Česku hrozí nedostatek písku a kamene

Při současné snaze o rozvoj a zkvalitňování dopravní infrastruktury v České republice stále častěji dochází k dovážení kameniva ze vzdálenějších lokalit, protože místní zdroje nedostačují poptávce. Foto: pixabay.com

Českému stavebnictví hrozí nedostatek stavebních materiálů. Bez otevření nových pískoven a kamenolomů se neobejdeme, řekl v rozhovoru pro info.cz ložiskový geolog Josef Godány z České geologické služby.

„Většina lidí se s tím nechce smířit, ale těžba surovin je nevyhnutelná. Bez nich bychom neměli co na sebe, ani střechu nad hlavou. Bohužel, povolovací proces od vyhledání ložiska k samotné těžbě se v podmínkách současné legislativy pohybuje minimálně v rozmezí 10-12 let,“ vysvětlil Godány.

Čtěte také:
Spotřeba elektřiny byla rekordní, výrobu táhne uhlí
Pozemky po těžbě uhlí využijí i Lesy ČR

Písek je v panelech, v železobetonových konstrukcích, v asfaltovém povrchu silnic, ulic a chodníků, v dlažbě, obkladech stěn. Bez kamene a písku se neobejdeme ani při výstavbě a opravách kanalizací, vodovodů a čistíren odpadních vod, při stavbě dálnic, železničních koridorů, ve sklářství a slévárenství.

Zatím máme písku v České republice dost, ale to se může brzy změnit. „Zatím je ho relativně dost. Ale zatím. Lokálně se už totiž někde dováží. Výrazný nedostatek hrubé frakce od 4 do 32 mm se například ve Zlínském a Olomouckém kraji řeší dovozem ze Slovenska. Pokud se ale bude stavět stejným tempem jako dosud, zásoby písku v Čechách, na Moravě i ve Slezsku se jednou vyčerpají,“ uvedl Godány.

Například na Vysočině není jediná pískovna a štěrkopísek se sem musí dovážet. Deficitní začínají být rovněž velké části území krajů Karlovarského, Plzeňského, Moravskoslezského, Ústeckého a jižní polovina kraje Středočeského. Velká část zásob je navíc vázána střety zájmů z důvodů ochrany podzemní vody, ochrany přírody a krajiny, ochrany půd vysokých bonitních tříd, ale i ochranných pásem produktovodů, hlavně vedení vysokého napětí.

Z podrobné analýzy vykazovaných disponibilních zásob štěrkopísků na území Středočeského kraje a Prahy vychází, že z celkového počtu těžených ložisek (39) má pouze 5 ložisek vyšší životnost než 10 let, u dalších 9 ložisek se pohybuje životnost zásob od 5 do 10 let a u zbývajících 25 je životnost pod hranicí 5 let. Proto je třeba vzhledem k vysokému procentu ukončovaných těžeb zahajovat nové těžby na rezervních ložiskách, a to prioritně na ložiskách s již kladnými závaznými stanovisky EIA.

V Česku ale jakákoliv těžba naráží na razantní odpor veřejnosti a ekologických organizací. „Většina lidí se s tím nechce smířit, ale těžba surovin je nevyhnutelná. Bez nich bychom neměli co na sebe, ani střechu nad hlavou. Bohužel, povolovací proces od vyhledání ložiska k samotné těžbě se v podmínkách současné legislativy pohybuje minimálně v rozmezí 10-12 let. Můžou za to často obtížně řešitelné střety zájmů mezi vlastníky pozemků a těžaři, naplnění velmi přísných požadavků na ochranu přírody, obecně negativní zkušenosti veřejnosti s těžbou nerostných surovin. A k negativnímu obrazu přispívají i mediální kampaně, které již v průběhu správního řízení o povolení dobývání ložiska prezentují jakoukoliv nepřípustnost těžby za jakýchkoliv podmínek v dané konkrétní lokalitě. Problém je v tom, že většina současných zdrojů kameniva byla otevřena ještě před rokem 1989. A protože u většiny velkých zdrojů kameniva je jejich reálná životnost 10, maximálně 20 let, tak z toho plyne jediné: pokud by byl nyní zahájen proces „oživení“ některého podstatného ložiska kameniva, jeho uvedení do těžby lze předpokládat až v letech 2030-40,“ popsal Godány.

Bez podstatné změny v nastavení všech kroků umožňujících využití ložisek dojde podle Godányho ke kritickému stavu. „Tento trend se bagatelizuje argumenty, že v případě potřeby si kámen a písek dovezeme z jiných států. Jenže takto uvažují i jiné státy (např. Polsko, Slovensko), protože jsou ve stejné situaci jako Česko. Většina kameniva v Polsku se už dnes přepravuje na poměrně velké vzdálenosti, až 600 km. Rakousko nakupuje materiály pro výstavbu svých vysokorychlostních železnic v České republice a některé české lomy dodávají pro stavby německých železnic. Případné úvahy o nákupech přírodního drceného kameniva z blízkého zahraničí zůstanou jen teoretickým předpokladem, který nemá nic společného s aktuálním a skutečným stavem,“ vysvětlil geolog.

Doplnil, že od roku 1989 nebyl otevřen prakticky žádný nový lom na těžbu kameniva a zdroje stávajících jsou postupně vytěžovány, proto při současné snaze o rozvoj a zkvalitňování dopravní infrastruktury v České republice stále častěji dochází k dovážení kameniva ze vzdálenějších lokalit, protože místní zdroje nedostačují poptávce.

U stavebního kamene se zhruba 30 let neotevřel žádný nový kamenolom. Do 10 let skončí až 60 % z 204 aktivně činných kamenolomů a cca 50-60 % ze 149 aktivně činných pískoven. Důsledkem budou nejen výpadky v produkci, ale také zvýšená dopravní zátěž v některých regionech a horšící se kvalita, která je zejména při stavbě dálnic a železnic hodně důležitá,“ řekl Godány.