Doba čtení:3 m, 4 s
Dekarbonizace není pro lidi priorita. Naopak považují za správné prodloužit činnost uhelných elektráren a uhelných dolů. Prakticky všichni žádají v energetice rozvoj efektivních technologií.
Výsledky reprezentativního průzkumu, který provedla společnost IBRS pro Hospodářskou komoru ČR, jasně dokumentují zející propast ve společnosti. Lidé mají v energetice úplně jiné požadavky a představy, než vládní garnitura a bruselský komisariát. Přes akutně hrozící nedostatek plynu a pekelně drahou elektřinu se totiž bruselská kamarila stále opájí ideou „boje za klima“ a „uhlíkovou neutralitou“. Přitom jediným výsledkem těchto snah jsou šílené ceny elektřiny a plynu a to, že státy EU jsou kvůli dodávkám plynu rukojmím Rusů. A ani to není pro fanatické zelené lobbisty dost.
Základní rozdíl v přístupu je patrný například u názoru na činnost uhelných elektráren. Celých 80 procent dotázaných (starších 18let, s rozhodujícím slovem v otázce energií v domácnosti) se domnívá, že by se měla činnost uhelných elektráren prodloužit. A dvě třetiny dotázaných si myslí, že by se mělo uvažovat o prolomení územních limitů na těžbu uhlí. V programovém prohlášení současné vlády se přitom uvádí, že by ráda ukončila činnost uhelných zdrojů již v roce 2033. Pravda, jen v případě, že za ně bude odpovídající náhrada, což je však fakt, který všichni zelení systematicky ignorují. Příznivcům obnovitelných zdrojů jistě bude konvenovat zjištění, že dvě třetiny dotázaných považuje OZE za prospěšné pro celou společnost. Ovšem jen jedna třetina věří tomu, že by byly přínosné i bez dotací. Rozpor ještě prohlubuje to, že lidé očekávají, že Česko bude v energetice rozvíjet efektivní technologie. Do této kategorie totiž není možné, při nejlepší vůli, OZE zařadit. Bez ohledu na to, co tvrdí Brusel, Berlín a úplně to nepopírá ani česká vláda. Efektivní je uhlí a jádro. Ale rozporů mezi přáním politiků a lidí je podle průzkumu víc.
Například 88 procent lidí se domnívá, že ruská agrese způsobí větší tlak na energetickou soběstačnost Česka. Jenže část politiků je přesvědčená, že energeticky soběstační být nemusíme. Chybějící elektřinu si podle nich můžeme dovést. Neberou přitom v potaz to, že podle studií ČEPS bude jedinou zemí s trvalým přebytkem elektřiny Francie (zde). Další velká část politiků pak tvrdí, že soběstačnosti dosáhneme prostřednictvím rychlého pokroku ve výstavbě OZE. Ti zase neberou v potaz fakt, že zejména v zimě, kdy je spotřeba energií největší, tyto zdroje dodávají často jen minimum elektřiny, pokud vůbec nějakou.
V odpovědi na to, zda Česká republika může být energeticky soběstačná, však lidé nemají vůbec jasno. Podle 45 procent tázaných ano, podle 45 procent nikoli, 10 procent neví. Přitom pokud by Česko nepodléhalo unijnímu tlaku na dekarbonizaci (která ovšem bez Číny nic neřeší), bylo by i do budoucna v produkci elektřiny soběstačné. Možná i tyto rozpory odráží přesvědčení respondentů, že ruské napadení Ukrajiny přinese nedůvěru v energetickou a bezpečnostní politiku Česka i Evropské unie.
Z palety nabízených možností, co by Česká republika měla udělat pro svoji soběstačnost, získala všechny nadpoloviční podporu. Nejvíc, 87 procent lidí na první místo stavělo energetickou efektivitu technologií. Následovala motivace k úsporám (84%), větší využití OZE (83%) a dostavění jaderných elektráren (79%). Prodloužení těžby uhlí v této tabulce získalo 72 procent, revize Green Dealu 69 procent a regulace spotřeby 59 procent. Z nabízených možností pouze dostavba jaderných elektráren získala 51 procent odpovědí „rozhodně ano“.
Průzkum obsahoval také otázku na to, co by měly být priority Státní energetické koncepce. Pro 41 procent lidí je dostupná cena energií, pro 31 procent bezpečnost a stabilita jejich dodávek. Pouhá čtyři procenta dotázaných však chtějí, aby se SEK zabývala dekarbonizací a podporou OZE.