Doba čtení:3 m, 6 s
V lomu ČSA se těží hnědé uhlí, v dole Paskov černé. Obě těžební lokality čeká s velkou pravděpodobností v blízké budoucnosti smutný konec. Další těžbu na ČSA nedovolí Severní energetické rozhodnutí vlády o neprolomení územních limitů, Paskov bude uzavřen kvůli nízké prodejní ceně nerostu a ekonomickým problémům provozovatele, kterým je společnost NWR.
Oba příběhy jsou si podobné v tom, že se o svou práci bojí stovky horníků v regionech, kde je již nyní vysoká nezaměstnanost. Přístup jejich zaměstnavatelů i státu je však zásadně odlišný.
Horníci jsou tvrdí chlapi, stejně jako jejich práce. Nepochybně i oni však pociťují strach a nejistotu, zda přijdou o zaměstnání, protože, stejně jako každý jiný, musejí uživit sebe i své rodiny. Nyní jim tak nezbývá, než čekat, jakým způsobem se k nim zachovají jejich zaměstnavatelé, případně pomůže vláda. A dost možná se ptají, proč se neměří všem stejně.
V případě Paskova a NWR sledujeme příběh, v němž vedení těžařské firmy, konkrétně zejména Zdeněk Bakala, vydělalo na těžbě desítky miliard korun. Nyní se však těžba přestala vyplácet. Horníci pracují stále stejně tvrdě a nelze nechápat jejich postoj, když očekávají, že se na ně majitelé v těžké situaci nevykašlou a část vydělaných peněz vrátí zpátky do firmy, aby se překlenulo složité období. Evidentně se toho však nedočkají. Vedení dává od problému ruce pryč. Jejich ultimátum, že buď důl Paskov uzavřou již příští rok, nebo jej převedou na stát, označil ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek za nedůstojný. Přesto však vláda, která s firmou již měsíce vyjednává o finanční pomoci, ani nyní horníky na holičkách nenechá.
Čtěte také:
Mládek: Nejde jen o Paskov, hrozí konkurz
Pokles cen uhlí může být pro NWR likvidační
Zaměstnanci Severní energetické, která těží hnědé uhlí na lomu ČSA, jsou v jiné situaci. Je totiž vláda svým rozhodnutím naopak o práci připraví. I v tomto případě se sice mluví o jakýchsi plánech pomoci, zatím jsou však jen velmi mlhavé, a jde spíše o slova, než reálné činy. Navíc jsou to často, řečeno slovy bývalého prezidenta Václava Klause, falešná slovíčka. Třeba když se ve vládní studii dočítáme, že budou moci stovky propuštěných horníků přejít pracovat na rekultivacích vytěženého území, což je z řady důvodů nesmysl. Záchytným bodem tak pro zaměstnance zůstává jejich chlebodárce. Severní energetická se totiž odpovědnosti vůči svým lidem nezříká, naopak intenzivně hledá způsoby, jak jim zajistit jinou práci, nebo se o ně postarat. Pomoci by mělo i to, že se firma vrací pod křídla Tykačova Czech Coalu. Silný holding má nepochybně lepší možnosti situaci řešit a najít alespoň pro část zaměstnanců jinou práci.
Proč vedení obou firem přistupuje ke svým pracovníkům tak dramaticky rozdílně, je otázkou podnikatelského přístupu, charakteru, dost možná i vztahem k regionu, v němž se těží. Dvojí metr státu, je však na pováženou. Dost možná jej vysvětluje názor bývalého „táty odborářů“ Richarda Falbra. Ten v květnu v rozhovoru pro iUHLI.cz řekl, že zatímco Ostravsko se vždy dokáže dát dohromady a mluvit jedním hlasem, pro Ústecko to bohužel neplatí. V Ústeckém kraji je asi pět velkých měst a ani ty se nedokáží dohodnout. Každá vláda tak má obavu z toho, co se děje na Ostravsku, ale má malou obavu z toho, co se může stát na Ústecku.
Nad horníky z Ostravska i Ústecka přitom visí stejný Damoklův meč v podobě ztráty zaměstnání. Fakt, že jeden zaměstnavatel má snahu situaci řešit, a možná i díky tomu zaměstnanci méně křičí, by mu mělo být ze strany vlády přičteno k dobru. Zatím to však spíše vypadá, že si v lepším případě stát řekne, fajn, oni to nějak zvládnou. V tom horším jim na trnitou cestu přihodí ještě pár klacků pod nohy.
Mohlo by vás zajímat:
Sedm důvodů, proč těžit uhlí
Poslední hlubinný hnědouhelný důl v ČR končí
Dienstl: Boj o zachování práce nevzdám