemisní obsahovat. EU Green Deal zabrání využívání uhlí bez zachycování a ukládání CO2, nebo zachycování a zpracování CO2 (CCS/CCSU) už pár let po roce 2040.
Abychom do té doby postavili bezemisní náhradu řádově pět šest gigawatt, které budou schopny zajistit elektřinu a teplo 8760 hodin v roce, je už dnes skoro neproveditelné. Velmi vážně nám hrozí dovoz elektřiny, kterou v té době ale v našem regionu nebude odkud získat, anebo výroba elektřiny z dováženého plynu v nových plynových elektrárnách, které opět bez jasného souhlasu s taxonomií EU nikdo nezainvestuje.
Po ruském útoku na Ukrajinu Evropská komise zvýšila svůj tlak na přechod na obnovitelné zdroje s tím, že nejde jen o klima, ale i ukončení závislosti na ruských surovinách. Mění to něco na vaší předchozí odpovědi?
Obnovitelné zdroje nejsou pro Česko řešením. Ty jsou řešením ekonomické situace jen pro Čínu a Asii, které na jejich produkci bohatnou. Česká republika nemá pro soláry dobré podmínky. Slunce tu s chabou účinností 17 procent dává efektivně elektřinu 1000 hodin v roce, který má 8760 hodin. Vítr fouká jen 2500 hodin v roce a v ČR velmi slabě. Nějaký potenciál mají odpad a biopaliva, ale to je na úkor lesů nebo produkce potravin a o ekologii biopaliv se vedou spory. Například metan je mnohem horší skleníkový plyn než oxid uhličitý. Nikdy ale nebudou takzvané občasné zdroje energie (OZE) v produkci elektřiny v tuzemsku dominovat, pro to nemáme, na rozdíl od jiných zemí EU, podmínky.
Mimochodem, dává smysl co nejrychlejší evropská dekarbonizace kvůli klimatu smysl?
Samozřejmě nemá. Například u uhlí se v EU dobývají už jen tři procenta světové těžby, ale například v Číně 50 procent, v Indii 12 a v Indonésii sedm procent. Plus dovoz do Evropy, ten představuje zhruba 106 milionů tun, čili asi třetinu objemu těžby v EU (Čína tedy těží přibližně 5533 milionů tun uhlí ročně, pozn. red.). Co Evropa v uhlí utlumí, to Asie v násobném měřítku přidá. To platí i pro průmysl obecně. Zbytek světa se chce mít tak dobře, jak na internetu vidí, že se mají lidé v dnes rozvinutých zemích, a jejich spotřeba energie a tedy i fosilních paliv, která tvoří 80 procent zdrojů primární energie, logicky poroste. COP 26 v Glasgowě vloni ukázal jasně, že rozvíjející se země ve stopách EU, která likviduje svůj průmysl a ničí životní a sociální standard Evropanů, v žádném případě nepůjdou.
Konec uhlí bude znamenat rozsáhlé změny v životě lidí v uhelných regionech. Co všechno se v nich bude muset změnit a udělat?
Bude-li to řízený proces, musí se vybudovat infrastruktura, dálnice D7, D6, D13, rychlostní železnice do Mostu, musí se změnit školství, aby se v regionech vyskytovala konkurenceschopná pracovní síla, musí zde být náhrada uhelné energetiky v podobě nových plynových a pro zelenou image také nějakých „obnovitelných zdrojů“ a hlavně musí zde být pracovní příležitosti.
Bude-li to neřízený proces, jak je tomu doposud, čeká region Severozápad brzy sociální katastrofa. Od roku 1990 se region v úrovni kupní síly propadl pod úroveň Rumunska, jak ukázal seminář, který jsem měl možnost vidět v Senátu PČR.
Předpokládá se zatím, že na to půjde nějakých 240 miliard korun. Je to dostatečná částka?
To je částka, kde je sečteno úplně vše a je za hodně dlouhou dobu. Je to, česky se říká „hausnumero“. Například takzvaný Fond spravedlivé transformace (JTF) má dát celé ČR za sedm let 40 miliard korun, ale jen samotná těžba uhlí, bez výroby elektřiny, generuje v Česku bohatství v řádu 40 miliard korun. Ale KAŽDÝ rok! Z toho je zřejmé, že po konci uhlí region dramaticky zchudne, jak to ukazují zkušenosti z celé Evropy. Konec uhlí znamená konec průmyslu a to znamená chudobu.
Aktivisté a zelení politici často mluví o spravedlivé transformaci. V jejich podání je to velmi široký pojem, který se zdaleka netýká jen dekarbonizace. Jak chápete tento pojem vy?
Spravedlivá transformace – Just Transition je prázdný evropský pojem – stejný „newspeak“, jako je třeba Green Deal. Ten není dealem, tedy smlouvou dobrovolnou a svobodnou z obou stran, ale je diktátem většiny v EU poté, co jsme jako menšina v EU vinou Lisabonské smlouvy ztratili suverenitu.
Na Just Transition také není nic spravedlivého. Co je spravedlivé na tom, že opustíme využívání našeho národního bohatsví, které udělalo z naší vlasti před 150 lety nejbohatší region Rakouska-Uherska, aby pak pomohlo tomu, že jsme mezi válkami byli jedna z nejrozvinutějších průmyslových zemí světa? Co je spravedlivého na tom svůj průmysl zlikvidovat a přepustit ekonomickou prosperitu do jiných částí světa? Co je spravedlivého na tom bez náhrady, kterou by viděli předem, vzít lidem práci a důstojný život?
Vladimír Budinský (1959)
V 90. letech 20. století nejdříve poslanec České národní rady, později člen Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (1990 – 1998). V letech 1995 – 1996 byl za ODS ministrem dopravy ve vládě Václava Klause. Do zastupitelstva města Louny byl zvolen v roce 2006 a v roce 2010 mandát obhájil. Členství v ODS ukončil v roce 2014. Od roku 2021 je prezidentem evropského sdružení EURACOAL. Více zde.