Doba čtení:1 m, 54 s
Prioritou energetiky nemůže být pouze snižování emisí CO2. Foto: pixabay.com

Bývalá německá kancléřka prý nelituje, že svou energetickou politikou prohloubila závislost na ruském plynu. Jak asi její slova znějí Ukrajincům, jejichž životy i majetek ohrožují ruské rakety, nebo Evropanům, kteří se bojí zimy?

Vždy konáte v době, v níž se nacházíte. V tomto ohledu vůbec nelituji rozhodnutí, spíš se domnívám, že to bylo správné v dobové perspektivě,“ řekla exkancléřka. Dodala, že levný ruský plyn Německu umožnil pokračovat v utlumování výroby energie z jádra a uhlí.

Takové vyjádření je vzhledem k okolnostem vrcholem cynismu. Realitu by to nezměnilo, ale vyjádřením lítosti by Merkelová ukázala, že zůstala člověkem, byť fatálně chybujícím. Takto se její obraz jedné z největších politických osobností poválečných dějin mění v jakési bezcitné monstrum. Můžete si říct, že volím příliš příkrá slova, ale při pohledu na tisíce umírajících a miliony trpících a vystrašených lidí jsou bohužel naprosto odpovídající.

Pro budoucnost je ale nejdůležitější, aby se odkaz Angely Merkelové stal mementem. Jde totiž o ukázkový příklad fatálně chybné energetické politiky, a to po všech stránkách. Více než deset let trvající Energiewende totiž připravila Německo nejen o energetickou bezpečnost, ale i o spoustu peněz. V neposlední řadě pak ani zdaleka nepřinesla kýžený efekt v podobě zásadního snížení emisí CO2.

Merkelová nelituje své energetické politiky

Dnes už víme, že to jinak ani dopadnout nemohlo. Celá transformace byla totiž postavena, ať už chybou či vědomě, na naprosto nerealistických modelech zejména pokud jde o vývoj spotřeby, a evidentně motivovaná nejen snahou o dekarbonizaci, ale možná především rubly z Kremlu. To vysvětluje, proč byl zemní plyn celé roky vykreslován jako prakticky zelený zdroj, ačkoli už od roku 2015 má Evropská komise vlastní studii, která jasně ukazuje, že klimatická zátěž plynu a uhlí je v celém procesu od těžby až po spalování prakticky totožná. O srovnání plynu s jádrem pak asi není z pohledu ochrany klimatu třeba vůbec mluvit.

Proto je nutné, aby začali politici k energetice přistupovat skutečně zodpovědně. Bez ideologie si porovnali možnosti, pozitiva a negativa jednotlivých zdrojů a vzali v potaz všechna relevantní hlediska, tedy energetickou bezpečnost, ekonomiku i ekologii. Pouze na základě takto nezatížené analýzy lze činit správná rozhodnutí a vytvářet legislativní podmínky.

Důsledky opačného přístupu nyní vidíme. Jsou fatální.