Česko nespasí obnovitelné zdroje ani za bilion

Ani kdybychom postavili solární elektrárny na úplně všechny české střechy, tak by to spotřebu po většinu času nedokázalo ani zdaleka uspokojit. Foto: pixabay.com

Aby se Česká republika v obnovitelných zdrojích dostala na úroveň sousedního Německa, musela by investovat zhruba bilion korun. „Bezemisní“ energetiku by jí to ale stejně nezajistilo. Takový je výsledek srovnávacího modelu vývoje tuzemské energetiky, který vytvořil předseda think-tanku Realistická energetika a ekologie Jaroslav Čížek.

Čížek na základě veřejných dat vytvořil srovnávací model vývoje tuzemské energetiky, pokud by se měla po německém vzoru vydat cestou úplného konce fosilních paliv a jejich nahrazení slunečními a větrnými zdroji. Závěr je podle něj jednoznačný: „S plnou odpovědností říkám, že německý příklad je příklad odstrašující, kterému se musíme velkým obloukem vyhnout, pokud nechceme skončit v obrovských problémech,“ uvedl analytik pro server Info.cz.

Němci investovali do rozvoje a výstavby obnovitelných zdrojů miliardy eur. Ve větrných a slunečních zdrojích mají dnes instalovaný výkon ve výši 150 % toho, co mohou maximálně nabídnout německé konvenční uhelné a plynové zdroje. Jaderná energetika v Německu podle všeho skončí na konci letošního roku.

Poměru instalovaného výkonu však absolutně neodpovídá výroba. Sluneční a větrné elektrárny by dnes mohly (čistě teoreticky) pokrýt dnešní spotřebu ve špičce jen tehdy, pokud by v celém Německu nastaly takové podmínky, že by „soláry a větrníky“ mohly pracovat „naplno“. V praxi taková situace nenastane. Skutečný výkon je oproti tomu instalovanému často i řádově menší.

Míl: Vláda musí zásadně změnit energetickou politiku

„Například 15. března v poledne pracovaly větrné elektrárny v Německu na 6,23 % své maximální kapacity a solární panely na 7,5 %,“ řekl INFO.CZ Čížek. Podle veřejných dat chybějící elektřinu dodávaly uhelné a plynové zdroje. Ty v danou chvíli běžely na 63 % instalovaného výkonu (v případě uhlí) a 36 % (plyn).

Podle Čížka jsou samozřejmě chvíle, kdy obnovitelné zdroje téměř nebo zcela pokrývají aktuální německou spotřebu. Jde ale právě o ty vzácné okamžiky, kdy to dovolují povětrnostní podmínky a počasí. Jinak musejí i nadále vypomáhat uhlí a plyn.

Čížek porovnal, jaké náklady by Česko muselo vynaložit, kdybychom se chtěli v podílu obnovitelných zdrojů dostat na úroveň Německa – tedy na 150 % instalovaného výkonu konvenčních elektráren (jádro, uhlí, plyn).

Protože Česká republika nemá moře a tedy ani možnost stavby vysoce výkonných elektráren na moři, musela by německé úrovně z větší části dosáhnout pomocí solárních kolektorů. Kdyby podle Čížka Češi dnes nainstalovali na všech 1 500 000 rodinných a 250 000 bytových domů tu největší fotovoltaickou elektrárnu (7,2 kWp, baterie 10,6 kWh), měli by k dispozici stále „jen“ 87 % maximální kapacity konvenčních zdrojů. Jedná se navíc samozřejmě o utopický příklad, vycházející z představy solárních panelů prakticky na každé stavbě.

Rakušan: Česko otevře debatu o povolenkách

Pokud Česko chtělo získat 150 % instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů oproti konvenčním ve větru, muselo by podle Čížka postavit asi 3000 nových větrných elektráren, tedy asi 10krát víc, než máme dnes. A to ještě za předpokladu, že se bude jednat o ty největší větrné elektrárny s výkonem 3MW.

A kolik by to celé stálo? K tomu Čížek použil následující čísla. Instalace „solárů“ na každé stavbě by při současné ceně panelů vyšla na zhruba 750 miliard korun. A vítr? Jedna větrná elektrárna o výkonu 3MW stojí cca 120 milionů, což by znamenalo náklady kolem 360 miliard korun. Aby ale Česká republika dosáhla výše uvedeného cíle v oblasti větrné energetiky do 20 let, musela by každoročně stavět asi 150 větrných elektráren. „A to prakticky bez přestávky a donekonečna, protože po cca 20-25 letech bychom museli začít nahrazovat ty dosluhující,“ upozornil Čížek. Dalším nechtěným efektem je výpadek na daních a dalších poplatcích (třeba právě na podporu OZE) v těch případech, kdy se lidé zásobí elektřinou z vlastních obnovitelných zdrojů a tedy neplatí daň z prodeje elektřiny.

„Sečteno a podtrženo by nás snaha dosáhnout současného německého podílu instalovaného výkonu v obnovitelných zdrojích stála kolem jednoho bilionu korun,“ řekl Čížek. Za takovou částku by podle něj stát dostal něco, co samo o sobě klimatickou krizi neřeší. I při instalovaném výkonu obnovitelných zdrojů ve výši 150 % toho konvenčního se země ani zdaleka neobejde bez uhlí a plynu.

Čížek je tak na základě své úvahy přesvědčen o tom, že místo „německé cesty“ masivní podpory obnovitelných zdrojů, konce jaderné energetiky a deklarovaného konce spalování uhlí a plynu, by měly Česko a Evropa vsadit skutečně na jadernou energetiku. „Pokud si chceme zachovat energetickou soběstačnost a přitom nebýt závislí na dovozu vzácných komponent a surovin na výrobu obnovitelných zdrojů z Asie, nic jiného nám ani nezbývá,“ uzavřel Čížek.