Doba čtení:7 m, 16 s
Pokračování rozhovoru o finské studii, která upozorňuje na fatální trhliny v plánech na dosažení „uhlíkové neutrality“. A nikdo z odpovědných se tím nezabývá.
Závěry finské geologické služby GTK o tom, že na Zemi není dost surovin na to, aby státy mohly být „bezemisní“, probíráme s Jaroslavem Čížkem ze společnosti Realistická energetika a ekologie.
Velmi konkrétně se studie věnuje například elektromobilitě. Vypočítává, že na potřebné baterie není na světě dost surovin. A i kdyby bylo, tak tyto suroviny budou zase chybět ostatním odvětvím…
Ta studie je v tomto směru zcela jednoznačná. V roce 2018 bylo na světě 1,39 miliardy automobilů. V případě, že by to byly elektromobily, vážily by jejich lithium-iontové baterie 282,6 milionu tun. Podle předběžných výpočtů na pokrytí tohoto množství není zřejmě na světě dost zdrojů pro jejich výrobu. A pokud ano, tak nebude možné lithium ani třeba nikl či kobalt používat pro cokoli jiného. Studie přímo uvádí, že „K výrobě pouze jedné baterie pro každé vozidlo v celosvětovém měřítku (s výjimkou nákladních vozidel třídy 8 HCV) by bylo zapotřebí 48,2 procenta celosvětových zásob niklu z roku 2018 a 43,8 procenta celosvětových zásob lithia.“ Rozumíte? To je v obou případech téměř polovina celosvětových zásob! „Současné zásoby kobaltu také nestačí k uspokojení této poptávky a bude třeba objevit další ložiska. Každá z 1,39 miliardy lithium-iontových baterií by mohla mít životnost pouze osm až 10 let. Po 8-10 letech od výroby tedy bude zapotřebí nové náhradní baterie, a to buď z vytěženého nerostu, nebo z recyklovaného kovu.“ Studie proto upozorňuje, že potřebujeme nalézt jiné technologie, které nejsou materiálově tak náročné.
Studie: Na Green Deal není dostatek surovin
Vynucený přechod na elektromobilitu bude také znamenat obrovské zvýšení odběru elektřiny. Jen v Česku by to znamenalo potřebu dalších sedmi elektrárenských bloků o výkonu jednoho gigawattu. Ale na elektrický pohon by mělo podle Green Dealu přejít prakticky všechno. Autoři studie spočítali, kolik elektřiny by bylo oproti dnešku potřeba produkovat navíc a kolik elektráren by tohle množství bylo schopných dodat…
K nárůstu samotné spotřeby kvůli elektromobilitě studie uvádí, že pokud by veškerou přepravu na relativně krátké vzdálenosti obstarávaly elektromobily – což je to, kde tato vozidla skutečně mohou mít smysl – jejich napájení by vyžadovalo ročně 6 158,4 terawatthodiny elektřiny. Údaj počítá s náhradou automobilů elektromobily v poměru 1:1, čili již zmíněných 1,39 miliardy vozidel. „To znamená, že všechny osobní automobily, užitkové dodávky, dodávkové vozy a autobusy, by v 365denním cyklu ujely 14,25 bilionu kilometrů. K tomu však bude zapotřebí vyrobit 282,6 milionu tun Li-Ion baterií s celkovou kapacitou 65,19 terawatthodiny.
Scénáře přechodu na zelené energie operují především s fotovoltaikou, větrnými elektrárnami, často zmiňují i hydroelektrárny. Tyto zdroje však mají prostorové a krajinné nároky. K čemu v tomto směru došla finská geologická služba?
Co se týká hydroelektráren, tak studie GTK došla k tomuto závěru: „Bylo navrženo vybudovat 16 504 nových vodních elektráren průměrné velikosti, ale vodní elektrárny lze samozřejmě umístit pouze ve velmi specifických geografických podmínkách a na celém světě nemusí být dostatek nových lokalit, které by byly životaschopné.“ Což samozřejmě platí i pro přečerpávací elektrárny, které se často uvádějí jako možnost pro akumulaci energie. Z toho je zřejmé, že akumulaci na tomto typu elektráren není možné postavit.
A pokud by se měla rezerva elektřiny pro bezemisně fungující svět ukládat do lithium-iontových baterií, tak studie ukazuje, že to také není možné. GTK kalkuluje s nezbytnou rezervou energie na čtyři týdny. Jenže baterie, které by toto množství pojmuly, by prý vážily, 2,5 miliardy tun. Což je zcela mimo parametry světových zásob potřebných surovin. Jenže bez uložené energie není možné přejít na dodávky elektřiny pouze ze slunce a větru. Pro hrubou představu, rychle přepočteno, pak to je v průměru 300 kilogramů baterie na pozemšťana. Ale podle spotřeby v jednotlivých státech, by každý Čech musel mít svojí 500 kilovou baterii, Lucemburčanovi by nestačila ani tunová, každý Nor by musel mít asi 6,5tunovou a Islanďan dokonce 13tunovou. Zemský ráj to napohled, že?
Hysterie kolem CO2: jen omyl, nebo podvod?
Ale před pár dny se objevily velké články o tom, že ve Švédsku se našla v oblasti města Kiruna obrovská ložiska spousty vzácných – a pro zelenou energetiku nepostradatelných – nerostů. Podle autorů článků by tím možná mohl být celý surovinový problém vyřešen (zde).
Ani teoreticky. Když realisticky vezmete v úvahu ty miliardy tun, které by musely vážit baterie elektromobilů a bateriových úložišť, co je proti tomu milion tun oxidů vzácných zemin? Když se podíváte například na známých statistických stránkách Statista.com na tuto stránku (zde) tak rovnou uvidíte, že tohle množství, i kdyby se vytěžilo, neznamená pro vyžadovanou globální elektrifikaci prakticky nic. Hovoříme tady o pouhém necelém procentu známých zásob.
Za druhé se nedá vytěžit každé objevené ložisko. Podle studie GTK na každý 1000 objevených ložisek připadají pouze jedno až dvě, která se ukážou životaschopnými. I kdyby nová ložiska v Kiruně spadala všechna do této kategorie, tak to bude ještě trvat dlouhé roky, než se dodávky z nich stanou skutečností. Protože průměrná doba od zahájení průzkumu po zahájení těžby se pohybuje mezi 10 až 30lety. Objev již v tomto případě máme za sebou, takže to bude rychlejší, ale i při intenzivní snaze se dodávky neobjeví dřív, než za 10 let. Při optimistickém odhadu. Zeměpisné, povětrnostní a geologické podmínky na severu Švédska v tomto hrají proti nám. Bohužel.
Ale články v médiích byly tak optimistické…
To, že o tomto objevu média referovala jako o možnosti, jak se zbavit prakticky absolutní dovozní závislosti na Číně, je naprosto směšné a především diletantské. To, že něco může být největší v Evropě, což by tato ložiska prý měla být, ještě přeci vůbec neznamená, že to stačí na pokrytí evropských potřeb! O těch světových ani nemluvě. Což je právě případ objevených ložisek v Kiruně.
Bohužel, v kontextu zelené ideologie není tenhle přístup médií překvapivý. A dokud média nezačnou odvádět seriózní práci, veřejnost se nikdy nedozví, jak jsou současné plány EU zoufale nedomyšlené.
Jak přemýšlí klimatická aktivistka?
Takže podle vás média neodvádějí dobře svoji práci?
V případě současné nadiktované přeměny energetiky ji ta hlavní média neodvádějí v žádném případě. Jejich způsob informování – bohužel – přesně odpovídá tomu, co je dezinformace. A vládnoucí politici v EU, Kanadě či Spojených státech tomu tleskají. Společně nás při tom ženou k té „uhlíkové neutralitě“, na jejíž dosažení nemáme ani peníze, ani technologie a jak vidno, tak ani suroviny.
Vraťme se ještě k materiálu GTK. Scénáře přechodu na zelené energie operují především s fotovoltaikou, větrnými elektrárnami, často zmiňují i hydroelektrárny. Tyto zdroje však mají prostorové a krajinné nároky a omezení. Kvantifikují je Finové nějak?
Studie v celé nahotě ukazuje, jak jsou unijní a vůbec zelené plány vzdálené realitě. Což se ostatně stane vždy, když se něco vymýšlí bez potřebných znalostí a bez kontaktu s realitou. „K nahrazení jedné průměrně velké uhelné elektrárny (průměrný instalovaný výkon uhelné elektrárny v roce 2018 činil 861,3 MW a ročně vyrobil 7,0 TWh) by bylo zapotřebí 213 průměrně velkých
farem solárních fotovoltaických panelů (instalovaný výkon 33 MW a roční produkce 33 GW). Podobně lze vypočítat, že k nahrazení této spalovací elektrárny by bylo zapotřebí 87 farem větrných turbín průměrné
velikosti (37,2 MW instalovaného výkonu, které ročně vyrobí 81,2 GW). Důvod velkých čísel souvisí s rozdílem v poměru návratnosti investované energie (ERoEI – poměr množství energie dodané z energetického zdroje k množství enegie spotřebované k získání tohoto energetického zdroje).“
Hned vzápětí studie upozorňuje na nízkou efektivitu takzvaných čistých zdrojů: „Souhrnně lze říci, že poměr ERoEI energie energetických zdrojů používaných k podpoře industrializace před 100 lety byl mnohem efektivnější a ziskovější ve srovnání s energetickými zdroji používanými v současnosti, kdy trvale nejlepším zdrojem je ropný a plynárenský průmysl s poměrem ERoEI mezi 12 a 30 a uhlí až 80:1. V poslední době se ropný průmysl potýká s problémy s produkcí zisku a expanzí, protože všechna kvalitní a snadno těžitelná ložiska byla vyčerpána,“ konstatuje studie. Což jen potvrzuje odborné veřejnosti dlouhodobě známý fakt, že pokud má být elektřina cenově dostupná, nelze se rychle zbavit uhlí.
Zjištění studie jsou velmi konkrétní a velmi varující. Jaký z nich autoři vyvodili závěr?
To nejhrozivější varování, nad kterým by se měl každý soudný člověk opravdu hluboce zamyslet, je shrnuto v tomto posledním odstavci a poslední větě závěrečného shrnutí studie:
„Nakonec vše nasvědčuje tomu, že stávající odvětví obnovitelných zdrojů energie a systém technologií pro elektromobily jsou odrazovým můstkem k něčemu jinému, nikoliv konečným řešením. Doporučujeme se zamyslet nad tím, co by to mohlo být.“